Píseň za chudého chlapce

Íri zase prekvapili, a predostreli ďalší film (pred tým Padlé ženy ) z prostredia nápravnovýchovného zariadenia riadené cirkvou. Dojímavý príbeh o "živote" chlapcov v polepšovni, o despotizme vychovávateľov a ľudskom prístupe učiteľa k nim. Takéto inštitúcie existovali v Írsku do roku 1984.Na margo toho chcem iba podotknúť, že výchova (prevýchova) mládeže by nemala byť záležitosťou iba jednej inštitúcie ale celej spoločnosti. Jednoduchým zákazom sa zlo neodstráni. Na zlé veci treba poukázať a pranierovať. Len nedávno bola aféra v polepšovni v Hlohovci, kde pedagóg fyzicky týral chovancov. A čo taká "pani riaditeľka: kdesi v dedinke na Horehroní,ktorá týrala deti ? či dokonca škôlkárka , ktorej "pedagogické spôsoby: boli sprevádzané modrinami a šrámami na chrbte chlapčeka ? Či pani učiteľka, ktorá otehotnela s ôsmakom ? FUJ !j FUJ FUJJJJ !!!! (29.11.2015)

Je zaujímavé a prekvapujúce, že Írsko ako silná katolícka krajina ukazuje tak ostrú kritiku na farárov, kňazov, bratov a všetkých týchto ,,čiernoprdelníkov,,,.Silné, emotívne, realistické.Proste všetko ukázané v jasnom a čistom svetle....No, beriem späť tie prvé slová, ktoré som napísal, bo predsa ľudia nemôžu vidieť poslov Boha takto?!Nečudujem sa, že ide o vcelku zabudnutý film.Smutné, ale bohužiaľ pravdivé. (14.12.2010)

Výborný film na tému šikanovania, v tomto prípade na cirkevnej škole, ktorý je nanajvýš aktuálny práve teraz, keď takmer každý deň je obvinený najaký úchylný cirkevný hodnostár. Samozrejme film nie je len o tom, je to hlavne o zbližovaní a postupnej radosti detí, že konečne prišiel na školu UČITEĽ. Mám pocit, že nielen v tomto filme, ale aj v reálnom živote má často neveriaci človek srdce na správnejšom mieste ako tí " Boží služobníci". Tragický záver je iba logickým vyústením stupňujúceho sa tlaku a narastajúcej nenávisti voči všetkému a všetkým, ktorí neveria v boha. V tomto prípade je to komunista zo španielskej občianskej vojny, ktorý ako vraví, prišiel na školu preto, pretože si inde nevedel nájsť prácu. Film je vyvážený, nemá slabé miesto, ale švédsky film Zlo medzi nami zašiel v tejto téme trošku ďalej. 80%. (02.09.2010)

Píseň za chudého chlapce není skutečně příliš veselým a odpočinkovým zážitkem.Když si tak ten film přehraji znovu v hlavě,vlastně si uvědomuji,že ve spojitosti s tímto dost nekompromisním dílem se mi vybavuje především jeho beznaděj,smutek,špína,neštěstí,smrt a především pravá zkurvená tvář náboženství.Dějově jde především o depresivnější podívanou,příběh se skutečně se žádným z aktérů vůbec nemazlí,na bolest a utrpení narážíme téměř v každém záběru a o to má pak těch pár světlejších momentů v onom marastu daleko větší sílu.Herci byli vybráni především typologicky,takže jak Aidan Quinn,tak Iain Glen si pouze odehráli to,co je jejich herectví nejblíže a zhostili se svých úloh s naprostou precizností.Na Písni pro chudého chlapce mi ovšem docela vadil jeho televizní formát,který mě skutečně rušil a především kvůli tomu jsem si film asi neprožil tak,jak bych mohl,neboť o vysoce kvalitní emoce,city,napětí a dramatičnost tu skutečně nouze není.Píseň za chudého chlapce je zkrátka TV film,který se však svou kvalitou povyšuje do úplně jiné ligy,srší z něj znepokojivá syrovost nejvyššího kalibru a je skutečně v pravém slova smyslu velmi smutnou podívanou,která však potěší každého vnímavějšího diváka. (29.08.2009)

To je tak, když se v církvi ukáže, na jedné straně, debil a na straně druhé, dobrý člověk. Film totiž vypráví o jedné církevní škole, kde vládne jeden církevní hodnostář, který má k debilovi hodně blízko. Pak tam ale dorazí církevní učitel a církevní rozepře můžou začít. Důkaz toho, že víra není předmětem církve, ale lidí. Především ti jí dávají obraz, kterým církev žije. (09.05.2011)