Hrana zlomu

Hodně to respektuju za snahu vystavět nebanální horor i bez existujících základů v podobě plně živé lokální scény, ale v důsledku toho to nevyhnutelně dře. Protože ten film vystupuje do zcela nekultivovaného prostoru, neexistuje žádný zřejmý rámec, v jakém ho číst, a film to divákovi moc neusnadňuje. Z toho jde samozřejmě vytěžit i nějaká pozitiva nejistoty a určité žánrové agorafobie, v celkovém součtu to má ale v tomhle případě víc negativ než pozitiv. Místy je to pak překombinované. Nepřijde mi třeba, že nelineárnost vyprávění měla nějaký smys - jako že tvůrci fakt chtěli nelineární vyprávění, tak ho aplikovali, i když z toho nic nevyplývá, ničemu to neslouží a brání to rozvinutí organičtějších aspektů díla. Číselné hodnocení je irelevantní - dávám tři, ale přesto je to film, kterému stojí za to věnovat pozornost. (07.11.2021)

Kdybych chtěl někdy natočit slušný horor z našich luhů a hájů, asi bych do toho tolik nemíchal chronologicky roztříštěné psychologické drama, a soustředil se možná víc jenom na napětí. Jasně, mělo se jednat o ozvláštnění jinak přímočarého thrilleru, nemůžu ale kvůli tomu bohužel napsat, že bych se nenudil. [Netflix] (06.06.2023)

No uf, docela jsem se toho bál. Naštěstí však pan Křižka přestal od Ruchothu tolik astrálně cestovat, ubral z 21 gramů tak na gram a ufrgáloval milou, vizuálně podmanivou, s láskou vypiplanou, intenzivní a tentokráte i sysluplnou předehru k něčemu, co bych já místo Hrana zlomu nazval spíše Valašský masakr motorovým Kozubem. Spektákl, kde jebe úplně všem včetně dětí, a na naše lůzry a hnoje rozhodně těžký nadstandard, kterému by velmi slušela místo digitálu sedmdesátková analogová patina. Nadstandard, po němž dost pochybujete o tom, že na pohled plaché ňuníny Štěpána a Emila máma v dětství špatně nepíchala nebo že v životě neprožili nějaké to romantické vzplanutí k drobnému hospodářskému zvířectvu, ač to oba vehementně popírají. Dobře již víme, že Kozub je naprosto famózní jistota, která by učinila sledovatelným třeba i tříhodinové drama o kynutí těsta. Tady se ovšem k němu navíc podařilo osadit více než důstojnou kundantku, na kterou jsem čuměl s otevřenou hubou, a to nejen díky jejím markantním talentům. To, co se Pavle odehrálo v xichtě při scéně v nemocnici, byla absolutní první liga, která mě dokonce přinutila i odtrhnout zrak od jejího těžiště. Takže přestaňte projednou být nevkusní kokoti a lozit do kina na slaboduché pičoviny s Langmajerem, a vyzkoušejte místo toho něco mnohem hodnotnějšího a na zdejší kinematografbliji neotřelého, ať si to vydělá na dvojku. Taková Hrana zlomu – Návrat hrany, kde to Kozub dotáhne na Ledrfejse, by mohla být totální pecka. (07.10.2021)

Tedy..., tohle byla rozhodně zajímavá záležitost. Emila Křižku neznám, ale jeho duševní pochody budou zřejmě poněkud netypické. Netypický byl i tento jeho snímek, kterému bych do žánru přidal ještě položky psychologický a horor. Vážně, toto byl na naše poměry tak zvláštní počin, že jsem z něj pořád ještě trochu mimo. Atmosféra byla už od prvních vteřin skvělá, po chvíli jsem si zvykl i na netradiční způsob vyprávění se všemi záludnými časoskoky a musím uznat, že se scénárista fantasticky vyhnul obvinění z napsání chabých dialogů tím, že je téměř vypustil. A i přes nedostatek možností verbálních projevů (nebo právě pro něj) předvedla herecká sestava věci, na které nejsem v našich filmech zvyklý. Štěpán Kozub a Pavla Gajdošíková byli dokonalí a zbytek sestavy se s nimi snažil držet krok, takže jsem byl chvílemi až nadšený, a když jsem zrovna nadšený nebyl, byl jsem alespoň spokojený. Spokojený a permanentně mírně znechucený, což bylo zřejmě cílem režisérsko- scénáristického tandemu. Netradiční, nečekané a kvalitní. / Poučení: I pletení může být životu nebezpečné. 4*+ (29.04.2023)

Novodobým českým filmům zrovna neholduju. Většinou jde o rádoby vtipný komedie a romantický srance. Tenhle film jsem měl ale v merku už delší dobu.  Po shlédnutí Křižkova krátkometrážního filmu Ruchoth Raoth (2017) jsem měl jasno v tom, že po delší době půjde o film o kterým můžu říct, že i češi umí. Očekávání jsem měl opravdu veliký. Ale hned od úvodních minut minut mi bylo jasný, že mě film nezklame. Hned začátek mě přikoval do sedačky a nepustil až dokonce. Tohle je opravdu film na špičkové úrovni. Co se týče českých filmů 100%. Film má parádní kameru i  zvukvej doprovod, kterej jen přidával na tísnivé atmosféře. Mínusem je možná samotný ozvučení filmu v němž dialogy trošku zanikají. Ikdyž na druhou stranu Hrana zlomu si vystačí s minimem dialogů. Snímek samozřejmě povyšují i přesvědčivý a uvěřitelný herecký výkony a nepředvídatelnost toho co se bude dít dál. Příběh není vyprávěn chronologicky a tak si divák musí skládat střípky skládanky postupně. Pocitově to má za silný 4hvězdy. Nějakej hlásek ve mě mi ale říká ať se nebojím a dám i pátou hvězdu jelikož v rámci českých filmových vod je to jako blesk z čistýho nebe nebo jako najít jehlu v kupce sena. A já ten hlásek poslechnu a tu pátou byť né plnohodnotnou hvězdu dám. Na závěr jen dodám, že snad nejde o poslední spolupráci dua Křižka/Kozub......CHCEŠ MI UBLÍŽIT? NECHCI ALE MUSÍM...... (28.04.2023)