Naděje
Håp
Leva på hoppet
Hope
Réžia:
Maria SødahlScenár:
Maria SødahlKamera:
Manuel Alberto ClaroHrajú:
Andrea Bræin Hovig, Stellan Skarsgård, Elli Rhiannon Müller Osbourne, Eirik Hallert, Steinar Klouman Hallert, Einar Økland, Gjertrud Louise Jynge (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Anja (Andrea Braein Hovig) a Tomas (Stellan Skarsgård) predstavujú pár, akých poznáme veľa. Obaja sú v strednom veku, v plnej sile, milujú svoje deti a veľkú rodinu. Z ich romantickej lásky už po rokoch spolužitia veľa nezostalo, žijú skôr vedľa sebe než spolu a viac energie investujú do svojej práce ako do spoločného vzťahu. Tomasov prístup dokonca hraničí s vorkoholizmom. Anja ako divadelná režisérka práve zažíva veľký kariérny triumf vďaka úspešnej premiére svojho najnovšieho predstavenia, keď jej lekári oznámia, že má fatálny neoperovateľný nádor a pred sebou iba tri mesiace života. Do Vianoc zostáva jeden deň, deťom nič povedať nechce a jediný, o koho sa môže oprieť, je Tomas. Anja sa rozhodne byť silná a bojovať. Môže smrtiaca diagnóza dať ich rozbitý vzťah znovu dohromady alebo už medzi nimi naozaj nezostalo nič? Aj vo chvíli, keď sú vaše šance minimálne, nádej vždy existuje… (Bontonfilm SK)
(viac)Recenzie (33)
V mezních situacích se mění žebříčky hodnot a lidé znovu nacházejí nejen naději, ale i lásku a víru... ()
Mnohem víc než o nemoc jde mnohdy o smíření se s ní a znovunalezení si cesty k srdci těch, které milujeme či jsme milovali. Naděje je dost možná na první pohled seversky chladná, nebo spíš poněkud odosobněná sonda do emocemi zmítaného života umírající ženy a jejích nejbližších, která by zasloužila poněkud jistější přístup ve střižně a místy se poněkud vleče. Přesto z ní je paradoxně v mnoha záběrech cítit, jak osobní pro režisérku téma dost možná bylo. Jakkoli se díky výborně sestavenému obsazení nejedná o špatný film, natož průměrné drama, chybí mu přeci jen nějaká výraznější scéna (což možná lehce zachraňuje povedený, jakkoli nejednoznačný závěr snímku, končící tak trochu neuzavřenou otázkou), moment, který by opravdu chytil nebo zahřál u srdce. Byť tu takové potenciální okamžiky jsou, snímek funguje jako poněkud chladný počin, kterému jako by sem tam scházela tu více, tu méně patrná míra empatie. Jedinou postavou, ke které si vlastně vytvoříte nějaké výraznější pouto je hlavní protagonistka, všichni ostatní jsou poněkud dvojrozměrní. Přesto rozhodně stojí za to dát filmu šanci. ()
Komorní vztahové i rodinné drama; odumírání lásky v dlouhodobém vztahu "zastaví a vrátí zpět" paradoxně až verdikt z úst lékařky. Bolestivé ale bez vydírání diváka, poznamenáno však charakteristickým severským chladem a odstupem (scénáristicky nic objevného, kamera bez nápadu, na střižnu se zapomnělo...). Čtvrtá * patří Andree Bræin Hovig, která jediná herecky vynikala. ()
Příběh je to jistě zajímavý a hodný zamyšlení, nicméně je natočený naprosto civilně bez nějakých uměleckých ambicí, ať už narativních, výtvarných či režijních. Chybí mu filmová magie, která teprve dělá z filmu umění. ()
Nevím, jak to ti seveřani dělají, ale zase mě dostali - pod chladnou kůží jim pulsuje nálož citů. Naděje je tak nádherně upřímně a civilně odvyprávěná, křehká, intimní, a přitom dospěle vážná na těch správných místech, vyvážená, bez zbytečneho patosu a sentimentu. Zkrátka jsem u ní brečel, smál se, i zíral s otevřenou pusou přesně tak, jak tvůrci chtěli. Za to všechno subjektivně dávám jednu hvězdu navic. Tohle by měli dávat pravidelně o vánočních svátcích, ne Mrazíka! ()
