Ikarie XB 1

Dobré sci-fi natočené čechy a v čechách - to není jen sci-fi, ale může to být i realita... minimálně tedy před 45ti lety byla. Ikarie podle knihy jednoho z nejlepších evropských sf spisovatelů Stanislawa Lema je i přes výborně použité černobílé zpracování film viditelně starý, s kulisami vypadajícími jako ve filmech Eda Wooda a dikcí hereckých projevů které od dob prvorepublikových filmů až tak daleko nepokročily, ale taky s příběhem který dokáže být napínavý a k tomu staromilským způsobem milý a vtipný zároveň... a vůbec nepůsobí směšně nebo nereálně. A já se ptám na jediné - proč tu KURVA nikdo nedokáže natočit film s podobně dobrým scénářem a pekelně hustou atmosférou dnes?! 8/10 (07.06.2008)

Opravdu bytelně kvalitní scifárna, která i po letech diváka velmi silně vtáhne do (často nepředvídatelného) děje a jen tak lehce ho nepustí. Za zmínku stojí především to, že když se nad tím zamyslíte, tak v časoprostoru Ikarie XB 1 se nic nepohybuje dopředu, ale vše se točí jakoby ve spirále. Ostatně není bez zajímavosti, že na podobném principu (kruh, který vede na počátek) funguje svým způsobem i spousta klasických děl žánru – v Lemově Solaris objevuje Kris neznámou planetu, jen aby v ní nakonec spatřil jádro své vlastní psyché (objektivní zákony vesmíru vstupují do přímého vztahu s nejhlubší subjektivitou), v knize 2001: Vesmírná odysea proběhne uzavření evolučního kruhu ve stvoření staré civilizace "novým" člověkem a tak dále (ostatně i novější odnože sci-fi žánru spojují protiklady – vezměte si cyberpunk s jeho high-tech - low-life krédem, nebo Blade Runnera s futuristickými dopravními prostředky v kontrastu s gotickou architekturou). Nejinak je tomu i zde – a zde bych také upozornil i na možné „spoilování“. Spirálovitá struktura je zdůrazněna jak v časové rovině - v cestě do budoucnosti se musí nová posádka dokonalých lidí navrátit k minulosti vlastního druhu a nějak se s ní vypořádat (důraz na agresivitu dvacátého století) – k vyřešení problémů s Černou hvězdou nestačí ultra moderní technologie, ale po jejich selhání se nečekaně nabízí pomoc od starého, téměř "prošlého" robota, který byl dříve považován za pouhý odpad, apod. Pak je zde rovina prostorová – cesta k objevení nové planety naráží pernamentně na touhu posádky navrátit se domů a také je zde neustálé očekávání, jak bude nový život vypadat ve srovnání s tím "starým". A poslední je spirálovitý pohyb v naznačené existenciální/filosofické rovině snímku – lidé chtějí objevit nový život, ale v zásadě to nejpodstatnější, co objevují, jsou oni sami. Své limity v případě psychologické zátěže, omezenost v oblastech vědění, ale důkladně prozkoušeny jsou třeba i víra a vůbec samo uvědomění si vysoké hodnoty života jako takového – i proto dovršuje snímek narození miminka, které je v přímém vztahu s objevením života na Bílé planetě – harmonie pak nastává nejen v příběhu (lidskost byla zachována, i přes značné překážky), ale i ve výborné Liškově hudbě, kdy se s posledními oslavnými tóny do soundtracku zapojuje i pláč právě zrozeného člověka. (28.02.2017)

Označení "český Star Trek" to docela dobře vystihuje, při sledování rutiny posádky jsem si opravdu vzpomněla na členy posádky lodi Enterprise. Vůbec všechny ty jevy, kterým musí posádka čelit... Ještě, že je to jenom hodina a půl, jinak bych asi usnula. Něco jako napětí se totiž ukáže pouze v případě zmateného člena posádky, jinak se neději nic extra zajímavého. Ale je celkem milé, jak to končí a výprava mi nepřišla vůbec špatná. Schválně, jestli u nás ještě někdy vznikne podobný film? 7/10 (16.02.2019)

Velmi zvláštní možnost spatřit herce staré gardy (Štěpánek, Smolík, Medřická) v sci-fi takřka hollywoodského stylu. V první polovině je snímek mírně zdlouhavý, ale zato velmi originální, ve druhé polovině naopak napětí stoupá, ale s ním i různá žánrová klišé. Co však filmu hodně přidává jsou povedené "retro" dekorace a hlavně skvělá kamera, která různými úhly, nájezdy a kompozičně vyváženými obrazy dokáže z minima vytvořit opravdovou podívanou. Polák je ojedinělý tvůrce, který svou tvorbu ve své době dokázal vyrovnat se špičkovou zahraniční produkcí (kromě Ikarie ještě ve Hře bez pravidel a ve vrchovaté měře v Nebeštích jezdcích). (29.08.2008)

Pekne sme sa minuli, ja a Ikarie. Vážne asi po všetkých stránkach. Lepšie jak Vesmírna odyssea?? Tú netreba ani pochopiť, aby zanechala zážitok a pocity... Sám by som si staré české sci-fi asi nepustil, dostal som však vrelé odporúčania, že ide o skvelý film, ktorý trochu kazí záverečná pointa. Nebyť jej a úvodu, pravdepodobne by som porušil svoje pravidlo, nepodhodnocovať filmy ktoré si to nezaslúžia. Kvalita? Áno. Prostá citu (21.05.2014)