Hrana zlomu

Hodně to respektuju za snahu vystavět nebanální horor i bez existujících základů v podobě plně živé lokální scény, ale v důsledku toho to nevyhnutelně dře. Protože ten film vystupuje do zcela nekultivovaného prostoru, neexistuje žádný zřejmý rámec, v jakém ho číst, a film to divákovi moc neusnadňuje. Z toho jde samozřejmě vytěžit i nějaká pozitiva nejistoty a určité žánrové agorafobie, v celkovém součtu to má ale v tomhle případě víc negativ než pozitiv. Místy je to pak překombinované. Nepřijde mi třeba, že nelineárnost vyprávění měla nějaký smys - jako že tvůrci fakt chtěli nelineární vyprávění, tak ho aplikovali, i když z toho nic nevyplývá, ničemu to neslouží a brání to rozvinutí organičtějších aspektů díla. Číselné hodnocení je irelevantní - dávám tři, ale přesto je to film, kterému stojí za to věnovat pozornost. (07.11.2021)

Příběhová skládačka je sice působivá, ale v tomto případě si její vhodností nejsem úplně jistý. Některým scénám by přímé pokračování slušelo, takto se ze zajímavě rozehrané situace rychle odchází a ta nemá čas doznít. Naštěstí to neplatí vždy, třeba nemocnice, nebo propuštění, doznívají ještě hodně dlouho, na čemž mají velkou zásluhu výborní herci. Těžko totiž v těchto scénách odhadnout, co se odehrává v hlavě Štěpána Kozuba a Pavly Gajdošíkové, co udělají dál. Barva a chlad jejich světům sedne, vizuální pojetí celkově je na solidní úrovni, zvuk znepokojivé atmosféře ještě pomáhá. 65% (17.11.2021)

[vzpomínky na LFŠ] Chvályhodný pokus zkusit tady něco, co tu nemá skoro žádnou tradici a o co se tu doposud pokoušel na nějaké úrovni akorát Roman Vojkůvka, od jehož posledního filmu je to bohužel již více než deset let. Je to více proof-of-concept než plnohodnotný film a nejvíc mě na něm zaujalo, jak se z pro mě nepochopitelnýho důvodu vyhýbá lokálnímu zasazení jakkoli očividně vychází z tradice hixplotací a české prostředí pro takový žánr má rozhodně mnoho zajímavých kulis. (03.08.2022)

Kdybych chtěl někdy natočit slušný horor z našich luhů a hájů, asi bych do toho tolik nemíchal chronologicky roztříštěné psychologické drama, a soustředil se možná víc jenom na napětí. Jasně, mělo se jednat o ozvláštnění jinak přímočarého thrilleru, nemůžu ale kvůli tomu bohužel napsat, že bych se nenudil. [Netflix] (06.06.2023)

(6,5/10). Emil Křižka je neskutečně originální režisér a vždycky rád podpořím takové tvůrce. Hrana zlomu rozhodně není horor jako každý jiný. Nazval bych jej takovým českým Majákem. Sledujeme beze slov kompozici hrůzných a místy až šílených záběrů, které tvoří děsivě uhrančivou kompozici. Hrozně se mi líbil způsob střihu a práce s vyprávěním příběhu. Nahodilé, ale promyšlené odkrývání detailů je krásný způsob, jak si divák může sám krásně dosazovat střípky do této prapodivné skládačky. Postavy místy až karikatury byly sice povrchově prokreslené, ale stejně se dostaly divákovi hluboko pod kůži. Ještě ucelenější nepříjemný pocit ve vás vyvolá hra zvuku a hudby, která je asi to nejlepší na celém filmu. Štepán Kozub mě jenom ujistil v tom, že je to nesmírně šikovný klučina, který si vybírá zajímavé projekty. Chvíli jsem měl problém zvyknout si na jeho vážnější podání, ale po pár minutách už to šlo samo. Hrana zlomu je spíš artové dílo, které ocení náročnější diváci. (26.02.2022)