Jistě, pane ministře

"Jistě, pane ministře" není vůbec špatný sitcom, jeho téma i zpracování je hodně nadčasové, bohužel z mého pohledu je to vtipné tak, abych se zasmála opravdu jen málokdy. Spíš než vtipné bych to bohužel nazvala slovem "pravdivé". Často si říkám, že tohle se jim povedlo, že tohle bylo dobré, nebo jo, tohle se fakt asi doopravdy děje, ale na smích to opravdu není. Navíc při některých slabších dílech jsem pak už měla i trochu tendenci usínat, takže pro mě fajn jako večerní ukolébavka, ty lepší díly i něco víc, celkově za takových nějakých 60%... (09.12.2008)

V době, kdy to vysílala TV jsem tomu nerozuměl. Omlouvám se tvůrcům. Nyní si to stahuji a vypaluji. V tzv. demokracii žijeme již 30 let. Od r. 2003 jsme v EU. Už tomu rozumím. Je to sice vtipné , ale zároveň antická tragédie. Když jsem stál nad celou Sokratovou, tak jsem o tomto seriálu přemýšlel. Všechno se vlastně nepovedlo. (04.02.2021)

"Cynik? Tak říká idealista realistovi." Politická deziluze dávkovaná ministerskému začátečníkovi v hutných dávkách ústy jeho tajemníka. Sir Humphrey Appleby, pouhý vládní úředník, jehož hlavním úkolem je navigovat ministra peřejemi politických rozhodnutí, protože rozhodnutím se ministr musí za každou cenu vyhnout. Dále také morální mrtvola, milovník kultury, diskutér o jehož schopnostech vhodnými argumenty vyjednat u neplodné samice tura domácího mládě není třeba pochybovat. Zkrátka nanejvýš pozoruhodná osobnost, samozřejmě oddaně konající ve jménu Jima Hackera. To je ministr pro administrativní záležitosti, který je ochotný si nechat poradit, jemuž jde o principy a hlas... spokojenost britských voličů. A nesmím opomenout drahého Bernarda, jenž má ve zvyku upozorňovat na nesmyslné fráze a nemá na politiku žaludek. To je trojice, jejíchž utkání na argumentačním kolbišti se stále ještě nemůžu nabažit, protože Jistě, pane ministře využívá krásy jazyka (konkrétně českého ve vynikajícím dabingu Preisse, Vaculíka a Němce). Nestrárnoucí seriál. (05.04.2014)

Jim Hacker vstupuje do velké politiky a stává se váženým ministrem pro administrativní záležitosti. Má spoustu progresívních nápadů, jak zlepšit chod úřadu, ale netuší zásadní věc. Jeho největším nepřítelem není opozice, ani média, ale sir Humphrey. Tento oddaný úředník státní správy svého milovaného ministra ve všem podporuje, se všemi jeho návrhy souhlasí, ale se vší úctou je formuluje tak trochu jinými slovy. Jelikož se jedná o slova vesměs cizího původu, tak Jim nemá nejmenší tušení o čem se v jeho blízkosti hovoří. Nikdy to však nepřizná a pouze souhlasně pokyvuje. Je to geniální seriál založený na jednoduché myšlence, že politik je idiot zvolený debilním voličem. (08.12.2008)

"Byrokrati nesmrtelní... tenkrát i dnes potutelní." Je to jasné. Buďto tvůrci seriálu uměli cestovat časem (k této variantě se přikláním já) a při psaní scénáře nakukovali do 40 let vzdálené budoucnosti, do dnešních vládních kanceláří. Nebo všichni dnešní ministři mají tento geniální seriál jako „povinnou četbu“ a jeho podrobná znalost (plus procvičování argumentačních veletočů, jakými proslul Sir Humphrey Appleby) je součástí vstupních testů uchazečů o jakýkoli ministerský post. To by vysvětlovalo většinu vystoupení dnešních politiků před kamerou a jejich suverénní obhajování neobhajitelného. A prostý lid jim to žere i s navijákem (a koblihami, že...), stejně jako před 40 lety. Geniálně humorné, ale vlastně i velmi smutné. (18.08.2013)