Toto je Spinal Tap

Chápu fenomén Spinal Tap - Reinerovi se povedlo stvořit věrohodný mystifikační dokument, který vtipně mapuje egoistickou generaci rockových hudebníků. Přesní herci vypouští z úst neuvěřitelná zhulená moudra ("Nemůžete vzít otisky zvratků") a uvadající slávu svérázné kapely dokonale odráží promyšleně ironické texty jejích písní. 4* ale nedám, protože tomu schází nějaký výraznější konflikt mezi členy kapely, o nichž se navzdory osobním zpovědím mnoho nedovíme. Je to víceméně zábavný hipísácký trip s hrdiny uzavřenými ve vlastním světě, do něhož se těžko proniká, pokud nemáte nakoukány nějaké reálné hudební dokumenty. Až nakoukám, možná plně docením... 70% (02.09.2018)

fiktívny dokument o vzniku, vrchole a páde rockovej legendy, kde sa s iróniou a vtipom prepierajú niektoré notoricky známe míľniky (či už konkrétne alebo vo všeobecnosti) rockovej a rock n rollovej scény západnej pologule druhej polovice 20. storočia (smrte bubeníkov, Beatles, rôzne podoby pódiovej show, cenzúra - názvy a obaly albumov). dobrá muzika, vtipné texty, nezabudnuteľné momenty a naozaj dobrý scenár. nechápem, prečo sa rob reiner etabloval po tak vydarenom debute ako režisér romantických filmov. (13.05.2011)

Comin' live, direct from hell... Spinal Tap! David St Hubbins! Derek Smalls! Mick Shrimpton! Viv Savage! Nigel Tufnel! Spinal Tap byla ta nejhlučnější heavy metalová skupina pod sluncem a tohle je rockument jenom a pouze o ní! Tihle borci to skutečně uměli rozjet (jako jediní měli aparaturu nastavitelnou až na jedenáct!), jejich vystoupení nepostrádala moment překvapení (jakým může být třeba nečekaný zjev napodobeniny Stonehenge) a úžasná sóla (Nigel zahraje na kytaru třeba i houslemi). Historie skupiny je velice poutavá, celkem se v ní vystřídalo 37 členů, mnozí zemřeli za nevyjasněných okolností („udusil se zvratky, ale ne svými, vlastně se nikdy nezjistilo čí to byly zvratky“), své první duchaplné songy prezentovali její členové již počátkem 60. let („You know what I want. You know what I need. Or maybe you don't“) a pokud na ně v letech osmdesátých přišlo desetkrát méně lidí než v dobách největší slávy, pak jedině z důvodu jisté vyhraněnosti – nebudou přeci pořád hrát pro masy. V rockumentu mimo jiné uvidíte a uslyšíte rozhovory s jednotlivými členy, kteří se prezentují jako opravdoví myslitelé (- What does the end feel like? - It's like saying when you try to extrapolate the end of the universe. If the universe is indeed infinite, then what does that mean?), ukázky z jejich úžasných vystoupení, kde publikum rozpalují v patřičně nevkusných elasťácích a na závěr vás čeká pár mouder do života (- If I were to ask you your philosophy of life or your creed, what would that be? - Have a good time all the time.). Pokud by vám snad někdo tvrdil, že podobná skupina nikdy neexistovala, nevěřte mu, Spinal Tap je stále žijící legenda! 85% (15.02.2007)

V roce vzniku tohodle praštěného dokumentu jsem přišel na svět, premiéra mi tak tehdy unikla jen o fous. V rádiích tenkrát točili pecku Lick My Love Pump pořád dokola, máma s tátou na ni pařili jak ztrhaní. Lidi venku chodili v zařezaných elasťácích a na okurky se stála fronta delší než na banány. Po letech jsem se konečně k tomuhle zaprášenému klenotu vysokého umění dostal i já a musím uznat, že v osmdesátkách se točili mnohem lepší hovadiny než dneska. Břitké a v některých momentech až imbecilní humory pronášené s vážnou tváří zde fungují na jedničku, třešinkou trhající bránici jsou pak samozřejmě vražedné texty písní. Rob Reiner je magor v tom nejlepší slova smyslu. Můj oblíbený Happy End se tímto dočkal důstojného nástupce (nebo je to obráceně?). Spinal Tap forever! Jo a dávejte si bacha na cizí zvratky… (27.08.2013)

Takovou porci geniálních hlášek jsem teda nečekal. Ačkoliv se to na první pohled nezdá, je ten film absurdní jízda, u které se musíte hystericky smát, jste-li trochu víc hudebně znalí. Všechno tady je naprosto k smíchu, dokonce i "emotivní" "rozpad" kapely a jiná klišé většiny opravdových rockových kapel. (24.10.2008)