Šťastný nový rok

Povedená vánoční oddechovka, na kterou se dá do kina zajít i na konci ledna, když ohlášené skoro jarní počasí stále nedorazilo. Ano, je tam dost klišé, nepovedených a notoricky známých scén, ale několik mých oblíbených herců a hereček, Kempinski a pohodová atmosféra všechno smažou. Za mě velmi dobré. (25.01.2020)

Nejdem byť až úplne haterský, pretože je viac ako isté, že v mojom prípade, nie som cieľovou skupinou. Kronerovi sa ale nedajú uprieť určité kvality. Réžijne je to zvládnuté dobre. Prostredie Tatier funguje a chýba tomu taký ten punc trápnosti, čo sprevádza slovenské komédie posledných rokov. To považujem za výhodu. Hlavne je dosť cítiť, že všetci zúčastnení sa vlastne poznajú. Vtipy sa viac podaria ako neporadia, hoci tie čo sa nepodaria sa nepodaria riadne. Je tam aj pár zbytočne dramatizujúcich scén ( koláčik z marihuany), ktoré zostanú nevyužité potenciálom. A koniec je taký typický a bez nápadu. Ale kupodivu ma bavil Maštalír, ktorého za iných okolností moc nemusím a Marcinková s tou jej roztomilou tvárou a sebavedomým herectvom. O žiadny veľký film sa nejedná ale ako niečo na zhliadnutie s polovičkou, ktorá sa na tom baví,  je to v rámci toho, čo bude nasledovať ďalej v noci,  pomerne uspokojujúce. (11.11.2021)

Jako začátek se mi docela pozdával, jen jsem nechápal ten dabing. Na Slovensku to taky běželo nadabované, ale do slovenštiny? Působí to značně nepřirozeně a vzhledem k tomu, že česko-slovenských manželství je docela hodně, nechápu, proč nemohli slovenští herci mluvit slovensky, potažmo maďarsky, a Češi česky, případně moravsky. Jenže po slibném začátku se začaly objevovat první wtf momenty, kterých až do konce filmu jen přibývalo. Neuvěřitelně přehrávající Pauhofová se svým brekem (ale ta nikdy neuměla moc hrát, s výjimkou svlékání do naha), věta "Jsem debil" nahlas v kostele, neuvěřitelné množství postav během pár minut, k nimž jsme nedostali vodítko, kdo je kdo a proč, Brouk Pytlík neustále se zjevující na podivných místech, další várka nových, nevysvětlených postav, zmatený manažer hotelu, který by v reálu nikdy ředitele dělat nemohl (a ne, není to vtipné, a fakt netuším, co na něm jako postava Marcinkové měla vidět, že ho milovala), opět přemoudřelé děti - holčičky... Muži zobrazeni opět jako pitomci. A všichni bydlí v drahých a nákladných vilách, a přitom netušíme, kde na to berou. Kamera opět zabírala zpočátku jen polocelky, naštěstí na horách se dostalo i na nějaké celky a záběry z dronu - sice naprosto prvoplánově reklamní a jako z reklamy vypadající, ale aspoň trochu změna. Do toho divná a nevhodná hudba, asi jako kdybyste do romkom vrazili death metal. Říkal jsem si, že Bartoška to musel vzít jen pro prachy a je to na něm a jeho výkonu znát. Ostatně ta jeho linka, asi nejzajímavější na filmu, setkání po 50 letech, podle mne vyšuměla zcela bez jakéhokoliv většího vytěžení tématu. A Zuzku Norisovou jsem v první chvíli vůbec nepoznal, jsem nejdřív myslel, že je to Kronerová (z ledu), a ne ta kdysi hubená holka z Rebelů. Vzpomněl jsem si během toho na Anděla na horách, jak tam dovedli na malé ploše rozehrát, zaplést a dovést do konce hromadu témat, a nepotřebovali na to ani product placement, ani drony. A když měla maminka na stolku fotku z Kristiána, říkal jsem si, proč se dnes všichni tak snaží o pohádkové romantické komedie jako za války, když není válka, ale hlavně tvůrcům chybí talent a vtip, především u dialogů. A mimochodem, Kristián bydlel v obyčejném bytě v obyčejném činžovním domě, ne v drahé vile, a tím mu mohlo i víc ob♀1čejných lidí fandit. Komu mám fandit tady, když všichni všechno mají? (21.12.2020)

z povahy môjho povolania, zamestnania, práce a života dávam rád dobré hodnotenia slovenským filmom, fandím slovenskej kinematografii, občas dokonca trochu neprofesionálne no empaticky prižmúrim oko... sú však isté hranice, za ktoré nejdem, latky, ktoré nepodleziem... možno by som mohol byť zhovievavý a oceniť producentský zámer, ktorý bol jednoznačný, autori sa ho pevne držali, mali očividne jasne vytýčený cieľ, zámer, dôsledne ich naplnili a (ako ukazujú čísla), z tohto hľadiska sa film vydaril na jednotku. pardón, nie film, produkt. a ja tento typ produktu nemusím a, nehnevajte sa za to na mňa, celkom otvorene vyhlasujem, že toto hodnotenie/komentár je vysoko subjektívne/subjektívny, lebo na to je čsfd.cz určené. pre fundovanejšiu analýzu tohto filmu si prečítajte recenzie, ktoré k nemu vyšli (denník n, kinema, filmsk...) a v konečnom dôsledku si aj tak urobte vlastný názor. pre mňa je toto síce z komerčno-mainstreamového hľadiska fungujúci kalkul, ale inak je to scenáristická nemohúcnosť, prehliadka klišé ba až gýču a v mnohom ideovo a ideologicky sporné pokračovanie vo vykynoženia-hodnej línii slovenskej televíznej tvorby, stavajúcej na posilňovaní a nezdravom karikovaní stereotypov... (07.10.2020)

Nestojí to za hlbší komentár – reklamné spoty na hotelové rezorty väčšinou nepotrebujú hodnotenie verejnosti. Nestálo to ani za ten čas. Ale nôž som si do očí počas filmu nebodal. Emília V. ma dostala do kina a vďaka nej som zostal v kinosále – ona to zvládla, zvládnem to i ja. Inak hromada stereotypov, nepravdepodobných charakterov, naivného deja, ľudí z vyššej triedy správajúcich sa ako z nižšej triedy pre ľudí zo strednej triedy. (09.01.2020)