Hra bez pravidiel

Malé české Zabíjení. Oproti Stanleymu samozřejmě s nedokonalostmi v technické stránce a dokázal bych si představit i změny ve scénáři směrem k jednoduchosti, nicméně na naše poměry velmi dobrý heist s následnými úniky toxické chamtivosti při dělení kořisti (překvapivě bez socialistických výparů). Asi v tom oboru nemá moc konkurence, ale v kutálení aut ze srázu je u nás Jindřich Polák jednička.. (24.06.2022)

ta hra není úplně bez pravidel, její pravidlo se podobá jednoduchému pravidlu dámy, kterou hrají dělníci v jedné scéně: přeskočit a zbavit se soupeřova kamene, s tím rozdílem ovšem, že na této šachovnici je mnohem více barev než jenom černá a bílá, také tempo hry a rychlost tahů se blíží dámě, nejde o žádné šachy se strategickým několikahodinovým vyčkáváním na soupeřovu reakci či chybu, se složitým promýšlením možných variant a kombinací mnoho tahů dopředu ... rovněž hodnota jednotlivých figur je stejná, není mezi nimi žádný král, střelec nebo pěšák, protože pěšáci jsou v podstatě všichni a všichni tak i skončí. (09.08.2009)

Kriminálky a detektivky jóo, ty jsme uměli. To byl taky jeden z důvodů, proč mě tenhle film hned ze začátku zaujal. Začátek je totiž naprosto skvělý a ta loupež nemá chybu. Je to snad dokonce i jedna z nejlépe natočených loupeží, co jsem u české kriminálky kdy viděl. Bez soucitu, bez emocí. Ty se začínají rodit až v průběhu filmu a film už upadá do takového toho pohodového stereotypu. A jelikož je délkou normální, dá se to přežít. Závěr za to rozhodně stojí. (03.10.2012)

Pozoruhodné československé drama s kriminální zápletkou a povedenými akčními scénami. Po úvodní loupeži klenotů a drahých kamenů a následném soudním líčení se po čtyřech letech potkávají hlavní postavy opět a nastává psychologická fáze filmu, kdy se herecky nejvýrazněji projevuje J. Adamíra. Jeho spolupachatel Z. Kryzánek, neustále s kvérem v ruce, a také taxikář a exkriminalista S. Matyáš chtějí pochopitelně pro sebe z lupu co nejvíce a Adamírovi nezbývá než zapírat jeho existenci. Nastává hra bez pravidel, ve které je policejní složka reprezentovaná povrchním J. Bláhou zcela na vedlejší koleji. Bohužel jedna z hlavních postav S. Matyáš opět nevykročil ze své průměrnosti a jeho nevýrazný herecký výkon u mě snižuje celkové hodnocení filmu. V poslední velmi dramatické a akční scéně, v československé produkci nepříliš často vídané, se ke kořisti dostane V. Menšík, číšník s překvapivou změnou chování a s ještě překvapivějším způsobem skonu. Ačkoli závěrečnou pranici mezi Kryzánkem a Adamírou hodnotím jako dosti nepřirozenou, jasně převažují silné stránky snímku : nečekaně proměnlivý napínavý děj, kvalitně vykreslená psychologie ústřední postavy a povedené akční scény. (06.08.2012)

Jindřich Polák předvádí, co musel jeden v šedesátých letech podnikat, když chtěl být bohatý jako Pan Tau. Hned v úvodu, kdy se příslušník bezpečnosti Málek dostane ve střetu s grázlem Jana Třísky do průšvihu, divák pochopí, že karty jsou rozdávány tentokrát poctivě a zaděláno je na československou verzi čehosi od Jean-Pierre Melvilla. Příběh na rozdíl o jiných českých kriminálek, na něž se dá dodnes s potěšení čučet při nedělních odpolednách, není jako ta bílá čára uprostřed silnice, do karet není vidět ani hlavním postavám a dokonce schází dobově obvyklá adorace fízlů. O to více zamrzí, že dojem z filmu sráží dolů bota, které se šlo snadno vyhnout. Svatopuk Matyáš v roli Málka je sice typově přesný, ale v hlavní roli netáhne, což je cítit v každém okamžiku, kdy se ocitá na plátně tváří v tvář jiné herecky váhové kategorii - Jiřímu Adamírovi, Josefu Bláhovi, o Menšíkovi nemluvě. Potěší, ale zamrzí. (02.01.2018)