Ono se s těmi filmy o umírajících v poslední době roztrhl pytel. Naděje ale vlastně není ani tak moc o umírání a sžívání se s nemocí samotnou, ale spíše o mezilidských vztazích, hlavně tom partnerském. Režisérka zkoumá, zda rozpadající se vztah může nevyléčitelný fakt slepit. Také je otázkou, jak na to připravit děti, protože hlavní hrdince toho času zbývá už zatraceně málo. I tak se mi ale zdálo, že na tak dlouhý film se vlastně nevymezoval z mantinelů podobných snímků a nepřinesl úplně nějaký závratně jiný pohled na problematiku. Navíc se mi nezdál zcela vhodně ukončený vzhledem k tomu, jak byly jednotlivé party rozehrány. ()
Na první pohled to nevypadá, ale vlastně to není ani tak moc drama, jako asi nejromantičtější film, jaký jsem kdy viděla. Vůbec nejde o nemoc nebo práci, děti atd., ale o to, že člověk pochopí, co má, až když to ztrácí. Ty dva sblížilo prosté rčení, že v nouzi poznáš přítele. Prostě ty společné roky a děti atd., to není jen tak. Něco tam pořád ještě je..... Hezký vzkaz pro všechny, co už mají pocit, že toho moc nezbývá. Nikomu ale nepřeju, aby to pochopil až kvůli rakovině, takže příště zase raději mrknu na nějakou běžnou bezduchou romanťárnu s přehnaně krásnými, mladými a sladkými hrdiny. Ten otevřený konec tam není proto, aby se dostálo názvu filmu, ale protože už jen to, že máte oporu, znamená lepší pozici v boji s nemocí. Jakou cenu má život, když ho nemáte pro koho žít?! Já jsem si jistá, že to dobře dopadlo, protože jednou umřeme všichni, ale budeme mít při tom možnost jako Anja a Tomas držet lásku svého života za ruku? ()
Výborná intímna dráma ženy, matky a manželky. Navonok fungujúci vzťah Anji a Tomasa pod tlakom smrteľnej choroby dostáva trhliny a ukazuje sa, že pod fasádou nebolo všetko úplne v poriadku. Kvalitná produkcia a hlavne skvelé herecké výkony hlavných hrdinov vytvárajú dramatickú atmosféru beznádeje. Hoci na začiatku to vyzeralo úplne beznádejne, v priebehu cca jedného týždňa dostane zabrať nie len Anja, ale celá jej rodina, až sa nakoniec predsa len ukáže nádej. ()
Naděje (2019) - velmi dojemné dílko...85% Nevnímala jsem to jako film o nemoci/umírání, ale jako film mapující vztah dvou lidí. A právě v tom byl pro mne film velmi dojemný - v tom, na kolik se autorce podařilo věrně vykreslit vztah dvou lidí se všemi jeho problémy. Vztah, který není ničím zvláštní, ale natolik se podobá vztahům, které zažíváme. Má identifikace s postavami proběhla tak plynule a nenápadně, že jsem si toho ani nevšimla. U mě se autorce opravdu podařilo "zabrnkat" na ty správné noty. Zaujalo mě ale zcela odlišné přijetí filmu mým manželem, který vycházel z kina, na rozdíl ode mě, bez emočního dojetí (což pro něj není typické, někdy se totiž dojímá snadněji než já). Tím nechci naznačovat takové to: Men Are from Mars, Women Are from Venus. Naopak, prostě se mi jen líbí, že současná tvorba (na rozdíl od minulosti) dovoluje nahlížet a vnímat situace z různých (ať už ženských, mužských či jiných) úhlů pohledu. Proto si myslím, že film Naděje může být zajímavý i pro někoho, komu třeba zrovna na ty správné noty "nebrnká". Na závěr ještě poznámka - dobře zařazená varování o spojitosti mezi rakovinou plic a kouřením... ()