Posol: Príbeh Johanky z Arku

Je to dražší a výpravnější než televizní verze s Leelee Sobieski, ale ne nutně lepší. Má to dost fajn umělecky hezky ztvárněných momentů - komunikace s bohem vs komunikace s ďáblem. Bitvy jsou co do výpravy velkolepé, ale to se už moc nedá říct o samotné režii a choreografii, která místy působí až nechtěně směšně. A podobně směšně působí občas i Johanka, která je tu vykreslená, i kvůli nepříliš dobrému herectví Milly Jovovich, jako emocionálně nestabilní extrémně nepříjemná panovačná kráva, ke které, i navzdory snaze pochopit pravděpodobnou kombinaci PTSD a mysli trápené pokročilou fází schizofrenie, lze jen těžko najít nějaké sympatie. (07.04.2024)

Zklamání apokalyptických rozměrů. Tak neskutečně rozbředlý, nudný a nevýrazný děj jsem v hollywoodském velkofilmu neviděl snad ještě nikdy. Doslova děsivě na mě zapůsobila i Milla Jovovich v hlavní roli.Její neskutečné přehrávání mě zvedalo z křesla, a když k tomu připočtu ještě ÚDĚSNÝ dabing v podání Táni Vilhelmové, málem jsem v sobě neudržel večeři. Vilhelmová ji nadabovala tak hystericky, až to působilo chvílemi směšně a trapně zároveň. Výprava filmu byla sice bohatá, herci ve vedlejších rolích také neselhali, celkově to ale stačilo jen na jednu hvězdičku. Luc Besson si u mě tímhle filmem dost poškodil svůj jinak velmi vysoký kredit. (18.09.2002)

Hodnocení tohoto filmu místy více vypovídají o svých autorech než o tématu, ke kterému se vztahují. Mluvit o historickém filmu znamená vědět alespoň něco o době, tématu a postavě či postavách, které jsou předmětem jeho obsahu. Bessonova vůle držet jednotu reality i tradice a jejího francouzského osvojení je pozoruhodná. Mila (Milla) Jovovich, toto slovanské ztvárnění mýtické francouzské národní hrdinky srovnatelné snad jen se stejně legendárním Vercingetorixem, odvádí vynikající herecký výkon přesně odpovídající exaltovanosti středověkého mysticismu (odkazuji na MARTINA LUTHERA a Finniesovy srovnatelné stavy během jeho tápání a bloudění). Že to budí dojem buď přibližování, nebo i přesahování mezí normální psychiky, je zřejmé. Méně zřejmé je se tomu divit, případně to zpochybňovat nebo dokonce podle toho usuzovat na kvalitu hereckého výkonu. V této rovině Bessonovy interpretace je pochopitelné i "černobílé" vidění anglických okupantů (srovnejme to s naším vztahem k Němcům). Za zvlášť zdařilé považuji psychologické scény prvních projevů Janiny-Johančiny rodící se "svatosti", jejích pověstných rozhovorů s "hlasy" podobně jako krajinné záběry kamery. Nepřerývaný, slabiny i stíny neskrývající obraz Johančiny osobnosti i zbabělost, projevená při jejím zajetí a následném křivém obvinění z kacířství, čarodějnictví ve stylu prvních KLADIV NA ČARODĚJNICE, politický proces se stejným zneužitím práva jako nedlouho předtím v Husově případě jsou jen epilogem jejího krátkého, zralého ženství se nedočkavšího života (úplná Johančina rehabilitace proběhla v katolické církvi podle dostupných informací relativně nedávno; jisté je, že z někdejší kacířky se stala v katolické věrouce dneška mučednice a Vatikánem svatořečená světice). Díla, která vyžadují delší zamyšlení, jsou jako plody, které nepřinesou výnos bez náležité péče. Užitek je oboustranný: divák je obohacen nejen myšlenkově, ale i citově, dílo se šíří tam, kde by mohlo - a mělo - být. Čas prověří nejlépe, nakolik se jedná o nadčasový počin nebo naopak dočasný úspěch, jehož případné slabiny budou více patrny našim potomkům než divákům naší současnosti. (01.03.2008)

Téma Johanky z Arku bylo vždycky problematické. Luc Besson se jí zde rozhodl pojmout zejména jako náboženskou fanatičku než schopnou vojevůdkyni. Bohužel tohle pojetí by vyžadovalo trochu jiný přístup a výsledkem tedy je rozpačitý film, který osciluje na hranici mezi historiským blockbusterem a cestou do hlubin bláznovy duše. Ze začátku to sice vypadá poměrně slušně, Johančiny představy o setkání s Bohem působí zajímavě a její přijetí na dvoře krále nepostrádá emoce. Ale jak to pokračuje, vše se rapidně zhoršuje. Milla Jovovich je moje velká oblíbenkyně, ale nejlépe jí jdou drsné akční role - tady značně přehrává a místo nábožensky zapálené dívky většinu času působí jako naprostý blázen. Ale s mečem jí to jde o poznání lépe než s růžencem, takže při bitevních scénách i zvedám palec nahoru. Bohužel, čím více film postupuje, dostavuje se otupělost nad přepálenou stopáží. Ke konci se film neuvěřitelně vleče a při upalování divák ani nelituje ubohé Johanky, ale spíš je rád že už je konec a nehrozí mu další proleženiny. /50% a 3*/ (05.05.2012)

„Čubka bláznivá. Neví ani že to má čelem vzad.“ Vôbec by som sa nečudoval, ak by to niektorí mali za najobľúbenejší film Luca Bessona. Je to dlhé, ale nie samoúčelne. Bojové scény sú veľkolepé a drsné, ale nie je to bitúnok á la Statočné srdce. Milla Jovovich je parádne vyšinutá, ale parádni sú i ostatní. Vlastne ani neviem, či ma viac bavil Malkovich, Dustin Hoffman, Dunaway, Tchéky Karyo či Vincent Cassel, u ktorého treba oceniť presvedčivú prácu s remdikmi. Živelné, divoké a skvelé. (20.10.2019)