Lucie, postrach ulice

Jindřich Polák uměl natáčet filmy. Především rodinné komedie, na které se dá dívat i v dnešní době. Tato je toho jasným důkazem. Je o zlobivé šestileté Lucii, která vinou Osvalda lozí po střechách, plaší labutě a prej rozbijí okna. Ovšem taky krade v supermarketu plastelínu, ze které obživnou dva ještě zlobivější formeláci. Díky jejich vyobrazení a rozpohybování se může o tomto filmu hovořit jako o československém trikovém kumštu. Značně tomu ovšem pomohlo to, že Lucie vznikla na objednávku západoněmecké televize. Natáčelo se v Německu, což vidíme nejvíc na autech. Všechny mají německé SPZ, u silnic jsou německé tabule. Byt u Lucie a také Osvalda vypadá moderněji, než bylo v tehdejším Československu zvykem. Roli rodičů se ujala dvojice Hanzlík s Kolářovou, kteří už partnerskou dvojici hráli v LÉTO S KOVBOJEM či NOC NA KARLŠTEJNĚ. [15873. hodnocení, 152. komentář, 72%] (14.01.2020)

Bývalá česká detská filmová hviezda Žaneta Fuchsová sa ešte pred tým ako zažila dobrodružstvo s "Chobotnicami z druhého poschodia" objavila vo filme s podobnými oživlými plastelínovými postavičkami. Stvárnila postavu šesť ročnej Lucie, ktorá sa za pomoci modrého a zeleného formeláka snaží zapadnúť do partie mladistvých výrastkov. Film "Lucia, postrach ulice" natočil v roku 1984 v československo-západonemeckej koprodukcii režisér Jindřich Polák. *** (12.04.2018)

Oba filmy mne docela nudily, i když ano, je zde kus fantazie a oba formeláci mají být vtipní - i tou žravostí, ale na mne to prostě nefungovalo, přišlo mi to utahané, pomalé (což je dáno i tím, že jde o sestřih seriálu) a přijde mi, že autoři, jakkoliv kvalitní, to točili spíše z povinnosti a kvůli finančnímu zajištění. (08.05.2017)

Česká pohádka z českými herci v západoněmeckých reáliích mi vždycky vytvořila iluzi, jaké by to bylo kdyby nás nepřibrzdila komunistická kontraproduktivní politika. Samozřejmě tohle jsem pochopil až později, jako děcko jsem film miloval jako úžasně vtipné dobrodružství. Dnes už se dívám se synkem a myslím, že se mu to líbí stejně jako mě kdysi. (29.02.2016)

Dodnes si pamatuju, jak jsem si uplácal vlastní Friedrichy. Už od malička jsem byl šikula , takže nebyli tak tragický jako ty Osvaldovo, pro mě byli tenkrát k nerozeznání od těch filmových. Jen jsem neměl novou pastelínu a vytvořil jsem je z tý za ty roky používaný, ze všech barev smíchaný, velký tvrdý, šedivý hroudy:-). Jo, byl jsem to tenkrát nenáročné a šetřivé robátko. Ale žádnej blbec, s tím, že mi obživnou jsem nikdy nepočítal;-). 85%. (03.07.2018)