Mank

Je to hrozně rozporuplné - bezprostředně po projekci jsem byl lehce zklamaný, pak jsem sepisoval obsáhlejší recenzi, během níž to ve mě vyzrálo a možná až moc naivně jsem hledal cinefilní tematické hrátky a podobnosti / variace vůči Občanu Kaneovi - jen aby se mi Mank hned další den až podezřele rychle vytrácel z hlavy. Nevadí mi ani tak to mýtyzování řídké účasti Orsona Wellese na tvorbě scénáře k Občanu Kaneovi, jelikož při hodnocení filmů beztak neberu akurátnost dějinné reflexe nějak extra v potaz, ale jaksi se mi rozpadá původní představa o soudržnosti a ucelenosti vyprávění - Fincher dle mého sice dobře rozvíjí titulní charakter, který v mnohém opravdu kontrastuje s Charlesem Fosterem Kanem (a to ostatně párkrát vyzdvihuje i styl a inscenace některých scén), a podává soustředěný obrázek své doby, ale jednotlivé segmenty jsou prostě trochu nahodile poskládané a posouvají děj málo dopředu. Vedlejší postavy jsou hrozně do počtu a někdy není jasné, co chce autor tou kterou vzpomínkou říci. A na rozdíl od všech svých ostatních filmů, v Mankovi Fincher vůbec nepřekvapí a nestrhává diváka do víru svých psychologických motivů - Mank je totiž více nostalgickým retro obrázkem, který visí v umělecké galerii, kam by asi měli chodit jen opravdu specifičtí obdivovatelé dobových filmových vizí. A přitom vlastně visí mezi novinkami na komerčním Netflixu a jednotlivé tahy štětcem jsou evidentně současné, evokující tehdejší formu opravdu jen svými černobílými barvami. Manka respektuji jako zpestření a kouzelné oživení své doby, z něhož láska k filmovému řemeslu přímo sálá, a mohu čestně prohlásit, že jsem se u něj nenudil ani minutu. Rád se na něj někdy podívám znovu a bez nároků na to, abych v téhle očekávané poctě velkému filmu a složité době za každou cenu NĚCO hledal (což jsem se opravdu snažil a nalhal si, že TO tam je). Potom ho možná docením z úplně jiné perspektivy. S momentálním odstupem ale musím konstatovat, že jsem ještě dva dny nazpět nečekal, že by David Fincher mohl někdy působit takhle neosobně (jakkoli pořád silně a na pohled krásně). (05.12.2020)

Príbehovo ani emociálne príliš nestrhlo. V poriadku - kontroverzne sa správajúci scenárista napíše opus magnum. Aby sa vysporiadal s mašinériou, pre ktorú roky pracuje, no zároveň mu pije krv. Ľudsky aj politicky. Pri práci je limitovaný tak, aby ho neovplyvňoval démon alkoholu. Retrospektívnymi vstupmi sa vysvetľuje pozadie. Čiernobiele priblíženie zobrazovanej dobe je dokonalé. Vypiplanosť detailov tiež (napr. koučovia dokonalého prízvuku pre pána Garyho Oldmana i iných hercov). Toto všetko ale to z Manka nového Občana Kanea neurobí. Dôvodom je príliš slabý námet na celovečerný film. Zaujímavý je primárne tým, že sa vzťahuje, v kontexte svetovej kinematografie, k jednému z najoceňovanejších filmov. Väčšina postáv nejako zvlášť neoslnila. Nemala čím, lebo primárnym je Mankov príbeh. Mimochodom aj pri tomto filme sa otvára priestor pre diskusiu o tom, nakoľko musí byť divák oboznámený s kontextom filmu, aby si ho užil a nakoľko, naproti tomu, by mal mať film sám v sebe kvality (aj obsahové), aby presvedčil a zaujal sám sebou, bez potreby dodatočného pátrania po detailoch? (05.12.2020)

Napriek tomu, že sa už nejakú dobu venujem dejinám kinematografie profesionálne, vidieť film o tom, ako Mankiewicz písal scenár k Občanovi Kaneovi, je aj pre mňa nepríťažlivá látka. Neviem si potom predstaviť, ako môže vnímať tento film laik. Fincher to natočil určite presne tak, ako chcel a s výsledkom je zrejme maximálne spokojný. Ja mu k tomu gratulujem a teším sa na jeho ďalší, dúfam, že predsa len menej "osobný" a minoritný projekt. Oldman síce hrá opäť ako o život, ale skrátka je vidno, že je o 20 rokov starší ako jeho postava. Podobný problém je aj s Tomom Burkeom. (19.12.2021)

Makačka na bednu alias ještě vypeckovanější sorkinovka než made in Sorkin, která nebude pro každého a se Sorkinem bude srovnávána, to je bez diskuze. Skutečně je nutno provětrat závity a dávat majzla každou vteřinu, což je náročné ne že ne, ale mě to tak bavilo! Brilantní scénář, pro diváka opravdu náročný, Kaneovsky vyskládaný, je tedy s výhodou něco nemálo o továrně na sny vědět, ale myslím, že to má potenciál vtáhnout i pole neorané, které si to cosi dodatečně dohledá. Briskní dialogy jedou jako namydlený blesk a říkají si o další projekce, Kanea včetně...Po Trumbovi další perfektní počin o velkém scénáristovi, který nenormálně zaválel. A zaválel i Gary! A ani děvenky rozmilé nezaostávaly. Skvělé! Mě v posledních letech Fincher nebavil. Třeba zmizelá hovadina mě utvrdila akorát v tom, že se borec nadobro vystřílel, ovšem Mank mi otevřel prostor pro další velká očekávání. ..několik scén bylo tak ukrutně lidsky silných, že z mé strany klobouček. Po dvou dnech druhá projekce v těle a zmítá mnou nadšení ještě větší! Tohle se Davidovi povedlo a nemá smysl řešit, že je to z jiného soudku, že od něho chceme druhé Se7en nebo pikantnější Klub rváček. Panáček skutečně překročil svůj stín ve velkém stylu. (05.12.2020)

Chcel som napísať, že je to prvý Fincherov gýč, ale potom som si spomenul na Benjamina Buttona. Mank je ako imitácia antických sošiek z aténskeho bazára. Z diaľky evokuje svoju predlohu, ale stačí sa trochu priblížiť a je úplne zjavné, že je to len lacná napodobenina. Za posledný rok som videl asi sto filmov zo štyridsiatych rokov vrátane repete Občana Kanea a toto sa ani len nepodobá na dobový štýl. Ani nasvietením, ani hĺbkou obrazu, ani soundtrackom to nemá nič spoločné so štyridsiatymi rokmi. Tento gýčový pseudodobý vizuál ma azda urážal ešte viac ako mizerný scenár, ktorý prekrúca realitu a servíruje vyvrátené konšpiračné teórie o písaní scenára Občana Kanea. (11.12.2020)