Given

Given má přemíru toho, co třeba již zmíněné Carole & Tuesday velice postrádá - kvalitní zaměření na charaktery jednotlivých postav. Na druhou stranu "Koleda a Úterý" vám dají v každém díle minimálně jednu písničku a ukáží, i když poměrně nerealisticky, jak vzniká, zato Given se s prvním náznakem nějakého songu vytasí až (myslím) ve třetím díle, kdy konečně Mafuyu spustí svůj nebeský hlásek (což je ale na hudební anime docela pozdě...). Místo slíbené hudby nám tu servírují postavy, jejich problémy, jejich nejistotu a tápání, objevující se lásku k hudbě a samozřejmě romantické vztahy, které vznikají pozvolna, poměrně přirozeně. Naučí vás si postav vážit, soucítit s nimi, zkrátka aby vás ta dramata bavila a zajímala, abyste se naučili postavám fandit a sledovali jejich pomalé krůčky k hudební slávě (ne jako C+T, kde vidíte, že mají holky obrovský talent a jediné o čem to je, jsou pokusy se co nejrychleji prosadit). Zkrátka poměr mezi zaměřením na postavy příběhu a samotnou hudbu je zde mnohem více zaměřen na postavy a vztahy, což ale je ale pro někoho, kdo sem přišel hlavně kvůli hudbě problém... Zkrátka jsem se zcela rázně rozhodl, že tady je té romantiky a babrání se ve vztazích na jedno hudební anime (a pro mě osobně) až příliš, nechci čekat, až se tohle všechno vyřeší (což bude díky tempu asi až za dost dlouho) a tak si sbalím své nástroje a vydám se radši do víru mizerných isekaiů či hloupých komedií a tenhle seriál přenechám těm, kteří si ho dokáží užít. Já tu chtěl hlavně ten rock and roll a ne drama! Drop po 5. díle a 6,2/10 (20.09.2019)

Given je přesně tím typem anime, kterého je v současné produkci potřeba jako psa drbání. Velmi civilní, dospělý, šikovně nadávkovaný příběh o jedné kapele, v němž hraje stejně velkou roli hudba i drama a který ženou dopředu především dobře napsané postavy, jimž nemáte problém věřit jejich jednání a hloubku. Vše plyne přirozeně a i tím, jak příběh o kapele a různých generacích drží hezky pohromadě, jsem si nejednou vzpomněl na Sakamiči no Apollon, u nějž jsem zažíval podobné chvíle nadšení. Potud je vše super, ale proč by mělo být podobných anime ještě víc? Především proto, že se jedná o jednu z mála světlých výjimek, kdy se podařilo do příběhu zakomponovat a zobrazit vztah mezi postavami jiné orientace tak, aby působil uvěřitelně, lidsky a nikoli prvoplánovým, laciným dojmem. Když mi totiž někdo řekne, že se v anime takový vztah vyskytuje, tak si na základě zkušeností představím nejčastěji jednoduchou, tupou potravu slizké konzistence pro lačné fudžoši, která má výhradně sloužit k jejich uspokojení prostřednictvím koňské dávky vzdechů, rozkošných pohledů, lísavých chvilek a něžné či tvrdší formy tělesnosti mezi dvěma či více chlapeckými aktéry. Hledat v nich jakékoli vyšší kvality bývává obvykle těžce marné a jednat se o hetero vztah, tak by po takovém anime neštěkl ani pes. Je tedy příjemné zjistit, že Given takovým anime vůbec není. Je sice škoda, že některým klišé se zde tvůrci úplně nevyhnuli – mužské postavy obecně jsou k sobě někdy o něco tělesnější než v jiných anime a zamlklost hlavního hrdiny v kombinaci s jeho přítulnými kecy a pohledy mi zpočátku pily krev –, naštěstí se však postupně odhaluje, že vše má svůj důvod a není to jen fanservis pro ženskou část publika. Solidní 4* a škoda, že instrumentální ending z prvního dílu nebyl ponechán i nadále. (18.03.2021)

Keby som sa niekedy v budúcnosti zase vrátil k pravidelnému sledovaniu anime, pravdepodobne by za to mali najväčšiu zásluhu diela ako je práve Given - jednoduché, hrejivé, upokojujúce, prirodzené, citlivé, milé a ľudské. Niečo, čo sa skrátka človeka dotkne aj bez toho, aby to muselo za každú cenu šokovať a dramatizovať, niečo čo sa zaobíde aj bez násilia, zbytočného pátosu alebo prehnanej infantilnosti. Skrátka len citlivo a prirodzene vyrozprávaný príbeh o ľuďoch, o ich emóciách, vývoji, dospievaní, traumách, láskach a snoch. Hneď na začiatku som sa zaľúbil do všetkých postáv, hudby, animácie aj príbehu a na Given budem vždycky rád spomínať; byť je to občas príliš predvídateľné a až veľmi pozitívne a roztomilé. A aj tej hudby tam mohlo byť viac. :') (04.07.2022)

