Asi to ukončím

Takovej ten film, kde cítím, že to v určitých ohledech je pecka, ale doukoukat to je peklo. První část filmu je svěží a často i vtipná jízda začínajícím vztahem, pak se to u Jakeových rodičů překlopí do boží mystifikačky a hravýho vyjebávání s divákem tak, jak to mám rád, a některý dialogy Jakea a mladé dívky jsou vrchol scénaristiky. Bohužel tak cca od poloviny se to začíná vytrácet, vyjebávání s divákem už není hravé, ale sadistické, udržet pozornost vyžaduje s každou další minutou extra odhodlání a pomalu to přerůstá ve frustaci. Dokoukat poslední půhodinu už představovalo vyloženě utrpení. Přesto je těžký to jen tak šmahem odsoudit. I když ten balet si mohl Kaufman odpustit, protože to už působilo jako samoúčelná umělecká onanie, ten ujetej závěr dává filmu dobrej twist a mění celkové vyznění, resp. je důležitej pro to, aby se ten film vůbec dal pochopit. Ale ať je to zajímavý jak chce, že dokoukat to rozhodně není příjemnej filmovej zážitek zůstává faktem. Jsem rád, že jsem to do toho konce vydržel, jsem rád, že jsem objevil super báseň Bonedog by Eva H.D., originální a pozornost zasluhující to je bezesporu, ale asi to ani nikomu nedoporučím a znovu se na to už taky nepodívám. (02.10.2020)

Chtěl jsem tady napsat nějakej velmi intelektuální komentář, ale uživatel Avathar to udělal za mě a líp... Nicméně vítejte v Kaufmanově fantaskní hře ve které budete jako vítr proplouvat tímhle filozoficky sureálním skvostem plných otázek a životních strastí. Ano dostal mě... Husí kůži jsem měl po vlnách a nedokážu pomocí znaků vyjádřit jak jsem se vlastně cítil a jak jsem byl teď právě astrálně oprcán. Přijde mi to jako banalita, ale krom toho ono musím zmínit fakt že jsem se dlouho nesetkal s tak čistou kompozicí plnou barevných rytmů a akcentů, tak plynule dokonalou kamerou, modelací světla a tak precizní režií. Tento film z vás udělá pokusnou krysu na které zkouší cokoli co jde v tomhle médiu dokázat a ještě vám u toho pořádně zamotá hlavu a pohraje si s emocí. Jsem jen zvědav jak to zkousne divák Netflixu :D. Za mě nejlepší film tento rok (05.09.2020)

Asi to ukončím. Tuhle otázku si budete pokládat celý film, ale v naději koukáte dále a očekáváte, co se nakonec stane, bohužel nestane se absolutně nic. Tohle je jeden z nejotravnějších, nejnudnějších a nejprotivnějších filmů, co jsem kdy v životě viděl. Nejen, že mě ten film absolutně nebavil, ale já ho už teď nesnáším, mám k němu averzi a opovrhuji jím. Ten film se tváří jako umění, bohužel je to spíš jako když známý malíř nacáká 2 barvy na bílé plátno a nazve jej umění a všichni jsou z něj absolutně vedle. Trailer lákal na creepy psychologickou podívanou bohužel je film jen drama a o Thriller či Horor se ani neopře. Doslova hodinu se film odehrává v autě, kde dvě nesympatické postavy se poeticky baví a filosofují o nezajímavých záležitostech ( Pokud Vás baví Poezie, tak si možná na své příjdete), ale mně tyhle básnické dialogy nebavilo číst natož poslouchat. Trošku se film zlepší s příchodem Toni Collette, která je i jediným plusem celého filmu, předvádí opět bláznivý herecký výkon a atmosféra u večeře je poměrně mrazivá, ale funguje to pouze v domnění, že očekáváte, že to na konci eskaluje do intenzivních a nepříjemných vod, ale na to Kaufman neměl koule a raději poslal protagonisty zpátky do auta a v tu chvíli jsem už myslel, že rozmlátím televizi. Film nemá žádný zvrat, pointu, vysvětlení, neděje se v něm absolutně nic, není to napínavé ani zábavné, 2 a půl hodiny básnických a metaforických rčení, které ve filmu absolutně nevyhledávám. Nu škoda tohle šlo absolutně mimo mě, krom hereckých výkonů zde nemohu pochválit vůbec nic. Raději kulku do hlavy než film absolvovat znova. Kaufmanské umučení EvilPhoEniXe. Příběh***, Akce>Ne, Humor>Ne, Násilí>Ne, Zábavnost*, Hudba***, Vizuál**, Atmosféra**, Napětí>Ne. 3/10. (05.09.2020)

Viem si to predstaviť, že ako filozofická kniha plná úvah o živote, zmysle existencie to môže byť naozaj dobré. Pretože tých myšlienok v hlave Jessie Buckley tu počujeme strašne veľa (niekedy aj jej frajer vyplodí čosi zaujímavého) a keby sme sa nad každou z nich mali zamyslieť, tak máme robotu na celé mesiace. Lenže tu sa k tomu pripájajú aj dialógy a okrem monológov hlavnej predstaviteľky sa tu nachádzajú aj prázdna výplň, taká nutná vata, ktorá natiahla film na skoro 2 a pol hodiny. A takýto štýl môže mnohých divákov umučiť k smrti. Takže ako kniha by to mohlo byť aj za plný počet, ale ako road filozofický film s pár slušnými zábermi na zasneženú krajinu to vystačí na priemer. (07.09.2020)

I’m Thinking of Ending Things je Kaufmanova esej o čase, stárnutí a, jako vždycky, identitě. Současně je to metahra se žánry a postupy, nabitá intelektuálními “popkulturními” odkazy a aluzemi, která i v těch okamžicích hry na něco jiného funguje lépe, než většina filmů daného žánru. Scenáristický majstrštyk, režijně obsedantně vypiplané a herecky přesné. Pecka. (04.09.2020)