Desperado

Robert Rodriquez je pro mě prostě jednou velkou neznámou. Už dávno nepochybuji o tom, že umí točit řádně nadupané a zábavné žánrovky, v nichž se naplno projevuje jeho obrovský filmový zápal a samozřejmě také talent, ovšem pak přijdou takové akční slátaniny jako Od soumraku do úsvitu, Machete nebo nedejbože Planeta teror, a moje sympatie k mistru Rodriquezovi se zase pomalu otáčejí o 180 stupňů. Desperado naštěstí patří do té první skupiny, může se chlubit skvěle napsaným scénářem, brilantním střihem akčních scén a především odshora až dolů bezchybně vybraným castingem, který tomu také hodně pomáhá. Nejen charismatický Banderas a nádherná Hayek, ale především příběhově méněcenní Buscemi, Trejo nebo sám velký Quentin Tarantino (jeho scéna patří k těm vůbec nejlepším) představují onu hybnou sílu, která dodává příběhu nevídaný lesk a tempo. No a hračička Rodriquez už jen vše podtrhne svým úžasně specifickým rukopisem, který sice není a asi nikdy nebude úplně bez kaněk, ale bez něj by to tentokráte prostě a jednoduše nebylo ono... 80% (12.10.2012)

Ve svém nadšeneckém a v amatérských podmínkách natáčeném debutu El mariachi přišel Robert Rodriguez s fascinujícím mixem mexických narco thrillerů a amerických akčňáků. Z nezávislého snímku se stal překvapivý hit amerických kin a mezinárodní videodistribuce, takže studio nadšeně svolilo k nákladnějšímu a hvězdně obsazenému pokračování. Desperado přestavuje úchvatně stylový koncentrát iberoamerických žánrovek, ikonických prvků amerických westernů a formálních inspirací hongkongskými krvavými balety subžánru heroic bloodshed. Současně je cíleně koncipovaný jako výkladní skříň latino hereckých talentů – počínaje evropskými rodáky Antoniem Banderasem a Joaquimem de Almeidou, přes hollywoodskou legendu Cheecha Marina i svérázného naturščika Dannyho Treja až po Salmu Hayek v její první velké roli. V čestných menších partech jim sekundují maskot amerických indie filmů Steve Buscemi a Rodriguezův přítel a kolega Quentin Tarantino. Zatímco kritika oplakávala, že se nezávislý talent zaprodává blyštivému pozlátku studiové produkce, filmoví fandové na celém světě díky tomuto filmu objevili nejen zmíněné herecké osobnosti, ale propadly Rodriguezově osobitému stylu, v němž se snoubí komiksově přepjatá vážnost s pompézní coolness a národnostně specifickou variací brakových žánrů. (14.03.2021)

Luxusní uvedení Roberta Rodrigueze do světa velkého filmu. Desperado vnesl do akčního žánru po dlouhé době zase jednou svěží vánek a z Antonia Banderase udělal hereckou extratřídu. Akce je hodně dobrá, ze špinavých Mexikánců se stává ideální potrava pro pistole a kulomety a i když by toho střílení mohlo být i trochu víc a hluchých míst zase míň, oddělání Tarantina za to přece stojí, ne? (16.07.2007)

Cancion del Mariachi, ole. Přesně takový je rytmus filmu. Jedna přestřelka střídá druhou, černým humorem by se daly tapetovat márnice. Steve Buscemi a Danny Trejo se tu sice jen mihnou, ale předvedou skvělé věci. Salmita opět září jako žhavé mexické slunce, ale divácky nejvděčnější role náleží Campovi, Quinnovi, Cristosovi (to je ten, co si kvůli němu jeden mladej už nezatancuje) a hlavně Quentinu Tarantinovi, jehož podání vtipu "o ptákovi a sklenici" je geniální a neopakovatelný. Jen bych se přimlouval, aby ho už NIKDY, NIKDY, ale opravdu NIKDY nedaboval Petr Rychlý, kterej ten vtip ve svojí verzi dabingu opět neskutečným způsobem zbodal!!!!!! Cuba Libre :) P.S. V Českým Krumlově na Starým městě je dobrá diskoška jménem Tarasco Bar:))) (26.01.2003)

Slyším-li slovo Desperado, okamžitě se mi vybaví asi nejznámější záběr z tohoto filmu, kdy Antonio Banderas ruku v ruce se Salmou Hayek odcházejí od ohnivého inferna, které zaplňuje snad celé pozadí záběru. Ani vlastně nevím proč se mi tenhle film tak líbí, když mě akční žánr zase tak moc nebere. Ale je to fakt pecka. Salma je k sežrání, Banderas je působivě mstivý a Quentin Tarantino se svým vtipem z hospody je neuvěřitelný. Málem jsem umřel smíchy při jeho interpretaci. (31.07.2002)