Laura

Ano, tak to byla noirivka přesně taková, jak jsem očekávala a vůbec jsem nebyla zklamaná. To jsou filmy na které se dívám jinýma očima, protože skoro sedmdesát let se musí nějakým způsobem projevit a to jsem tudíž brala v úvahu. Celkem předpokládaný a opravdu naivní konec mě tedy nepřekvapil, ale v polovině filmu došlo k velmi zajímavému zvratu, který byl mimo jiné příjemným osvěžením a to nemluvím o výborných dialozích a velmi vhodně zvolených prolínajících se časových rovinách. Mužům musel jistě lahodit jejich oku pohled na krásnou Lauru a mně byl sympatický poručík se svýma babama a cynickým přístupem k osobám, které vyšetřuje s cigárem ve rtech, tak příznačný jev pro detektivy tehdejší filmové éry. Jó Waldo, peníze nejsou všechno, co člověk potřebuje k získání štěstí a lásky. (29.10.2013)

Vlajková loď temně stylizovaného žánru noir. Tahle černá detektivka (pozitivně laděný název - ženské jméno, přímo kontrastuje s atmosférou filmu) působí jinak než klasické adaptace Chandlerovek, ale detektiv Mark McPherson je stejný cynický typově vyhraněný macho jako filmové postavy ikony filmů noir Humphrey Bogarta... Najdeme tu všechny úhelné kameny vymezující tenhle žánr - věčné příšeří, temno, expresivní, skoro expresionistická, práce se světlem (což ještě více umocňuje černobílý filmový materiál), dobře promyšlenou mizanscénu, temnou náladu (točící se obvykle kolem zločinu...v Lauře se však nesetkáme přímo s příznakovým prohnilým světem plným korupce a bezcharakternosti - uvnitř policie i politiky...), tomu odpovídající počasí percipované jako objektivizovaný psychický stav hrdinů (obvykle tedy prší a je noc či doba někdy nad ránem, počasí které bolí a drásá...), vyhraněně mužský svět, zásadní dějové zvraty (ten v Lauře je tedy skutečně překvapivý a přijde již asi v polovině filmu...), panoptikum postav v různé fázi propletení s vyšetřovaným případem, s čistým štítem však obvykle nevychází nikdo (detektiv Mark McPherson zůstává ale překvapivě racionální a jeho hnací silou je cit k ženě...která je ale předmětem vyšetřování vraždy:-)), doslova posedlost až obsese prací a vyšetřováním, které zcela pohlcuje a zatlačuje do pozadí civilní život, náklonnost k tvrdému alkoholu, redukující se obvykle jen na whiskey, cynismus, drsný humor, ústřední ženská hrdinka coby femme fatale, vše příznakově zahaleno do nikotinového oparu a neodmyslitelná cigareta, která ještě tehdy nebyla politicky nekorektní... To vše pozorný divák objeví a pochopí, že tohle jsou kořeny žánrového stromu, na jehož větvích evoluce nechala vyrašit temné filmové květy, mezi nimiž můžeme hledat kupříkladu i takové kultovní dílo, jako Sedm Davida Finchera...ano, nyní jsme u kořenů... (27.10.2007)

Tak bohužel z této noirovky jsem až tak nadšená nebyla. Detektivní zápletka je až příliš jednoduchá, herci sice hrají celkem slušně, ale nemají dostatečné charisma a ten naivní závěr na mně v jednu chvíli působil jako nechtěná parodie sebe sama. Možná je to tím, že jsem v poslední době viděla více filmů od Hitchcocka a proto jsou má očekávání až příliš vysoká, ale zkrátka nedá se svítit, tentokrát pouze průměr. (20.08.2013)

Dobrý herci (představitel Walda mi trochu připomínal Petera Cushinga, Dana Andrews je sympaťák a Vincent Price hrál toho slizskýho playboye taky skvěle, jenom škoda, že neměl víc prostoru), dobrý dialogy, ale poměrně nezajímavý příběh. Tak nějak mi bylo úplně jedno, kdo jí zabil a to rozuzlení přišlo fakt poměrně rychle. No a místama jsem se celkem nudil. (10.12.2009)

Clifton Webb to zahrál skvěle. Ten jeho egoistický samolibý postoj, pocit vlastní neomylnosti. To bylo něco úžasného. Na tom chlapíkovi vám hned přijde něco divného. Film je jako detektivní příběh ucházející, potěší několika překvapivými zvraty. Poněkud méně temný než třeba Maltézský sokol , ale psychologicky zvládnutější. Já jsem spokojen. A to oblečení Andrewse. Košile zapasovaná a kalhoty vytažený skoro až k prsům. Přesně tak to nosil můj děda. Teď už alespoň vím, proč se tak oblíkal. 76% (05.10.2016)