Posledný cisár

Nádherný životopisný film Bernarda BERTOLUCCIHO o posledním čínském císaři, který byl vlastně ve svých 3 letech korunován na císaře, ale byl vlastně vězněm ve vlastním paláci a vládl jen pomyslně své zemi, protože změny různých režimů mu neumožnily žádnou vlastní volbu ani na poli vlády ani soukromého života. Nádherný historický film s úžasnou výpravou, hudbou i citlivou kamerou přesvědčil akademii o udělení 9 Oscarů. (13.06.2008)

Na otázku: "Co je to velkofilm?" jsou v podstatě dvě odpovědi. První, trochu dehonestující, by zněla: "Třeba Gladiátor." Druhá, do které nezahrnete ty "popcornové", ale především filmařské a umělecké kvality, by mohla znít: "Poslední Císař." Bertolucci natočil výtečný biografický film, co do výběru námětu i jeho ztvárnění, počítaje v to vše od hudby až po herce, které do svého díla obsadil, a to vše oděl do hávu skutečně nevídaných rozměrů. Takže proč čtyři? Úcta v tomhle případě nepramení ze srdce a navíc to stačí vidět cca jednou za deset let - narozdíl třeba od Kunduna. (02.06.2006)

Historický velkofilm, který si svou slávu, podle mého soudu, docela zasloužil. --- Natočit západní film o Číně a v Číně, obrázky Zakázaného města, tradičních rouch a rituálů, to bylo tenkrát významnou, i politickou událostí, a již samo o sobě zaručovalo úspěch. Teprve později se Čína více otevřela, přišla do módy, a čínští bossové a byznysmeni pochopili, že na Západě mohou dobře prodat jakoukoli pitomost tvářící se čínsky a náležitě tradičně. Tenkrát však věc brali vážně. Čína byla právě na prahu období, kdy se do země hrnuly investice, a potřebovala vyslat do světa správný signál. --- Myslím, že se to povedlo až nečekaně dobře. Na rozdíl od většiny podobných, tento film skutečně má docela silný lidský příběh a navíc se alespoň zhruba přidržuje reálné historické látky. Je to bezpochyby umožněno především promyšlenou volbou titulní postavy. Poslední čínský císař je osobností historickou a náležitě atraktivní. Nikdy však neměl reálnou moc a jeho titul měl jen symbolickou hodnotu. Díky tomu se tento veskrze obyčejný muž stal pasivním a věčně zneužívaným účastníkem čínských dějin 20. století. Naposledy jako autor svých promyšleně redigovaných memoárů, podle nichž je film natočen. --- Čínské dějiny 20. století jsou mimořádně spletité a pro nás na Západě je asi těžké alespoň přibližně zhodnoti role jednotlivých sil a osobností. Není špatné si na úvod přečíst - nebo shlédnout - osud jedné nekonfliktní a reálně bezvýznamné osobnosti. Na skutečně velké a silné příběhy z těch časů si však filmový divák asi ještě nějaký čas počká. (17.08.2010)

Typický Bernardo Bertolucci. Formálna, technická i herecká stránka takmer dokonalosť a jedna veľká paráda, no ten obsah... čo ja viem, moc ma to teda nechytilo. A to mám životopisné filmy veľmi rád. Na môj vkus príliš uťahané (hlavne k záveru) a prešpikované veľkou kopou nezáživných scén s nudnými dialógmi. Lepší priemer. 65/100 (27.06.2018)

Poslední císař Bernarda Bertolucciho se v mých očích, již od dob prvního zhlédnutí, jeví jako jeden z nejsilnějších životopisných filmů a nejspíš i jako jedno z vůbec nejlepších filmových děl všech dob. Dodnes neztratil nic ze své epičnosti. Vizuální kompozice a barevná pestrost, typická pro společná díla Bertolucciho a kameramana Vittoria Storara, podporuje dramatické vyprávění životního příběhu císaře Pchu-I(ho) a vytváří mimořádně působivou podívanou. Nejen vizuální působivost a výtvarná složka, počínaje nádhernými kostýmy a konče úchvatnou stylizací Zakázaného města, však dělají z Posledního císaře nezapomenutelné dílo světové kinematografie. Bernardo Bertolucci je režisérem velmi provokativních a společensky závažných filmů, v nichž se velmi často ukrývá i významná politická otázka (Konformista, 1900). V Posledním císaři ale Bertolucci dotáhl svou tvůrčí poetiku k absolutnímu vrcholu, respektive obešel vše, co do té doby natočil, zcela se odtrhl i od své domovské Itálie a vytvořil neobyčejné dílo. Z hereckých výkonů vyniká především skvělý John Lone, který "posledního císaře" ztvárňuje po většinu filmu - od svých dvaceti let až po neslavný konec v 60. let, již jako společenský vyhoštěnec, nenávratně poznamenaný svou císařskou minulostí. Mimořádný je ovšem i Peter O'Toole v roli Reginalda Johnstona, císařova britského učitele. Famózní hudba z pera tria Rjúičiho Sakamota, Davida Byrneho a Conga Sua je pak už jen jakousi zvukovou ozdobou celého snímku, avšak faktem je, že bez ní by byl jeho emoční dopad poloviční. Já sám považuji Posledního císaře za dokonalý příklad epicky vyprávěného životopisu, a zároveň v něm nalézám i silný přesah v podobě existenčních otázek. Příběh císaře, který si později kvůli moci komunistického režimu musel zaplatit za to, aby mohl po letech znovu spatřit svůj trůn, zůstává v Bertolucciho pojetí strhujícím a aktuálním dodnes. Nejlepší hodnocení! (23.07.2017)