Člověk bestie

Člověk bestie připomíná parní lokomotivu s vyhaslým kotlem, co už dávno ztratila svůj cíl. Jean Renoir vypráví o životních útrapách titulních hrdinů se stejnou lehkostí a nonšalancí, jakou mají těžkotonážní vlaky na kolejích, to jest nulovou. Díky Bože za ty dary v podobě Jeana Gabina, ten totiž ani v takovém filmu neztrácí nic na svém charismatu. (29.09.2009)

Jeden z těch filmů pro pamětníky, u kterých člověk cítí přímo povinnost dát větší počet hvězdiček, než by odpovídalo jeho subjektivnímu pocitu z filmu. Je to zkrátka samá klasika. Slavná literární předloha od Zoly, slavný režisér Renoir a legendární Jean Gabin v hlavní roli. Nebudu ale zastírat, že jsem se při sledování nudil a několikrát zadřímal. Takže ano, film má určitě hodně co říct ctitelům filmové klasiky, těm, co v potu tváře navštěvují filmové kluby, aby si doplnili bílá místa ve své snaze zmapovat světovou kinematografii. Určitě potěší ty, co se filmem zabývají profesionálně, stejně jako filmovou kritiku, která může dlouze vychvalovat práci kamery a další filmové profese, ale mě jako diváka ten snímek zkrátka nepohltil. Dnes už máme jiné filmové tempo, filmy jsou civilnější bez patosu a divadelních póz v projevu herců, na vině bude v tomhle případě z mého pohledu možná i samotná předloha a žánr. Celkový dojem: 45 %. (11.06.2011)

Před dvěma lety jsem zůstal fascinován z Velké iluze, dneska jsem si konečně pustil od stejných filmových tvůrců Člověka bestii a přinesla mi téměř stejný podmanivý zážitek. Oba tyto filmy vnímám jako velkolepá díla francouzské meziválečné kinematografie. Člověk by neřekl, kam až různé odkazy můžou sahat, když i Jaroslav Marvan v Železném dědkovi o 10 let později říkal své milované lokomitivě úplně stejně jako Gabin „Lízo“... Déle jsem se filmu s obavami vyhýbal, osobně mívám rezervovaný vztah k tzv. „encyklopedickým“ snímkům, které bývají uznávané pro něco novátorského, ale coby diváka mě přesto někdy nedokážou bavit. Nicméně psychologický příběh o probouzení běsů v člověku na pozadí napínavé kriminální zápletky mě zaujal nejen tematicky nadčasovým obsahem, ale v nejedné scéně mě k mému překvapení dokázal uchvátit i svým uměleckým zpracováním. Souhra sehraného aktu, kamery, střihu a hudebního doprovodu nese v některých scénách přímo závan geniality, zejména ty s přítomností vlaku jsou v tomto směru až rytmickým způsobem nádherně vygradovány. Nasnímané projížďky vlaku z pohledu strůjvodce už tvoří kapitolu samu o sobě, v tragickém vyvrcholením se pak ve mě působivě s nadšením z filmu kloubily pocity mrazivého smutku. Renoir, Currant a Cosma se předvedli v plné tvůrčí síle... stejně jako Jean Gabin, o němž jsem se opětovně předsvědčil, že své nejlepší výkony před kamerou až na výjimky odehrál právě jako mladý na sklonku 30. let. 90% (12.02.2021)

Émile Zola napísal perfektnú knihu,ktorej sa zhostil scenáristicky a režijne velikán francúzskej kinematografie JEAN RENOIR,ktorý má k dispozícii výnimočného herca JEANA GABINA a vzniká takmer dokonalý film NATURALIZMU! Je si ťažké predstaviť,čo sa odohráva v hlave strojvodcu lokomotívy Lantierovi,ktorý nevie,čo činí,keď škrtí ženu,nerozumie tomu,prečo to robí.Asi to zdedil po predkoch,ktorí holdovali pitiu alkoholu,a tak sa tento človek postupne ocitá na hranici vlastného zničenia neovládateľnými pohnútkami konania,ktorému nedokáže zabrániť... So Séverine,ľahkou devou sa spoznáva vo vlaku,v ktorom došlo k úkladnej vražde jej soka s jej manželom,prednostom stanice,od tohoto počiatku kryje zločin,zamiluje sa do nej,odoláva pokušeniu zabiť tohoto vraha,totiž zo závisti sa zľakol možného rozchodu s atraktívnou Séverine,tak naplánovali akciu na odstránenie chlapíka menom Grandmorin! Moment,ktorý stavia Lantiera na zbesilý tok citov a pudov k Séverine,onedlho volí rozhodnutie,ktoré z neho urobí vraha a samovraha.Film,ktorý vyvoláva kopec otáznikov?Miluje svoju prácu,Nemiluje svoje vnútro,kde to vrie a raz sa stane tragédia! Kombinácia RENOIR-GABIN JE Návyková! (22.03.2015)

Francúzsku literatúru 19. storočia mám rád, i keď Zolu z nej najmenej. Renoir bol slávny režisér a Gabin ostáva pojmom. Otázkou teda je, prečo to nefunguje. A ono to nefunguje napriek tomu, že keď som film videl pred polstoročím vo filmovom klube, zanechal vo mne dobré spomienky. Asi to bolo preto, že som ešte nemal ani dvadsať rokov a prakticky všetko, čo som v klube videl mi pripadalo úžasné a dokonalé. Dnes tomu bolo inak. Film je pomalý až nudný, napätie nevyplýva z predošlého deja a negraduje, iba sa naraz prejaví. Vnímam to ako železničiarsky film, ktorému toho chýba dosť, aby bol drámou, na ktorú sa nezabúda. (20.02.2018)