Člověk bestie

Před dvěma lety jsem zůstal fascinován z Velké iluze, dneska jsem si konečně pustil od stejných filmových tvůrců Člověka bestii a přinesla mi téměř stejný podmanivý zážitek. Oba tyto filmy vnímám jako velkolepá díla francouzské meziválečné kinematografie. Člověk by neřekl, kam až různé odkazy můžou sahat, když i Jaroslav Marvan v Železném dědkovi o 10 let později říkal své milované lokomitivě úplně stejně jako Gabin „Lízo“... Déle jsem se filmu s obavami vyhýbal, osobně mívám rezervovaný vztah k tzv. „encyklopedickým“ snímkům, které bývají uznávané pro něco novátorského, ale coby diváka mě přesto někdy nedokážou bavit. Nicméně psychologický příběh o probouzení běsů v člověku na pozadí napínavé kriminální zápletky mě zaujal nejen tematicky nadčasovým obsahem, ale v nejedné scéně mě k mému překvapení dokázal uchvátit i svým uměleckým zpracováním. Souhra sehraného aktu, kamery, střihu a hudebního doprovodu nese v některých scénách přímo závan geniality, zejména ty s přítomností vlaku jsou v tomto směru až rytmickým způsobem nádherně vygradovány. Nasnímané projížďky vlaku z pohledu strůjvodce už tvoří kapitolu samu o sobě, v tragickém vyvrcholením se pak ve mě působivě s nadšením z filmu kloubily pocity mrazivého smutku. Renoir, Currant a Cosma se předvedli v plné tvůrčí síle... stejně jako Jean Gabin, o němž jsem se opětovně předsvědčil, že své nejlepší výkony před kamerou až na výjimky odehrál právě jako mladý na sklonku 30. let. 90% (12.02.2021)

Francúzsku literatúru 19. storočia mám rád, i keď Zolu z nej najmenej. Renoir bol slávny režisér a Gabin ostáva pojmom. Otázkou teda je, prečo to nefunguje. A ono to nefunguje napriek tomu, že keď som film videl pred polstoročím vo filmovom klube, zanechal vo mne dobré spomienky. Asi to bolo preto, že som ešte nemal ani dvadsať rokov a prakticky všetko, čo som v klube videl mi pripadalo úžasné a dokonalé. Dnes tomu bolo inak. Film je pomalý až nudný, napätie nevyplýva z predošlého deja a negraduje, iba sa naraz prejaví. Vnímam to ako železničiarsky film, ktorému toho chýba dosť, aby bol drámou, na ktorú sa nezabúda. (20.02.2018)

Příběh filmu jsem už trochu znal díky remaku Human Desire od Fritze Langa. Nicméně o to víc mě zde určité věci překvapily. Mám pocit, že Lang úplně vynechal tu Jacquesovu posledlost a změnil konec, ale už je to skoro rok, co jsem to viděl. Jean Gabin je tady super jako vždycky. Na francouzských dramatech 30. a 40. let jsem vždycky oceňoval to, že ukazovaly věci trošku otevřeněji než cenzurovaná Amerika :-) (24.12.2013)

Émile Zola napísal perfektnú knihu,ktorej sa zhostil scenáristicky a režijne velikán francúzskej kinematografie JEAN RENOIR,ktorý má k dispozícii výnimočného herca JEANA GABINA a vzniká takmer dokonalý film NATURALIZMU! Je si ťažké predstaviť,čo sa odohráva v hlave strojvodcu lokomotívy Lantierovi,ktorý nevie,čo činí,keď škrtí ženu,nerozumie tomu,prečo to robí.Asi to zdedil po predkoch,ktorí holdovali pitiu alkoholu,a tak sa tento človek postupne ocitá na hranici vlastného zničenia neovládateľnými pohnútkami konania,ktorému nedokáže zabrániť... So Séverine,ľahkou devou sa spoznáva vo vlaku,v ktorom došlo k úkladnej vražde jej soka s jej manželom,prednostom stanice,od tohoto počiatku kryje zločin,zamiluje sa do nej,odoláva pokušeniu zabiť tohoto vraha,totiž zo závisti sa zľakol možného rozchodu s atraktívnou Séverine,tak naplánovali akciu na odstránenie chlapíka menom Grandmorin! Moment,ktorý stavia Lantiera na zbesilý tok citov a pudov k Séverine,onedlho volí rozhodnutie,ktoré z neho urobí vraha a samovraha.Film,ktorý vyvoláva kopec otáznikov?Miluje svoju prácu,Nemiluje svoje vnútro,kde to vrie a raz sa stane tragédia! Kombinácia RENOIR-GABIN JE Návyková! (22.03.2015)

Samotný příběh je dobrý, přece jen je to vlastně francouzská klasika, ale v tomhle podání je výborný hlavně díky hereckým představitelům, kteří se zde sešli. Jean Gabin patří k nejlepším francouzským hercům, a tohle je snímek, který to docela pěkně dokazuje. I když je to na první pohled obyčejná historka z železnice, člověk zde hraje hlavní roli. (02.05.2017)