Spomienky z Afriky

Vzpomínky na Afriku částečně potvrzují autotematičnost filmů Sydneho Pollacka, jejichž žánr se mnohdy stává i ústředním tématem. V Tootsie vidíme herce Dustina Hoffmana převlečeného za ženu, jak hraje herce převlečeného za ženu. Ve Třech dnech Kondora hlavní hrdina pročítá stovky špionážních příběhů tak dlouho, až se stanou součástí jednoho z nich. Ve Vzpomínkách na Afriku sledujeme romantické drama, které operuje s emocemi natolik střízlivě, že spíš vypráví o romantickém dramatu, než by jím samo bylo. Navíc právě vyprávění příběhů je jedním z dominantních motivů. ___ Film je natočen jako vyprávění, které má de facto několik začátků a samo sebe si uvědomuje jako vyprávění podle pravidel, které lze porušovat. Vzpomínky na Afriku tak nejsou tradičním epickým příběhem, který by podal přesnou představu o životě skupiny lidí během delšího časového období, ale řadou za sebou jdoucích vzpomínek vypravěčky ve voice overu, která události cíleně vynechává, představa o čase je pro ni de facto irelevantní a pokud určité narativní prvky nepovažuje ze svého hlediska za dostatečně zajímavé, prostě je nesdělí. ___ Úmyslně zcizující efekt vyprávění ve vyprávění tak recipientovi umožňuje potenciální identifikaci s dokonale inscenovaným prostorem, nikoli však s postavami uvnitř něj. Právě tato zvláštní diskrepance mezi vyprávěným a zobrazovaným však ve spojení s výsadní pozicí prostoru jako dalšího hrdiny zaručuje Vzpomínkám takřka nezaměnitelné postavení v žánru exoticko-romantické epiky. Fakt, že romantický motiv je sice dominantou hrdinčina vyprávění, ale ne filmu samotného, umožňuje přenášení významů na jiné prvky (modifikace organizace prostoru, vztahů mezi postavami, reakcí na tytéž podněty atp.). ___ Vzpomínky na Afriku jsou tak přes víceméně banální zápletku (hrdinka se v rámci „sňatku z rozumu“ provdá do Afriky, s manželem se rozejde a zamiluje se do charismatického lovce, který je však příliš svobodomyslný pro trvalejší vztah) mnohovrstevnatým filmem, který implicitně sděluje mnohem více, než se na první pohled zdá. Navíc věrohodně a bez příkras zachycuje ztrátu nevinnosti Afriky s příchodem západních kolonialistů počátkem dvacátého století, ačkoli nepříjemné informace podává spíše okrajově a ani na okamžik citově nevydírá. Ostatně motiv popření všední každodennosti na úkor eskapického vyprávění příběhů je dalším z těch, který z osudů postav nakonec proniknou do struktury filmu, jenž kromě důmyslného narativního systému nabízí i jedno z nejvíce fascinujících zachycení podoby afrického kontinentu na plátně. Bez kýčovitých zjednodušení, prostě jen nádhernou, divokou a nezkrotnou zároveň, rámovanou v dlouhých panoramatických záběrech a s táhlými tóny podmanivé hudby Johna Barryho v pozadí. (20.01.2008)

Krásné v exteriérech, v hudbě, ve scénáři i v hmatatelné chemii hlavní dvojice. Lehce rozmělněné ve zbytečných vedlejších liniích, které ubližují naléhavosti přítomného citu. Přesto ale díky letadlu, mytí vlasů a "Já tě strašně chci" nezapomenutelný počin, který mi svým teskným vyzněním nadlouho rozházel myšlenky. 90% (25.04.2005)

Krásny príbeh lásky z pre nás exotického prostredia Afriky. Film svojou štruktúrou i dĺžkou pripomenie filmy ako Anglický pacient či Doktor Živago. Podobne ako v spomínaných filmoch i tu hraje dôležitú úlohu výbornú hudba J. Barryho. Niektoré scény s levmi sa zdali byť skutočne nebezpečné. Meryl však odvaha nechýba. Trúfla si na leva s bičom...80%. (02.01.2014)

Podmanivá výpravno-dobrodružná romantika, ktorá svojou veľkoleposťou pripomína najpompéznejšie diela podobného rázu z polovice minulého storočia. Herci sú presvedčiví, kulisy a lokácie vytvárajú základ pre krásny príbeh, na ktorého konci sa buď rozplačete, alebo ho zmetiete zo stola s pomyslením, že hollywoodske klišé nikdy nebolo tak prvoplánové. Hudba je síce podmanivá, ale zas počúvať ten istý podmaz dve a pol hodiny ma ku koncu začalo trošku nudiť. Každopádne ja tento film môžem len a len odporúčať, skvelý slovenský sa podpísal pod jedinečný zážitok a vedzte, že to o ňom nepíšem často. 85%. (02.01.2010)

Nikdy v dějinách kinematografie nevděčil celý kontinent, za tak mnohé, tak malé hrstce jednotlivců, jakým byli Sidney Pollack, Robert Redford či Meryl Streepová. Ač s uštěpačným nádechem kolonialismu je tento film jak nádhernou reklamou na africký kontinent, ale i plnokrevnou romantikou. Film nebes se dotýkající. PS: Beru zpět, je to úděsně koloniální, evropocentrická a bělošsky nadřazenecká agitačka. Ale ani tak si nemůžu pomoci. (23.07.2006)