Píseň za chudého chlapce

Film obsahuje veľa prvkov, takých, ktoré ešte dlho budú prenasledovať diváka, najmä zato, že všetky krutosti ako bitky, poníženia, sexuálne zneužitia nie sú napísané z fantázie človeka, ale samotným životom, čo však je najotriasajúcejšie je fakt, že toto všetko sa udialo pod zámienkou výchovy. Podobné filmy: Nebezpečné myšlienky , Padlé ženy, Výchovný tábor, Jak zabít kneze, Domov šedých motýľov (19.02.2011)

Kto si po prečítaní obsahu filmu, respektíve pi zhliadnutí prvých desiatich minútach filmu myslel, že to dopadne na konci tragicky, tak ten .... sa nemýlil .... Stačilo si pozrieť postavu brata Johna a jeho úlisný účes , tak si určite nemohol myslieť, že on bude ten, ktorý bude predstavovať ideály slobody .... Z titulkov na záver "poteší" hlavne ten fakt, že brat Mac si to užíva ešte dnes v USA ... (13.07.2007)

Ďalší film z novovytvorenej kategórie "nasieracích" :). Kvalitatívne ho možno porovnať s Padlými ženami (2002), aj keď tie sa mi páčili o niečo viac. Prostredie je tu skoro rovnaké, len sú vymenené pohlavia a tento raz trpia chlapci, ako inak vo "vrelom, vrúcnom a všetko milujúcom cirkevnom objatí". Scénka za scénkou si tu svojim pomalším tempom napredujú k výraznému, emotívnemu finále. Podobné filmy by som povinne premietal vo Vatikáne, aspoň tri krát denne, miesto raňajok, obedov a večere. Jeden veľký hnus keď si človek pomyslí, že niečo také ešte stále existuje a problém týrania zverených detí ani zďaleka nevymizol. 75/100 (10.12.2014)

Konečně zase snímek, který stojí za to. Stojí za ty minuty, které člověk sedí u média zvaného televize. Sakra mě to chytlo. A to nejen jako filmovéhofandu, ale i jako člověka. Jak se říká "za srdce". Kdo může být tak brutální k druhému? A natož pak k dítěti? No hnus. Dokonalé uvěřitelně ztvárněné, herci super, hudba neviditelná (což je taky super, protože nemám rád, když mě vytrhne z děje a říká mi "koukej, mě máš poslouchat a ne koukat na film"), scénář dokonalý, ikdyž bolestný. Ono už to, že to píše sám život je dost hrozné. A nikdo mi to nemusí pořád v jednom kuse připomínat. Jednička s hvězdičkou. Nejedná se o film, který bych si chtěl pustit ve chvíli, kdy jsem sám doma po těžkém dni v práci. Ale film, který si znovu rád pustím, pokud budu opravdu chtět vidět něco zajímavého. WOW. (16.02.2016)

Píseň za chudého chlapce se mi nesmazatelně vryla do paměti a do srdce. Strhující, mrazivé a bolestné. Pocítila jsem při něm hanbu za to, co se tam dělo. A nejen v tomto zařízení. Všude, kde mohou tito lidé jednoduše využívat svého postavení a moci k ničení křehké dětské duše. Prožila jsem hluboké ponoření a ztotožnění s dějem a postavami. Film, při kterém jsem nenáviděla, milovala, plakala a přála si, abych se mohla přenést do děje a jakkoli jim pomoci. Třeba jen obejmout či pohladit. Těm klučíkům, kteří na tom temném místě, mezi chladnými zdmi mají jen jednoho přítele, kterým se stane Aidan Quinn. Člověk, který je snad jediným, který je bere jako lidské bytosti, a ne jako čísla v pořadníku. Učitel se díky svému přátelskému a lidskému přístupu stane trnem v oku určitým lidem. Nevidí v nich a nevnímá je jen jako problémové hochy a ztracence, ale chytré hochy, kteří jen nedostali šanci být lepšími. Ukáže jim, že i oni se jimi mohou stát. Hlavní zásada Bratra Johna a Maca je totiž zcela opačná. Ke svěřeným (podle vlastních Johnových slov) stvůrám, je třeba přistupovat s nejtvrdší možnou kázní. Hlavní vychovatelé v podání Iaina Glena a Marca Warrena (zde jsem si jeho výrazné tváře prvně všimla a zároveň tím objevila další britský talent) možná ke svým svěřencům i mají citový vztah, svou péči a starost však každý z nich projevuje svými vlastními, často drsnými a zvrácenými způsoby. V dětských hlavních rolích Liama Merciera a Patricka Delaneyho excelují mladí charizmatičtí herci, kteří své postavy ztvárnili neuvěřitelně vyspěle. Ukazují nám mladé klučičí tváře, příliš brzy však postupně poznamenávané krutostí a strachem, které tak přecházejí až do dospělých rysů. Už ani nedokáží být veselými a bezstarostnými. Jejich dětství skončilo dříve, než vůbec mohlo začít, díky pasti, do níž se dostali. Vzala jim jejich dětské sny, odvahu a nevinnost. Závěrečné scény filmu jsou smutným a ničivým završením celého příběhu. Autentická hudba Richarda Blackforda ještě více dodává snímku hluboké pocity, které jsem při její melodii zažila. Intenzivní slzivé chvíle, jejichž vrchol nastal na konci a při závěrečných titulcích. A vážím si jich. Filmů, které by mne takto a tolikrát donutily k slzám, mnoho není. O tom také tento film je. Ne, o šťastném, bezstarostném dětství s prozářenými dny. Ale o slzách, bolesti a naději. O tom, co s člověkem udělá svět a lidé v něm, kteří nás můžou svými činy připravit o vše, díky čemuž už nikdy nebudeme stejní jako předtím. Stále to budeme my, ale nějaká naše část bude pořád ztracena někde v dáli, daleko od nás, lapena na místě, odkud se nikdy nedostane... (27.08.2009)