Je suis Karl

Komentovaný spoiler. Film začíná tím, jak sluníčkářka jménem Maxi spolu s jedním dalším sluníčkářem pašují do Německa migranta. Záhy ještě uvidíme duhovou vlajku (vivat LGBT!) a rovněž je nám sugerováno, že kouří pouze zaostalí či deklasovaní lidé; ti rozumní a úspěšní jsou nekuřáci. Následuje teroristický bombový útok, při němž kromě deseti lidí přijde o život i jeden kos. Detailní záběr kamery na kosa. (Práva zvířat jsou důležitá, pokud to náhodou někdo neví.) Běžný den v současném Německu právě začal. Němci, jak je v Evropě zvykem, se semknou a zapálí svíčky. Chlápka (je to otec Maxi), jenž bezděčně přinesl do domu bombu maskovanou za balík, který mu předal kurýr pro paní XY, vyslýchají dvě policistky (důraz na genderovou problematiku a rovnoprávnost žen). Při výbuchu přijde o život i sluníkářčina matka a dva malí bráškové. Děvče hledá na webu heslo „islámský terorismus“. Vida, i tak tupá kačena si konečně všimla, že něco takového existuje. Následně jí snědí mladíci na ulici činí dost hrubou formou sexuální návrhy. Není v tom Německu nakonec něco v nepořádku? dumá holka, tedy aspoň to naznačuje její zamyšlený výraz. Na pomoc jí přispěchá německý vlastenec Karl, který jí půjčí bundu s kaupcí, aby neprovokovala čmoudy svými blonďatými vlasy. Karl Maxi navrhne, jestli by s ním nechtěla na pár dní odjet někam, kde je bezpečno, konkrétně do Prahy. Maxi přijede do Prahy a shledá, že se ocitla na celoevropském srazu pravicových radikálů. Na můj vkus to tam má dost unyle neomarxistický šmrnc, sraz pravicových radikálů bych si, milí soukmenovci, představoval jinak. Nějaká Giulie tam sice zvolá „Sieg heil!“, ale je odmítnuta. „To je minulost, Giulie, smiř se s tím.“ Giulie se s tím zřejmě smiřuje jen nerada, protože se tváří dost kysele. Karl hovoří o tom, že je třeba svrhnout současné evropské vlády, které dostaly Evropu tam, kde teď je, ale hlubší politická analýza situace chybí. V čem konkrétně vlády evropských států chybují, se nedozvíme, i když si to můžeme domyslet. A nemají na tom náhodou svůj díl viny i sluníčkářští pašeráci migrantů? To zjevně nikomu nepřišlo na mysl. Hlavní idea Karlova projevu je tato: „My bychom to dělali líp než oni.“ Zkrátka mladí šmejdi by rádi vykopali od koryt staré šmejdy, aby mohli zaujmout jejich místa, jenom nevědí, jak to navléci. Inu, dalo by se, ale to by člověk musel mít peněz jak Soros. Koupit sdělovací prostředky něco stojí, kontraktoři také nebojují zadarmo atd., atd. V tomhle filmu prostě není s kým sympatizovat. Kim Čong-una na vás, chamradi! Na Maxi však Karlovy blafy zapůsobí. Kromě toho se zdá, že se jí Karl líbí. Program pokračuje, mluví se o ženách znásilněných a pobodaných migranty. Jedna žena podává návod, jak se proti tomu postavit: „Musíme si jedna druhé vážit.“ Tak kde to vlastně jsme? Na srazu sluníčkářů, nebo nácků? Nemá v tom scénárista tak trochu guláš? Zpět do Německa. Aktivisté (možná je to pro ně lepší označení, protože k pravicovým extrémistům mají daleko) se pozastavují nad tím, že Evropané proti tomu, co se tady děje, téměř neprotestují. Aby to změnili a zároveň na sebe upoutali pozornost, dostanou nápad: jedna z hlavních postav hnutí musí být zastřelena. Obětí má být Karl a střílet bude francouzská aktivistka Odile. To je přirozeně důvodem k tomu, aby se spolu ještě předtím vyspali... Od dalšího líčení upouštím, i tak jsem už vyslepičil víc než polovinu děje. – Co bylo účelem filmu? Patrně kompromitovat německou opozici, která se snaží čelit neomarxismu v jeho multikulturalistickém aspektu, a prezentovat ji jako pravicové radikály a navíc debily. V Německu nějaká organizovaná opozice asi existovat bude, ale doufám, že nevypadá takto. Z pozic neomarxismu musím filmu vytknout, že byla opomenuta minimálně dvě důležitá témata: inkluze ve školství, usilující o snížení celkové úrovně vzdělání, a green deal, mající za cíl rozvrátit evropskou ekonomiku. Můj názor na film viz v hodnocení. – – Mám pocit, že jsem ve své recenzi nepostihl celé poselství tohoto filmu, a proto ji doplňuji: Klíčem k porozumění je Karlův projev v Praze. Karl je mezi „svými“, takže můžeme mít za to, že mluví otevřeně. O čem mluví? O potřebě převzetí moci. Značná část evropského obyvatelstva totiž nechápe dobrodiní multikulturalismu a odmítá nechat se od migrantů kulturně obohatit. Čím je to způsobeno? Tím, že, jak vědí sociologové, propaganda dokáže ovlivnit jen něco přes šedesát procent populace. Ostatní lidé jsou schopni používat mozek a tvoří si názory sami. Na tyto nonkonformisty se zaměřují určité politické síly, které jim říkají to, co tito lidé chtějí slyšet, a prezentují to jako svůj politický program. Propaganda označuje tyto politické aktivisty slovem populisté. Právě takovým populistou je Karl. Hnědá nebo spíš jen lehce nahnědlá kouřová clona, kterou občas vypouští, slouží pouze k tomu, aby přilákal příznivce z řad těch, jimž tato barva konvenuje. Existují populisté? Ve filmu ano. Těžko říci, zda existují i ve skutečnosti, protože žádná z tzv. populistických stran dosud nikde v Evropě nevyhrála volby. Teprve potom by se vidělo, o co jim vlastně šlo – jestli o osud Evropy nebo jen o to, aby se dostali k lizu. Termín populista je jednou z hanlivých nálepek, kterou se dnešní vládnoucí evropské elity snaží dehonestovat a ostrakizovat své kritiky. Těch nálepek je ostatně víc: třeba rasisté, xenofobové a nejnověji též antivaxeři. Snahou tvůrců tohoto filmu bylo přičinit se mimo jiné o to, aby nálepka populistů na svých nositelích líp držela. (01.01.2022) (menej) (viac)