Jediné anime z letní sezóny, které mě už dopředu zajímalo a těšila jsem se na něj, a zároveň další kousek, který mi strašně připomíná NANA, ale na rozdíl od jarní plytké a uspávající Carole & Tuesday nejen hudební tématikou, ale také celkovou atmosférou, zdárnou kombinací humoru a emocionálních scén, ale hlavně a především úrovní propracovanosti postav a jejich psychiky. Všechny 4 hlavní postavy jsou neskutečně lidské a realistické, mají svoje přednosti i chyby a jejich chování je vždy uvěřitelné a logické, stejně jako jejich velmi přirozeně budované vzájemné vztahy, a já tak díky tomu mám ráda i třeba takového Mafuyu, i když v kterémkoliv jiném anime bych ho nejspíš považovala za otravného. A to se hned tak nevidí. Ono vůbec najít anime, které bere homosexuály jako skutečné lidi a ne jen jako úchyly, vtip nebo fetiš a zároveň v sobě ještě nemá žádné žánrové BL klišé se hned tak nevidí (napadá mě leda Doukyuusei) a ani vám neřeknu, kolik scén a momentů mi vyvolalo vlastní vzpomínky, zkušenosti a bolístky. A jen tak mimochodem, scéna z 9. epizody mi nahání husí kůži i na po sté. Silných a zcela zasloužených 9/10 a opět mi nezbývá než čekat, jestli se jednou dočkám stejně kvalitního GL anime, jenž bude zpracováno s takovým realismem, respektem a citem, ale to mám asi větší šanci potkat na ulici jednorožce. Do té doby si hold musím vystačit s Utenou. (12.07.2019)

Tohle byl prostě zážitek! Nádherná hudba, slušná zápletka, překrásný vizuál. Asi třikrát za seriál se objevil jakýsi vypravěč a hodil do placu vtípek, který mi většinou přišel sice solidní, ale moc se mi tam nehodil. Buď to mělo být pravidelnější, nebo to měli vynechat, protože když seriál hraje x dílů v kuse na dramatickou strunu lehčí melancholie a pak tam najednou tvůrci hodí karikaturu, působí to zvláštně. Co se týká chlapecké lásky, tak to však byl přesně můj šálek kávy. Něžná, nenucená, neuspěchaná. Krása. Nebýt toho, že Mafuyu byl občas zpomalený víc než mi bylo milé, nejspíš bych tomu napálila pět hvězd bez rozmýšlení. Moc se mi líbily metafory a nápadité názvy epizod. Devátý díl byl navíc ohromně příjemně tklivý a už dlouho jsem si u žádného anime takhle neužívala opening. Velmi silné a spoko čtyři*. (29.11.2021)

Na mangu jsem se chystala tak dlouho, že mě dokonce předstihl i seriál. (*sarkastický smích*) Slyšela jsem už předtím mnohé tvrdit, že se jim manga líbí, že se těší, apod. No, byla jsem skeptická. Co se většinou líbí ostatním, já mnohdy kritizuji. Ale na druhou stranu jsem věděla už dopředu, že se mi to aspoň trochu bude líbit. A jak díly postupovaly a já objevovala nové postavy a zamilovávala si je, tak jsem si uvědomila, že mé předsudky vlastně zmizely v průběhu prvních dvou dílů. Scéna v 9. epizodě k nezaplacení, Mafuyu si mě tehdy vyhrál úplně. Předtím jsem trochu váhala, ale... Mno, a konec dalšího dílu byl prostě dokonalý. Dost mě mrzelo zjištění, že tohle anime bude mít jen 11. dílů. (*povzdech* Proč všechna dobrá anime končí takhle brzy....) Za mě velká spokojenost, milé překvapení sezóny. (21.09.2019)

Veľmi pomalé oddychové anime založené na dobrom humore, spoznávaní postáv, a motiváciou za spoločným cieľom. Romantika sa objavovala len ako doplnkový element, bola príjemne zakomponovaná a harmonicky sedela s príbehom. Seriál síce dosiahol perfektný vrchol v deviatej epizóde, ale zvyšné diely si udržali kvalitu a pútavosť. Úvodnú znelku som pozrel každý krát. Som zvedavý ako sa podaril film. (14.12.2020)

Protože už to na mě několikrát různě po internetu vyskočilo s popiskem "jedno z nejlepších BL anime", jsem se rozhodla tomu dát šanci. A ve výsledku jsem docela překvapená, že spíš než romantikou mě to zaujalo po stránce postav a toho čím si postupně prochází, všechno to bylo mimochodem zachycené skvěle, na někoho možná až moc pomale, ale já mám naopak ráda pozvolnější tempo u podobných seriálů. U anime obecně si nevzpomínám, kolik momentů mě vůbec zvládlo emočně zasáhnout tak moc, jako zdejší scéna z koncertu. Prvky romantiky jsou taky příjemným doplněním, po hudební stránce je to taky pěkné, ale uznávám, že snažit se na to koukat jen kvůli písničkám prostě nemá smysl. Tohle je prostě pomalejší, ale zato skvělé emotivní drama, u kterého si nemám snad ani na co stěžovat. 9/10 (05.03.2024)