Epizoda 4 (E04)

Rozmazlená, ale statečná primadona zjišťuje, že bez práce nejsou koláče a život není jen oddáváním se slasti za námahu někoho druhého – on se vždy někdo najde. Cestou s sebou strhává do černé díry všechny nejbližší, z manžela, dětí a ze všech blízkých se jejím přičiněním stávají trvale poznamenaní nešťastníci. Źádný člověk na světě (až na těžké psychopaty) není skrz naskrz prohnilý, očarovaný svým egem do každičkého kouta sebe sama, nikdo není úplně bez empatie, nikdo není jednoznačně zlý. Autorky si ale usmyslely, že právě taková Němcová bude ta pravá. Proč? To chtěly tak moc šokovat, tak moc být nové a jiné? Černočerná charakteristika nesvědčí ani filmové postavě. K vykreslení složitosti lidské povahy si nemůžeme přát lepší médium, než je film. Autorky ale na toto umění rezignovaly. Jejich Němcová je jednostranná kulisa z Mordoru. Sobecká a bezohledná do morku kostí. A nikde se ani nedozvíme, proč se takovou stala. Ano, uvědomuji si, že v Čechách tehdy žily desítky Němcových. Vesnických čeledínek, městských služek a měšťanských dcer – s obdivuhodným literárním talentem, o kterém se nikdy nemohly dozvědět. Některé by byly asi lepší než ona. Ale Božena měla štěstí. Byla ve správnou chvíli na správném místě. A měla svou neochvějnou ambici. A tak se stala nesmrtelnou. Své štěstí si neuvědomovala, myslela si, že je něco víc, neuměla hospodařit, jako by skutečně zdědila nějaké prastaré či cizí geny. V jejím životě bylo ale zároveň mnoho pochybností, mnoho citu, podivně patologické rozpolcenosti a mnoho tužeb. Nic z toho tady nevidíme a když, tak jen rozpité ve rtuťovém zrcadle. Proč? Komu se chtěly autorky pomstít? Byly tak překvapeny její korespondencí, že se s ní nedokázaly vyrovnat? Nesou si s sebou averzi z doby povinné četby? Co samy autorky zažily, že mají potřebu vykreslit Němcovou jako člověka, se kterým nemůžeme mít slitování? Chtěly šokovat, zaujmout tzv. „soudobého“ diváka? Ale za jakou cenu? Díváme se tu na drama, které je dechberoucím dílem. Postavy kromě Němcové fungují dokonale, s emocemi to tvůrci umějí, herci se vydávají z nejlepšího, kulisy jsou precizní, atmosféra rozpracovaná, filmovému rámci nic nechybí. Ale v posledním díle se kromě Boženiny jednorozměrnosti už v podstatě nic neděje. Úplně chybí dobové pozadí – nešťastný, umělý příběh hlavní postavy by se mohl odehrávat dnes anebo v jakémkoliv jiném století. Příběh je smutný, natočený tak strhujícím dojmem, že na konci zůstává jen hořká pachuť, těžké zranění a bezbřehá bolest. Ale na to, aby to bylo o Němcové (a o její době), toho příliš mnoho chybí. (24.01.2021)

Zajímalo by mě, kolik času uběhlo mezi třetí a čtvrtou epizodou, jelikož postava Němce tu prošla razantní vizuální (ostatní jakoby nestárli) i charakterovou proměnou. Z logicky uvažujícího cílevědomého vlastence je místy spontánní psychopat bez špetky logického uvažování. Herecký koncert Hájka, na jehož (ne)přítomnosti stojí a padá většina scén. Uspokojivé zakončení série, kdy se Božena ani před svou smrtí nedokázala přizpůsobit své době, a stejně tak se nedokázala stát ani dostatečně sympatickou pro diváka. Speciální pochvala pro maskéry za umírající Boženu. (24.01.2021)

Minisérie, jež mi ze spisovatelky, na kterou se vždycky pohlíželo zásluhou Babičky jako na anděla mezi českými spisovatelkami, udělala mučednici vlastních hříchů, dojela do svého konce. Není asi dobře, že já jsem nejvíce zbystřil při scénách, kdy měli doma vyloženě terno, oproti nezáživnému třetímu dílu tady ale bylo opravdu co sledovat. Zejména ten trpký konec ženy, co se v době, kdy bylo třeba držet hubu a krok, rozhodně nechtěla řídit společenskými pravidly. (24.01.2021)

Do sledování závěrečného dílu se mi už ani moc nechtělo, dost jsem to odkládal. Nakonec to byl asi ten nejméně slabý díl, i když nijak výrazněji z řady nevybočil. Dialogy opět příliš neodpovídaly 19. století, zejména mladší postavy se chovaly často jako dnešní puberťáci. Aňa Geislerová mi jako Božena Němcová vůbec nesedí, chybí ji větší oduševnělost i vnitřní noblesa. Prostě jen ztrápená stárnoucí ženská, která si se sebou neví vůbec rady. Odkud se bere ten všeobecný obdiv nejbližších přátel k ní, to se nedá ani uhádnout. (07.02.2021)

Po Boženě zůstává trochu hořká pachuť. Jako člověk se dá pochopit v mnoha věcech, avšak tento poslední díl ji vykreslil krutě sobecky a s jistou dávkou schizofrenie. Po smrti Hynka se rozhodla žít naplno, protože jí prý ukázala, jak málo času tady všichni máme a nevíme dne ani hodiny. Škoda, že si spíš neuvědomila, že i její zbývající děti tu nemusí být navždy a namísto lásky před ně postavila hradbu chladu a udělala z nich bytosti, zoufale toužící po matčině lásce a pochvale. Z dcery si udělala prakticky služku, kterou si sice jako pečovatelku pak vzala do chudobince, ale do placenýho pokojíčku v Litomyšli už si ji neprosadila (natož tam s ní jít mnohem dřív) a namísto toho ji nechala doma s násilnickým alkoholikem. Já vám nevím, uronili jste na závěr slzu? Nechalo mě to celé tak nějak beze smutku, možná jen za ty, které za sebou nechala. Z posledního dílu jsem měla pocit, že si tu svoji svobodu v posledních letech vykládala až moc po svém a na velký úkor druhých. I pro svoje děti chtěla především (vlastně to vypadalo, že JEN) vzdělání - ale pozor, jen to podle jejích představ. To je přece to nejdůležitější, co jim ONA může dát, ale kdo to zaplatí, to už přece bylo jedno. Psát bude jen to, co ona chce - a za to se neplatí, nebo ne moc dobře. Když dostane peníze (o které předtím prosila), raději je rozdá cizím. Když dostane nabídku placené práce, je to zase upírání svobody a toho, co ona chce psát. Začarovaný kruh. A na závěr - excelentní Jan Hájek. To byl prostě herecký koncert. (25.01.2021)