Réžia:
Sydney PollackScenár:
Kurt LuedtkeKamera:
David WatkinHudba:
John BarryHrajú:
Meryl Streep, Robert Redford, Klaus Maria Brandauer, Michael Kitchen, Malick Bowens, Michael Gough, Suzanna Hamilton, Rachel Kempson, Graham Crowden (viac)VOD (4)
Obsahy(1)
7 Oscarov z 11 nominácií! Skutočný príbeh dánskej spisovateľky Karen Blixenovej získal Oscara za najlepší film, réžiu, scenár, kameru, pôvodnú hudbu, výpravu a najlepší zvuk a patrí medzi najkrajšie romantické filmy všetkých čias.
Ľúbostný príbeh je voľnou autobiografiou dánskej spisovateľky Karen Blixenovej a formou retrospektívy zachytáva jej dlhoročný pobyt v africkej Keni. Karen v Dánsku navrhne bratovi svojho milenca, barónovi Brorovi Blixenovi, že sa za neho vydá a dá mu peniaze, aby kúpil farmu v Afrike, kde by mohli chovať dobytok. V roku 1913 Karen cestuje do Kene a vo vlaku sa po prvý raz stretne lovcom Denysom Finchom Hattonom. Už v deň svadobného obradu však prichádza rozčarovanie. Bror bez rozlúčky odíde na dlhý lov a Karen zistí, že manžel jej peniaze nepoužil na chov kráv, ale rozhodol sa pestovať kávu. Zoznamuje sa prostredím, komunitou belochov a domorodými dedinčanmi Kikuji. Na vychádzke sa opäť stretne s Denysom, ktorý zasiahne, keď ju v savane prekvapí a ohrozí levica. Karen pozve Denysa a jeho priateľa Berkeleya do svojho domu a strávi s nimi príjemný večer. Medzi Karen a Denysom se rodí hlboké priateľstvo, ktoré prerastie do lásky, teda citu, ktorý jej v manželstve tak veľmi chýba. Neverný manžel ju ešte aj nakazí syfilitídou. Jej stav je natoľko vážny, že musí odcestovať do Európy. Do Afriky se vráti až po vojne. Je vyliečená, ale už nikdy nebude mať deti. Pri ďalšom stretnutí s Denysom sa z priateľov stávajú milenci. Krátke obdobie šťastia však vystrieda tragédia, ktorá Karen pripraví o farmu aj milenca.
(TV JOJ)
Videá (1)
Recenzie (396)
Skvělá hudba, docela dobré záběry z přírody (ale je jich v poměru ke stopáži málo) a roztahaný ucouraný slaďák, který se nečekaným zvratem v závěru pokouší dojit hektolitry slz. Některé části filmu jsou v poměru k realitě 2:1, čili ještě pomalejší, než život. Málo se vytěžilo z postavy prospěchářského manžela a jiný záporák vlastně ani ve filmu není. Ubrat hodinu a zhustit děj, mohl to být skvělý film. ()
Vzpomínky na Afriku částečně potvrzují autotematičnost filmů Sydneho Pollacka, jejichž žánr se mnohdy stává i ústředním tématem. V Tootsie vidíme herce Dustina Hoffmana převlečeného za ženu, jak hraje herce převlečeného za ženu. Ve Třech dnech Kondora hlavní hrdina pročítá stovky špionážních příběhů tak dlouho, až se stanou součástí jednoho z nich. Ve Vzpomínkách na Afriku sledujeme romantické drama, které operuje s emocemi natolik střízlivě, že spíš vypráví o romantickém dramatu, než by jím samo bylo. Navíc právě vyprávění příběhů je jedním z dominantních motivů. ___ Film je natočen jako vyprávění, které má de facto několik začátků a samo sebe si uvědomuje jako vyprávění podle pravidel, které lze porušovat. Vzpomínky na Afriku tak nejsou tradičním epickým příběhem, který by podal přesnou představu o životě skupiny lidí během delšího časového období, ale řadou za sebou jdoucích vzpomínek vypravěčky ve voice overu, která události cíleně vynechává, představa o čase je pro ni de facto irelevantní a pokud určité narativní prvky nepovažuje ze svého hlediska za dostatečně zajímavé, prostě je nesdělí. ___ Úmyslně zcizující efekt vyprávění ve vyprávění tak recipientovi umožňuje potenciální identifikaci s dokonale inscenovaným prostorem, nikoli však s postavami uvnitř něj. Právě tato zvláštní diskrepance mezi vyprávěným a zobrazovaným však ve spojení s výsadní pozicí prostoru jako dalšího hrdiny zaručuje