Mugen no džúnin

Pro mě byl tenhle film docela překvápko. Podle reakcí okolí a hodnocení jsem moc nečekala, že se mi bude líbit, navíc když má šílenou stopáž necelé dvě a půl hoďky. Překvapivě to ale nebylo zas až tak špatný. Už to sice znovu vidět nemusím, ale příběh se mi líbil, nenudila jsem se a v poho to bez přeskakování odkoukala až do konce. Jediný, co mě tam štvalo, byla uřvanost Hany Sugisaki. Už jsem na to z asijských filmů zvyklá, ale tohle bylo na mě moc. (11.12.2017)

Manji (Takuya Kimura) býval mužem zákona, ale stává se psancem ve chvíli, kdy zabije svého zkorumpovaného nadřízeného a dalších šest mužů. Nejradši by spáchal seppuku, ale musí se postarat o svoji mladší sestru Machi, protože díky němu přišla o manžela a rozum. Manji ztratí sestru v lese z dohledu, ale velmi brzy ji najde v doprovodu mužů, kteří chtějí odměnu vypsanou na jeho hlavu. Snaží se s nimi domluvit, aby Machi pustili, ale jejich vůdce ji zabije. Manji se poté vrhá do nerovného boje a celou početnou skupinu vyvraždí. Manji je smrtelně zraněný, ale po zásahu Yaobikuni se stává nesmrtelným. Jednoho dne bude jeho pomoc potřebovat Rin Asano (Hana Sugisaki)... Pokud někdo nesnese krvavou akci, kdy vzduchem létají useknuté končetiny, může s klidem tento kousek vynechat a pustit si něco jiného. Ve filmu se používají zbraně, které nejsou úplně známé. Třešničkou na dortu bylo spojení dvou samurajských mečů do jednoho. Občas jsem měl problém s nepřehledným příběhem v dialogových scénách. (30.12.2017)

Má to určitou hypnotickou atmosféru a jen pro ni dávám tři hvězdy, ale jinak sledovat dvě a půl hodiny neustálé souboje a jatka, kde vlastně i víme, jak dopadnou, mi přišlo nudné. Objeví se pár zajímavých postřehů o nesmrtelnosti, ale nic, co bychom už na to téma neslyšeli. Navíc některé střihy mi dost vadily, těžko se dalo zorientovat, kde se najednou zase nacházíme a proč. A také by mě zajímalo, proč červi něco vyléčí, a něco ne, chyběla tomu nějaká konzistentnost vnitřního světa tohoto příběhu. (01.07.2022)

Takashi Miike nie je najhorší režisér, vyberá si pomerne atraktívne témy, ale točí až príliš moc a často prekročí tú správnu mieru, aby to bol ešte stále pomerne seriózny film a nie nejaký brak, ako na mňa pôsobí pomerne dosť jeho filmov, preto si z jeho tvorby len vyberám, ale na Blade of the immortal, som bol celkom zvedavý, pričom ale práve tu bola veľká šanca, že to opäť prestrelí, ale náhodou sa to až prekvapivo vydarilo. Najviac môže sklamať, že film je dejovo až moc stereotypný a jednotvárny, jednoducho hlavný hrdina sa už po chvíli stane nesmrteľným, spriatelí sa s dievčaťom, ktoré mu pripomína jeho príbuznú a pustia sa na cestu pomsty proti nemilosrdnému a mimoriadne schopnému gangu bojovníkov. Chýbajú tu nejaké výraznejšie dejové odbočky, ktoré by to mohli spestriť a tak je z toho vlastne len taká cesta od jedného bojovníka ku druhému, pričom protivníci si aj tak hlavného hrdinu väčšinou vyhľadajú sami, takže nejaké výpravné dobrodružstvo tu určite nehrozí a film by kľudne mohol trvať o hodinu viac, lebo menej, na deji by sa to nijak neprejavilo, ale mne sa na to až prekvapivo dobre pozeralo. Hlavne si ma získali postavy, hlavný hrdina je celkom sympaťák, pričom tú svoju nesmrteľnosť neberie ako výhodu, ale práve ako prekliatie a tak mi vyhovoval aj charakterovo, rovnako je na tom aj jeho mladá učednica, pričom chémia medzi nimi funguje a síce záporáci sú až moc komiksoví, ale tiež ma celkom bavili a navyše viacerí z nich nie sú čiernobieli. Dialógy medzi postavami mi tiež vyhovovali, rovnako ako celková atmosféra a tak sa mi na to dobre pozeralo od začiatku až do konca. Akčné scény ale sú až moc obyčajné, súbojov je tu plno, technicky sú dobre zvládnuté a nechýba ani dostatok krvi, ale nie sú to ani tie pravé pomalé samurajské súboje, v ktorých ide o jedinú chybu súpera, ale ani dynamické a nápadité akcie v štýle Rurouni Kenshin, ale také štandardné šermovanie s množstvom zranení, vzhľadom na výdrž bojovníkov. Takže som sa pri nic henudil, ale ani jedna akcia ma skutočne neupútala. Režijne mi to výborne sadlo, tentoraz sa Miike dobre predviedol, vizuál je atraktívny, aj keď to mohlo byť trochu výpravnejšie, páčila sa mi práca s postavami a celková atmosféra a aj v tých mystických prvkoch sa držal na uzde, takže teraz ho prakticky len chválim. Takže z tohto nebude určite žiadna klasika, či už samurajských, ale ani komiksových filmov, v oboch kategóriách sa dajú nájsť aj omnoho lepší predstavitelia, ale mne sa to páčilo, dostal som viac, než som čakal a ani pri takejto dĺžke som sa vôbec nenudil. 72% (09.07.2018)

