Posledný súboj

Dobrý to bylo, ale bacha, trailery klamou tělem. Poslední souboj není zdaleka tak epická podívaná jako Království nebeské nebo Robin Hood, vlastně je to kom dvou krátkých a vcelku malých bitev a finálového střetu dost komorní záležitost, která si obvykle vystačí s tím, že si spolu pár lidí povídá. Jenže to vůbec nevadí. Poslední souboj vypráví příběh ze tří různých úhlů pohledu a logicky se za toho největšího hrdinu a nejčistší charakter považuje ten, kdo zrovna vypráví. Holt hovado se málokdy považuje za hovado… záleží na divákovi, aby si ujasnil, kdo je skutečný hrdina, kdo oběť a kdo oportunista. V tom tkví jediná pro mě zásadnější výtka, kterou k Poslednímu souboji mám. Je to celé trošku snadno čitelné a prostoru pro nějaké váhání a nejednoznačnosti tu nakonec bohužel není tolik, aby film vyvolával ty diskuse, po jakých evidentně tvůrci toužili. Respektive vyvolával, ale asi bude velmi snadné shodnout se. V každém případě Driver a Comer jsou skvělí, Damon velmi fajn a Affleck si očividně užil, že mohl hrát postavu, která mu evidentně sedí a zároveň je dost výrazná na to, aby se vedle ústředního tria neztratila. Scott navíc v komorních scénách dovede strhnout vizuálem a prodat dialogy, když pak ovšem dostane možnost pořádně do toho šlápnout, nedrží se zpátky. Díky formě a vlastně trojímu převyprávění událostí, které k souboji vedou, se navíc jede dopředu hodně rychle a ty dvě hodiny utečou nečekaně svižně. Běžte na to. A pokud možno do sálu s co nejlepším zvukem, ten souboj je po vizuální a hlavně zvukové stránce fakt nářez. (20.10.2021)

Film roku. Ridley je pořád řemeslně suverénní, ale tady jsou největšími hvězdami jednak herci (z nichž samozřejmě z hlediska sympatií zanechá největší dojem křehká a současně nezlomná Comer, ale hrozně válí i slizky charismatický Driver a hlavně zjizvený ješita Damon), jednak scénář, který si Ben s Mattem zase jednou božsky opečovali. Struktura přesouvajícího se hlediska tří postav, vždy odkrývající o něco více z té jediné a nezpochybnitelné pravdy, musí vzbuzovat satisfakci jak u naratologů, hnidopišsky analyzujících procesy vyprávění, tak u ‘běžných’ diváků, kteří ale chtějí od filmu trochu intelektuální výzvy a rádi mu věnují plnou pozornost. Tři verze příběhu o jednom znásilnění, mužské ješitnosti a pýše a ženském utrpení v šílené, pošahanými pánbíčkáři řízené době, pak ústí do finále, které jsem pro jeho emocionální vypjatost a nepředvídatelnost prožíval jako už dlouho ne. Vrchol současné #MeToo tvorby, chytře využívající historické kulisy ke zvýraznění svých nadčasových myšlenek a nevyžadující příliš rozmáchlé akce k tomu, aby šlo o strhující dramatický zážitek. 90 % (15.01.2022)

Ridley Scott je jedinečný tvůrce. Každý z jeho historických velkofilmů je unikátní svým stylem, koncepcí i vypravováním. Od klasické lineární sandálovky (Gladiator), přes spirituální cestu (Kingdom of Heaven), po venkovany pobíhající po lese v cool balení (Robin Hood). The Last Duel je estetikou a výpravou nejvíce podobný právě Hoodovi, obsahově je však vážnější, aktuálnější a vrstevnatější. Příběh silné ženy, která předběhla myšlením (a odvahou) svoji dobu. Dechberoucí herecký koncert v originálním a odvážném scénáristickém pojetí, okořeňen fenomenální výtvarnou stylizací, potemnělými kamerovými filtry a urputným závěrečným šermířským soubojem. Akce není tolik jako obvykle a stopáž je lehce přepálená a to především díky faktu, že se díky storytellingu filmu některé záběry vícekrát opakují - což je zároveň i v podstatě jediná vada na kráse. (16.12.2021)

Řemeslně dobré. Kontrast třech vyprávění je úspěšně nesen citem pro detail v rozdílném úhlu záběru kamery, mírně odlišné volbě slov a jejich tonality, záblesky jindy a jiným skrytých výrazů v obličeji, náznaků, pohledů. Selektivní vzpomínání, sebeklam a sebestylizace vypravěčů do sebe nepasují. Jejich střet je napínavý, výpravou velkolepý. Ridley Scott toto střetávání perspektiv ale bohužel završit krotkou, banalizující, stereotypní a papírem šustící a chladnou "pravdou", ve které se mu nepovedlo do světa Marguerite uvěřitelně, promyšleně a citlivě proniknout. I tak ale snahu postavit takový snímek na feministické perspektivě cením. Taky mám podezření, že postavy uvažovaly až příliš odtrženě od své doby v jazyce a strukturách myšlení současnosti. To jen k té úvodní poznámce o skutečných událostech. (28.10.2021)

Bylo, nebylo, milé děti, jedno znásilnění... dobrá, začnu jinak. Středověké drama? Pro Ridleyho Scotta důvěrně známé a prozkoumané téma. Jenže tentokrát to nebude o špíně zakrvácených bojišť, ale o souboji pravdy. Matt Damon si ve zfanatizované Francii vezme půvabnou Marguerite (Jodie Comer z Free Guy, kterého jsem viděl nedávno a vůbec bych si netipnul, že jde o stejnou herečku). Jsme v dobách křížových výprav, Francie je chladná do morku kostí a z někdejších přátel jsou rivalové. Protože Adam Driver v době nepřítomnosti rytíře Damona znásilní jeho ženu, jejíž tělo ani po letech není „nakloněné“ k oplodnění. Zatímco o té skutečné pravdě, jak to celé bylo, má rozhodovat Bůh, my postupně sledujeme stav událostí podle jednotlivých postav, ve kterých bude hrát nemalou roli ješitnost, čest a zášť. Každý totiž vypráví po svém, každý se svou pravdou. A my postupně odkrýváme pár indicií u skutečností, které jsme už znali, ale teď u nich vnímáme jiný smysl/význam. Každopádně na toho zlého (obzvlášť v dnešní době) je třeba ukázat. Všichni ústřední herci jsou moc fajn, nicméně staří dobří kamarádi z Bostonu (a autoři scénáře) se mi líbili nejvíc – zjizvený vousáč Damon je furt nasraný a nabídne několik solidních emocí, požitkář Ben Affleck párkrát kvalitně zajoukuje, navíc svou zkaženost má na sobě vlastně rád. Závěrečný souboj moc povedený. (02.12.2021)