Posol: Príbeh Johanky z Arku

Milujem takmer všetky Bessonove filmy (unikátny Piaty element, môj obľúbený Leon, výborná Brutálna Nikita, vynikajúca Magická hlbočina). Posol: Príbeh Johanky z Arku je však úplne odlišný film, ako by ho ani netočil Luc Besson. Jedná sa len o veľmi priemerný historický film, akých je veľa, herci sú prekvapivo veľmi slabí, ani vizuálna stránka nie je z tých vydarenejších, nakoniec za zmienku stoja len výborné bitky. Ale cez to všetko som sa pri tomto filme až tak nenudil. (17.08.2007)

První dvě třetiny má film spád a Johančiny přestavy setkání s Bohem jsou brilantně výtvarně stylizovány. Mila Jovovich dokazuje, že není dobrá herečka a silně přehrává. Její pojetí Johanky - spíše než zbožná dívka vypadá jako hysterická kráva. Toho času zasnoubená s Bessonem, při výběru hlavní role chudák neměl asi na vybranou, jinak by mu svatá Johanka doma asi pěkně zatopila. Bitevní scény jsou zvládnuty slušně, ale poslední třetina se nechutně vleče. Celkově silnější trojka. (08.05.2003)

Pri prvom sledovaní som od nudy (a mimoriadne úbohého českéhop dabingu) zaspal, na druhý raz zhruba od polovice dopozeral. Hstorický film o blúzniacej náboženskej fanatičke, ktorá svojou charizmou prispela k niekoľkým víťazstvám nad Angličanmi. Mdlé a nezáživné dielko zaujme kostýmami a vykreslením historických reálií doby, zobrazením tvrdosti stredovekých bojov a podarenou výrobou zázračného olejčeka, ktorým má byť pomazaný nový kráľ. Vzhľadom k menu režiséra a účasti hereckých megahviezd ide o dosť veľké sklamanie. (06.09.2004)

Hodnocení tohoto filmu místy více vypovídají o svých autorech než o tématu, ke kterému se vztahují. Mluvit o historickém filmu znamená vědět alespoň něco o době, tématu a postavě či postavách, které jsou předmětem jeho obsahu. Bessonova vůle držet jednotu reality i tradice a jejího francouzského osvojení je pozoruhodná. Mila (Milla) Jovovich, toto slovanské ztvárnění mýtické francouzské národní hrdinky srovnatelné snad jen se stejně legendárním Vercingetorixem, odvádí vynikající herecký výkon přesně odpovídající exaltovanosti středověkého mysticismu (odkazuji na MARTINA LUTHERA a Finniesovy srovnatelné stavy během jeho tápání a bloudění). Že to budí dojem buď přibližování, nebo i přesahování mezí normální psychiky, je zřejmé. Méně zřejmé je se tomu divit, případně to zpochybňovat nebo dokonce podle toho usuzovat na kvalitu hereckého výkonu. V této rovině Bessonovy interpretace je pochopitelné i "černobílé" vidění anglických okupantů (srovnejme to s naším vztahem k Němcům). Za zvlášť zdařilé považuji psychologické scény prvních projevů Janiny-Johančiny rodící se "svatosti", jejích pověstných rozhovorů s "hlasy" podobně jako krajinné záběry kamery. Nepřerývaný, slabiny i stíny neskrývající obraz Johančiny osobnosti i zbabělost, projevená při jejím zajetí a následném křivém obvinění z kacířství, čarodějnictví ve stylu prvních KLADIV NA ČARODĚJNICE, politický proces se stejným zneužitím práva jako nedlouho předtím v Husově případě jsou jen epilogem jejího krátkého, zralého ženství se nedočkavšího života (úplná Johančina rehabilitace proběhla v katolické církvi podle dostupných informací relativně nedávno; jisté je, že z někdejší kacířky se stala v katolické věrouce dneška mučednice a Vatikánem svatořečená světice). Díla, která vyžadují delší zamyšlení, jsou jako plody, které nepřinesou výnos bez náležité péče. Užitek je oboustranný: divák je obohacen nejen myšlenkově, ale i citově, dílo se šíří tam, kde by mohlo - a mělo - být. Čas prověří nejlépe, nakolik se jedná o nadčasový počin nebo naopak dočasný úspěch, jehož případné slabiny budou více patrny našim potomkům než divákům naší současnosti. (01.03.2008)

Těšil jsem se na srdcervoucí historické drama, během kterého se platonicky zamiluji do křehké, nepochopené a zrazené Johanky a na konci při scéně jejího upálení zaslepen vlastními slzami ze zoufalství vyhodím bednu z okna. Místo toho jsem sledoval vyhublého buzíka s kastrůlkem na hlavě, jak se v bitevní vřavě kymácí jako oprýskaná marioneta přivázaná za kotníky ke svému valachovi. Navíc z Míly minulou noc Luc vyprstil veškeré zbytky už tak nepříliš rozvinutého hereckého talentu, takže legendární zachránkyně Francie hystericky vřeští na své vojsko cosi ze stodvacáté strany dominikánského breviáře, jako Iveta na Jirku, když jí ze šrajtofle vytáhl poslední padesátku. Nakonec se tedy můj původní předpoklad naplnil pouze z části a ze zoufalství jsem vyhodil bednu z okna. (21.11.2011)