Malý Budha

Na první pohled člověka zarazí ten kontrast mezi "modrým" (asi měl být šedý) Západem a "červeným" (barevným) Východem, lépe řečeno buddhismem. Střídání současného a minulého příběhu se nevtíravě prolíná a minimálně jeden nenásilnou formou seznamuje s jedním z nejrozšířenějších náboženství na světě. Dětští představitelé jsou přirození, u dospělých, hlavně "zápaďáků", to trochu skřípe. Film je možná zbytečně příliš dlouhý, ale hlavně mě štvala hudba - opravdu to není můj šálek čaje :-) Celkový dojem - film není špatný, ale asi se v paměti dlouho neudrží. (30.07.2010)

Čekal jsem podobný průser jako buddhistické softporno Samsara, "spielbergovský" slaďák o buddhismu pro průměrnou euroamerickou populaci, ale nakonec se mi to docela líbilo. Jistě, bylo to hloupoučké, ale ne pitomé, s hezkou výpravou (zvlášť se mi líbily kašírované scény z Buddhova mládí a i Keanu Reeves coby mladý princ Sidhártha Gótama) a aspoň trochu poučné. Ideální film pro rodinku s inteligentními rodiči a zvídavými dětmi, kteří neradi zabíjejí čas na Transformers a podobných mozkových klystýrech. (07.03.2013)

Každé náboženstvo má svoj fundamentálny príbeh a Bertolucci tu servíruje príbeh Buddhu v luxusnom výpravnom balení. Aby to nebolo nudné a úplne neotrávilo ateistov, tak sa prelína s americkou súčasnosťou, a neskôr oba príbehy dokonca splývajú. Nevedel som, ako zvládnem dve a pol hodiny filozofovania a ”biblických" výjavov, ale bolo to prekvapivo dobré, miestami až úžasné. Prekvapilo ma aj to množstvo analógií niekedy až zhody s kresťanstvom, čo vo mne vyvoláva pocit, že tie pribehy má ľudské pokolenie, bez ohľadu na pôvod, akoby v génoch. –––– Existuje niekoľko mimoriadnych bytostí, ktoré sa vždy vracajú naspäť ako duchovni vodcovia. My týchto ľudí vieme rozpoznať. A práve preto sme tu. –––– Staroba ničí pamäť, krásu a silu. Takto skončíme všetci. ... Nik sa nepriblíži smrti tak, aby aspoň raz neochorel. – A smrť, aký to je okamih? Ukáž mi smrť. –––– Je načase, aby som premýšľal, čo urobím so zvyškom svojho života. Ľúbim ťa, Líza. (05.12.2018)

Říct o buddhismu, že jste jeho fanoušek, to je jako říct, že milujete svoji fenku. Je to naprosto nevhodné. Naprosto. Ale k čemu pojmy a názvy a jména, když nepotřebujete zahánět démony, že. Je to právě to duchovní cosi, co je hlavním tahákem Malého Buddhy. Protože velký Buddha hraný Keanu Reevesem je opravdu asi jenom vtip...vždyť vypadá jako Apophis ze Stargate, šmarjájózef. Historický a velkolepý Poslední Císař mi sedl lépe než tenhle, podobně velkolepý, pokus o propojení dvou časových rovin, takže ode mě 70% (18.09.2006)

Vtipné, že Keanu si tady procvičil roli, kterou pořádně zužitkuje za šest let – člověka, který byl držen v konejšivé iluzi o povaze skutečnosti, aby následně zjistil, že všichni spí, kdežto on jediný je probuzený. A co víc, stává se spasitelem - a téměř Bohem. Zfilmovaná legenda o mladém Buddhovi je přes přímočarou doslovnost poutavá a koukatelná (Keanu Reeves jako Ind mi nijak nevadí), ale linie ze současnosti je paradoxně míň realistická a víc naivní. Hraje se tady na automatický zisk bodů za fotogenická červená roucha a moudrou laskavost každého mnicha, který se objeví. Nemám nic proti buddhismu, ale sledujeme film, kdy se na návštěvu rodiny vnutí dva cizí lidé a začnou dítěti vyprávět o své náboženské víře, aby se stalo jejím představitelem. Rodiče (učitelka matematiky a jistě tvrdě pracující kravaťák, díky němuž všichni bydlí v menším americkém Tádž Mahálu) to s úsměvem pozorují a nechají malého synka s cizími muži (a retardovaně působící holkou na hlídání) jezdit po městě. To jako fakt? Co kdyby to místo „hodného“ a módního (já vím, že za to nemůže) buddhismu byli Svědkové Jehovovi nebo muslimové? To by byl teprve film o toleranci… (13.10.2020)