No, uf, to byl ale dlouhý a výživný flák. Ty dvě hodiny a něco utekly vlastně rychle. Přiznám se...měla jsem trochu obavy, jak bude vedený příběh bojovníka, který nemůže umřít. Jako proti němu jsou extrémně dobrý borci a hned na začátku dostane pořádně do kušny. Kdyby nebyl, jaký je, už hned ten první by ho zabil. Prostě je zrezavělej. Kdo by nebyl po padesáti letech sezení v boudě v lese?! Jenže potom se stane něco, co mě příjemně překvapilo a potěšilo. Zjištění, že sám neví o tom jedu. A to do příběhu najednou dá úplně jinou dynamiku. Máme tady sice chlápka, který nemůže umřít, ale i tak je dostatečně oslabenej. Což je fajn motivace ke snížení zbrklosti. A od té doby to chytlo úplně jiný divácký zážitek. A hned se to pro mě posunulo o třídu výš z: jdeme, na někoho narazíme, popereme se, ne/umřu, jdeme dál, zase na někoho narazíme atd. Jenže tady to není jenom o tom, že dělám frajera, kterej nemůže umřít. A potom se s tím začne moc dobře šlapat. Jako sorry, ale ta scéna během svázání s useknutím rukou? To bylo jako: "Do hajzlu, kde se toulá ta druhá? Jo tamhle za stromem, ale nějak se tam s tím řetězem zasekla! Já mám ale fakt blbej den!". Závěrečný masakr (a to doslova) je dost výživný materiál. Ale je to jenom masakr a nic víc. Prostě se tam řežou a neřeší se jakákoliv estetika boje samotného. Prostě to už chtějí mít všichni za sebou a jít domů. A vlastně mi to ani nevadilo. Do té doby to bylo dostatečně vynahrazováno. Přiznám se, podruhé...chvíli jsem myslela, že dám jenom čtyři. (A ne protože jsem byla nakrklá, že se v závěru nestalo něco, na co jsem celou dobu čekala...ano, já prostě tajně doufala, že jak proti sobě stojí Mandži a Anotsu, a kolem ty desítky mrtvol, a zase tam byl záběr na to, jak červíci by si nejraději daly pauzu, a začne mu týct rudá, pardon, ale mě napadlo: "Nebyla by extrémní legrace, kdyby mu ty obě ruce teď odpadly?" Asi je se mnou vevnitř prostě něco špatně. Ale závěrečný vtip jsem dostala a zasmála se. Takže jsem asi nakonec vlastně ok.) Ty dvě hodiny jsou dostatečné, aby se skvěle spracovaly i různé pohledy na pomstu samotnou. A jak se z pohledu postav postupně mění a mění i je samotné. A přehodnocování, že teď najendou jen tak přece nemůžu umřít. A taky to: co by beze mě potom dělala? Jo, bylo to moc fajn :) takže nakonec pět, protože zábava to byla velká převeliká. A to je hlavní  ;) (13.04.2024)