Dievča s perlou

Možná v tom někdo vidí to umění, tu krásu, pěkný příběh, ale já prostě ne. Pro mě to byla nuda, kde se nic podstatnýho nestalo, kde mě nic nazaujalo, nedonutilo sledovat obrazovku. Někdo, kdo miluje toho malíře, někdo, kdo miluje umění, si zřejmě tenhle film oblíbí, ale v tomto oboru jsem totální barbar a nevadí mi, když to tak zůstane. Pro mě nepotřebný film, na který rychle a brzy zapomenu. (04.08.2009)

Příběh jednoho obrazu. Loudavý, skromný, leč nesmírně působivý. Talentovaný pan Vermeer měl doma asi slušnej Saigon. Hysterická manželka, železná tchýně, rozmazlení fakani a slizký mecenáš. A mezi těmito mlýnskými kameny mistr a jeho bledá múza. […] Webber si skvostně pohrál s vizuálem a díky jeho citlivé režii s důrazem na detail, dokonalé kameře a vnímavým hercům vypadá výsledek, jakoby do něj kus sebe otiskli sami barokní velikáni. Už jen ta úvodní scéna krájení zeleniny. A navrch cizelovaný, tak trochu po „elfmanovsku“ poskládaný Desplatův soundtrack. Krása. Jako bych stál v galerii a zároveň vnímal pach delftského tržiště i každý sluneční paprsek dopadající skrze umyté okno na plátna v Janově ateliéru. Tam jistě vznikly hezčí kousky, žádný ale nemá tak zajímavě pohnutou historii jako „Operlená děvčica“. 80% (27.05.2013)

Nejsem žádný kunsthistorik, ale jméno Vermeer mi není neznámé. Ani jeho postavy velmi často pózující u okna, u toho okna, které se budoucí "možná" dívka s perlovou naušnící zdráhala umýt, aby "mistr nepřišel o to správné světlo". Bledulka Scarlett Johansson, zadumaný Colin Firth i jeho železná tchýně - nádherné postavy, hudba, kamera, z které by Vermeer vstal z mrtvých a možná praštil štětcem, jak mu byla věrná a oddaná..... prostě esteticko-poetická lahůdka. (13.10.2005)

Film, který vyniká zejména hereckými výkony a pečlivě budovanou hutnou atmosférou. Napětí mezi postavami je cítit z plátna v každém okamžiku a dusno, které v domě malíře panuje, jako by panovalo i před televizní obrazovkou. Ale obsahově to nemá absolutně co nabídnout, ten film je v podstatě o ničem. Krásně natočený příběh vzniku jednoho z nejslavnějších obrazl všech dob, jehož poetika mi bohužel nic moc neříká. (27.01.2010)

Dívka s perlou je originální, krásné, mlčenlivé, a přitom velmi výmluvné dílo. Fenomenálně ztvárněná duševní a intelektuální romance mezi Colinem Firthem a Scarlett Johansson. Bez polibků či vášnivých utajených scén. Jejich příběh ukazuje vše jakoby v náznacích. Letmé doteky, plaché, žádostivé a bojácné pohledy. Vše je jakoby skryto ve vzduchu malířova ateliéru. Jež je prosycen barvami, prachem, a jež odráží jeho trpící uměleckou duši. Vztah mezi nimi se vyvíjí jen s minimem slov. Vše ostatní jsou sílející city a slova, jež jsou nevyřčena. Scarlett dokáže se svou porcelánovou, dětsky nevinnou tváří zahrát dokonale zcela vše. Pouze pohledem, skloněním hlavy či pootevřenými ústy. Není třeba ani nic říkat. Dokáže vyjádřit vše beze slov. Colin Firth mě nikdy příliš nezaujal, ale zde se mi s dlouhými vlasy hodně líbil:) Stejně jako jeho postava. Arogantní, možná sebestředný umělec, trpící, nepochopen a osamocen, který vytváří krásná díla. Essie Davis zase dokonale ztvárnila snobskou, povrchní zbohatlickou "madam." Její, až albínsky bílá tvář a zrzavé vlasy dokázaly její charakter "vznešené" paničky ještě více upevnit a vynést do výšin. Nebyla mi vůbec sympatická, stejně jako jsem z ní nemohla spustit oči. A v roli té malé zmetkovské dcerky, která mi byla velmi povědomá, jsem později poznala dívku z Ti druzí. (03.10.2011)