Vzpomínkám takřka nezaměnitelné postavení v žánru exoticko-romantické epiky. Fakt, že romantický motiv je sice dominantou hrdinčina vyprávění, ale ne filmu samotného, umožňuje přenášení významů na jiné prvky (modifikace organizace prostoru, vztahů mezi postavami, reakcí na tytéž podněty atp.). ___ Vzpomínky na Afriku jsou tak přes víceméně banální zápletku (hrdinka se v rámci „sňatku z rozumu“ provdá do Afriky, s manželem se rozejde a zamiluje se do charismatického lovce, který je však příliš svobodomyslný pro trvalejší vztah) mnohovrstevnatým filmem, který implicitně sděluje mnohem více, než se na první pohled zdá. Navíc věrohodně a bez příkras zachycuje ztrátu nevinnosti Afriky s příchodem západních kolonialistů počátkem dvacátého století, ačkoli nepříjemné informace podává spíše okrajově a ani na okamžik citově nevydírá. Ostatně motiv popření všední každodennosti na úkor eskapického vyprávění příběhů je dalším z těch, který z osudů postav nakonec proniknou do struktury filmu, jenž kromě důmyslného narativního systému nabízí i jedno z nejvíce fascinujících zachycení podoby afrického kontinentu na plátně. Bez kýčovitých zjednodušení, prostě jen nádhernou, divokou a nezkrotnou zároveň, rámovanou v dlouhých panoramatických záběrech a s táhlými tóny podmanivé hudby Johna Barryho v pozadí. ()
„Měla jsem farmu v Africe na úpatí Ngongského pohoří" tak začíná film (a tuším i kniha), po jehož shlédnutí budete cítit to, co bych rád cítil po každém filmu. Ten pocit si dokážu vybavit i nyní, ale nedokážu jej popsat. Jenže to se cítí pouze u některých snímků. Tento je jedním z nich a je to skutečný klenot. Streepová s Redfordem, dvacátá léta, nádherné Afrika, divukrásná příroda a duši naplňující hudba Johna Barryho. Koncert pro oči i duši. Zde je to na maximální počet hvězdiček bez jakýchkoliv výhrad. ()
Dle popisu filmu a hlavních představitelů Meryl Streep a Roberta Redforda, jsem očekávala úchvatnou a citlivě natočenou romanci, podobnou Madisonským mostům. Té jsem se sice dočkala, avšak v podobě a zpracování, jež na mne nijak zvláště nezapůsobilo. Přišlo mi, že většina prostoru filmu je věnována především ději okolo kávových plantáží, problémů s nimi a celkovým sociálním problémů té doby a místům, v nichž se příběh odehrává. Způsob, jakým je romance Meryl a Roberta vylíčena, ve mě nezanechala téměř žádné nezapomenutelné, jedinečné či okouzlující dojmy. Nejspíš záleží na diváckém vkusu. Někoho zase naopak vůbec nemusí uchvátit Madisonské mosty. Vzpomínky na Afriku rozhodně patří ke kvalitním snímkům, avšak v mysli mi Vzpomínky na ni zůstaly jen velmi bledé... ()
Čím opakovaněji si tento film pouštím, tím víc se potvrzuji, že je 5* oprávněných. Nejkrásnější film o Africe, co znám. ■ Ve scéně, kdy je Streep s Redfordem na safari, sedí v noci u stolu a povídají si o Masajích, loupe Redford zelený pomeranč. Nejprve má v rukou zpoloviny oloupaný, pak celý zelený, pak zase z poloviny oloupaný. Jeho tempem nemožné (takto rychle neloupu pomeranče ani já :)). ■ P.S. Hodnotím originální zvukovou verzi, dabing si nevybavuji. Doma máme DVD v angličtině a bez titulků. ()
Galéria (150)
Zaujímavosti (31)
- Keňské zákony jsou přísné, co se týče zvířat, takže štáb musel často čekat celé hodiny, než hroši nebo zebry sami došli tam, kde se měl natočit záběr. (Siriuss)
- Film byl uveden v roce 1985, přesně sto let od narození Karen Blixen. (jezurka42)
- Errol Trzebinski, autorka několika knih o Finchi Hattonovi, režiséra doslova doprošovala, aby roli svěřil Angličanovi Charlesi Danceovi. Ten však vypadl ze hry vinou svého předchozího filmu Víc než dost, v němž hrál po boku Meryl Streep a moc to mezi nimi nejiskřilo. (duklak2)
Reklama