Ikarie XB 1

Opravdu bytelně kvalitní scifárna, která i po letech diváka velmi silně vtáhne do (často nepředvídatelného) děje a jen tak lehce ho nepustí. Za zmínku stojí především to, že když se nad tím zamyslíte, tak v časoprostoru Ikarie XB 1 se nic nepohybuje dopředu, ale vše se točí jakoby ve spirále. Ostatně není bez zajímavosti, že na podobném principu (kruh, který vede na počátek) funguje svým způsobem i spousta klasických děl žánru – v Lemově Solaris objevuje Kris neznámou planetu, jen aby v ní nakonec spatřil jádro své vlastní psyché (objektivní zákony vesmíru vstupují do přímého vztahu s nejhlubší subjektivitou), v knize 2001: Vesmírná odysea proběhne uzavření evolučního kruhu ve stvoření staré civilizace "novým" člověkem a tak dále (ostatně i novější odnože sci-fi žánru spojují protiklady – vezměte si cyberpunk s jeho high-tech - low-life krédem, nebo Blade Runnera s futuristickými dopravními prostředky v kontrastu s gotickou architekturou). Nejinak je tomu i zde – a zde bych také upozornil i na možné „spoilování“. Spirálovitá struktura je zdůrazněna jak v časové rovině - v cestě do budoucnosti se musí nová posádka dokonalých lidí navrátit k minulosti vlastního druhu a nějak se s ní vypořádat (důraz na agresivitu dvacátého století) – k vyřešení problémů s Černou hvězdou nestačí ultra moderní technologie, ale po jejich selhání se nečekaně nabízí pomoc od starého, téměř "prošlého" robota, který byl dříve považován za pouhý odpad, apod. Pak je zde rovina prostorová – cesta k objevení nové planety naráží pernamentně na touhu posádky navrátit se domů a také je zde neustálé očekávání, jak bude nový život vypadat ve srovnání s tím "starým". A poslední je spirálovitý pohyb v naznačené existenciální/filosofické rovině snímku – lidé chtějí objevit nový život, ale v zásadě to nejpodstatnější, co objevují, jsou oni sami. Své limity v případě psychologické zátěže, omezenost v oblastech vědění, ale důkladně prozkoušeny jsou třeba i víra a vůbec samo uvědomění si vysoké hodnoty života jako takového – i proto dovršuje snímek narození miminka, které je v přímém vztahu s objevením života na Bílé planetě – harmonie pak nastává nejen v příběhu (lidskost byla zachována, i přes značné překážky), ale i ve výborné Liškově hudbě, kdy se s posledními oslavnými tóny do soundtracku zapojuje i pláč právě zrozeného člověka. (28.02.2017)

Zajímavé spojení seriózní sci-fi s troškou patosu (který vyniká hlavně při monolozích Zdeňka Štěpánka). Film je na svou dobu malý zázrak (už kvůli žánru), ale důvod se dá najít v tom, že je (ne příliš vystopovatelnou) adaptací knihy polského spisovatele. Fascinuje mě taky ten věkový rozptyl herců (od téměř neviditelné Schoberové až k bardovi Smolíkovi). Polák dodal vědeckofantastické vidění, Juráček scénáristický um a trochu nechuti, Liška extravagantní hudební cit a vznikl zajímavý, i když z různých důvodů rozporuplný český snímek. 70%. (07.03.2023)

S každým dalším zhlédnutím musím obdivovat výtvarnou stránku filmu, jeho atmosféru i herecké výkony. Je to dokonalý sci-fi šperk, který jako by byl součástí moderního výtvarného umění, jako tomu je u německých expresionistických filmů. Posádka je podobná té budoucí v kosmické lodi Enterprise, kde by se o komunistické dalo také hovořit. Jenže komunistická společnost nikdy fungovat nemůže, protože na to jsou lidé až příliš rozdílní, a tak je tomu i u té vesmírné. Film nepostrádá napětí, kopici mrtvol, radost z nového života i nového objevu. Na herce je radost pohledět. Taková Irena Kačírková jen pronese pár slov, napůl z oka spustí slzu, přimhouří víčka a člověk jí věří vše. A co se týká odkazu na 20. století, pak i v původním seriálu Star Trek se najde podobný díl.... viděno už ani nevím po kolikáté, spokojenost ale zůstává. (11.11.2021)

Prvý české sci-fi, vtedy začínajúceho režiséra Jindřicha Poláka, ktorý potom o necelých 15 rokov neskôr nakrútil film s podobnou tématikou ,,Zítra vstanu a opařím se čajem" sa dá bez okolkov označiť za klasiku svojho žánru. Film má na svoju dobu naozaj veľmi dobre prepracované triky, dokonca vraj poslúžil ako inšpirácia k nakrúteniu Star Treku. Z hercov sa mi najviac pozdávala postava Františka Smolíka, ako najstaršieho člena posádky so zaujímavým menom Anthony Hopkins (myslím si, že vtedy ešte tento fenomenálny anglický herec nebol vôbec známy a rozhodne by bolo zaujímavé vedieť, či tento film videl (-:). Film však občas pôsobí výraznejšie nudnými pasážami, pričom hlavne ku koncu by si zaslúžil aby bol napínavejším, ale musím tiež povedať, že záver je vydarený a je určite škoda, že sa nenakrútilo pokračovanie. Zvažoval som 4*, ale miestami som sa dosť nudil, navyše sci-fi nijak zvlášť nemusím, takže hodnotenie dávam s kľudným svedomím. (26.12.2007)

V tomto případě jsem odkázán na svou dětskou, mnoho desetiletí čítající rozporuplnou vzpomínku z libereckého kina LÍPA, bezpochyby silně ovlivněnou limity věku, vzdělání, zkušenosti i schopnosti porozumět ne jednoduchému dílu. Pokud si přesto troufám na komentář, je to pro filiace, které nabízí četba základních údajů o autorech a hereckém obsazení filmu. Jména režiséra (Jindřich Polák) a stejně tak scénáristů (k Polákovi přibývá další legenda Pavel Juráček) i řady představitelů rolí (Štěpánek, Vášáryová, Smolík, Lukavský, Kačírková, Medřická) jsou vnějškovými indiciemi, které indikují se značnou pravděpodobností nevšední filmový zážitek. V jednom bych však jeho unikátnost přece jen poněkud korigoval: v tom, že jeho místo v české filmové sci-fi je tak ojedinělé. V Polákově případě je nutné připomenout NÁVŠTĚVNÍKY, mimoto však byla na světové úrovni přetlumočena do filmového ztvárnění řada verneovek (VYNÁLEZ ZKÁZY, NA KOMETĚ), Čapkův raný román (KRAKATIT) i klasické dětské filmy (CESTA DO MINULOSTI). Budu rád, až se mi naskytne příležitost si tento film znovu "zopakovat" na stříbrném plátně. Jsem - a určitě ještě budu - zvědav, nakolik tyto mé expektace byly či nebyly na místě. (20.10.2007)