Hra bez pravidiel

Kriminálky a detektivky jóo, ty jsme uměli. To byl taky jeden z důvodů, proč mě tenhle film hned ze začátku zaujal. Začátek je totiž naprosto skvělý a ta loupež nemá chybu. Je to snad dokonce i jedna z nejlépe natočených loupeží, co jsem u české kriminálky kdy viděl. Bez soucitu, bez emocí. Ty se začínají rodit až v průběhu filmu a film už upadá do takového toho pohodového stereotypu. A jelikož je délkou normální, dá se to přežít. Závěr za to rozhodně stojí. (03.10.2012)

Dlouho jsem přemýšlel, zda bychom byli schopni natočit policejní akční krimi film jako točili Italové v 60. a 70. letech. Hra bez pravidel dokázala, že to možné bylo. Polák kopíruje Italy do detailu a využívá k tomu veškeré dostupné prostředky jako je bombastický soundtrack podobný Morriconemu, oblíbené lokace (střechy, garáže, závodní okruhy, nádraží, apod.) a akci (pěstní souboje, přestřelky, automobilové honičky). Je to snad jediný film u nás natočený podobného ražení a musím přiznat, že se povedl vysoce nad mé očekávání a když člověk vidí jak dobře to šlo napoprvé, tak je vážně škoda, že už nebyl prostor pro zlepšení a další u nás už nevznikly (03.11.2020)

Ojedinělý počin v československé kinematografii - akční kriminálka, která se povedla. Název přesně vystihuje podstatu příběhu. Nejsou tu hodní a zlí, jsou tu lidi. Téměř u nikoho si nemůžeme být jisti, jestli v tom taky nejede. Navíc je tu skvěle vyvážena akce s psychologickým rozborem (přeževších) postav. Závěr je navíc taky netradiční, ale rozhodně to není jediné klišé, kterému se tvůrci zdatně vyhli. Určitě jedna z nejlepších českých kriminálek. (15.01.2007)

Jedna z nejlepších československých kriminálek, které pomáhají tvořivá a odvážnější šedesátá léta a bravurní režisér. Na socialistickou krimi až západní (francouzské) pojetí, kdy nejsme svědky policejního pátrání, ale sledujeme drama z pohledu zlodějů a ani žádná z postav zde není vyloženě kladná, které by měl divák držet palce. Přesto vynikající výběr herců v uhrančivých i nečekaných rolích a hereckých výkonech udržuje do poslední chvíle děj do napětí a i v současnosti válcuje mnohé nové kriminálky. Herecké obsazení je vskutku interesantní - Svatopluk Matyáš, představitel sošných chlapáků, který mohl být takovým československým Gregory Peckem, nebýt toho, že pak dostával už role poplatné době. Jiří Adamíra, zde nečekaně v roli na kterou nepotřebuje použít své charisma a o to více fungující. Zdeněk Kryzánek, herec s vizáží předáka ze smaltovny, který ovšem mnohem lépe propůjčoval svůj obličej ranařům a hajzlům. Malou roli má i Vladimír Menšík, opět trochu atypickou a využívá svůj rtuťovitý herecký talent na maximum. Speciální třešničkou je obsazení legendárního motocyklového závodníka Franty Šťastného, který sice hraje sám sebe, ale zapojí se i do akce! Franta byl v té době natolik populární osobnost, že prostě byl, byť křečovitě vpasován do tohoto filmu a jeho role je tak trochu úlet. Tento filmový klenot je osazen ještě jednou geniální tvůrčí složkou a tou je hudba - kombinace bondovských ústředních melodií a žesťových variací  à la Fantomas. (02.09.2023)

Loupežné přepadení klenotnictví odstartuje napínavou hru bez pravidel, resp. já bych si dovolila napsat, že tahle hra má jedno jediné pravidlo - získej lup pro sebe. Zúčastnění se totiž nehodlají mezi sebou dělit a tím se honba za klenoty stává nepředvídatelnou. Bylo mi potěšením sledovat vytrvalost Svatopluka Matyáše a úskoky Jiřího Adamíry za doprovodu úžasné hudby Wiliama Bukového. (29.04.2018)