Asi to ukončím

Charlie Kaufman zase posunul hranice toho, co pribeh na filmovem platne muze unest. Chvilemi to bylo az nesnesitelne. Pohled do mizerie, umrtnosti a do beznadeje lidstva. Jessie Buckleyova hrala dokonale ten typ stale negativne naladene zeny, ktery nemam rad.Ale mela hodne vynikajicich filosofickych postrehu o zivote.Kaufman přichází s hořkým ohlédnutím za mezilidskými vztahy: takovými, které nás díky vzpomínkám a pocitům mohou věznit i dlouho poté, co skončily. Jako noční můra. Příběh je založený na stejnojmenné knize kanadského spisovatele Iaina Reida. Pár, který se seznámil teprve před několika týdny, vyráží na venkov v americkém státě Oklahoma, aby poprvé navštívil Jakeovy rodiče. Večer s nimi všem zúčastněným přinese groteskní, nepříjemnou zkušenost. Slova jsou zbraně a krycí manévry, tchán a tchyně obyvateli domu hrůzy. Celý snímek je skládačka. Nejen individuální pojetí času, dokonce i základní perspektiva zůstává také po zhlédnutí otevřenou otázkou. Není to ale film surreálný, nýbrž racionální. Popově chytrý. Charlie Kaufman dovedně šifruje svá sdělení a klade nápadité divácké pasti. Kdo je muž dívající se z okna? Hledí hrdinka skrze čas na sebe samotnou v jiné dimenzi? Ten proces dekódování je třeba si užít, protože v něm spočívá značná část síly a originality díla. Po rozklíčování struktury Kaufman sděluje hlavně pocity: obavu z toho, jak člověka zatěžují komplikované vztahy, z křehkosti jedince a chřtánu samoty, který hrozí každému. (18.10.2020)

Asi to ukončím. Tuhle otázku si budete pokládat celý film, ale v naději koukáte dále a očekáváte, co se nakonec stane, bohužel nestane se absolutně nic. Tohle je jeden z nejotravnějších, nejnudnějších a nejprotivnějších filmů, co jsem kdy v životě viděl. Nejen, že mě ten film absolutně nebavil, ale já ho už teď nesnáším, mám k němu averzi a opovrhuji jím. Ten film se tváří jako umění, bohužel je to spíš jako když známý malíř nacáká 2 barvy na bílé plátno a nazve jej umění a všichni jsou z něj absolutně vedle. Trailer lákal na creepy psychologickou podívanou bohužel je film jen drama a o Thriller či Horor se ani neopře. Doslova hodinu se film odehrává v autě, kde dvě nesympatické postavy se poeticky baví a filosofují o nezajímavých záležitostech ( Pokud Vás baví Poezie, tak si možná na své příjdete), ale mně tyhle básnické dialogy nebavilo číst natož poslouchat. Trošku se film zlepší s příchodem Toni Collette, která je i jediným plusem celého filmu, předvádí opět bláznivý herecký výkon a atmosféra u večeře je poměrně mrazivá, ale funguje to pouze v domnění, že očekáváte, že to na konci eskaluje do intenzivních a nepříjemných vod, ale na to Kaufman neměl koule a raději poslal protagonisty zpátky do auta a v tu chvíli jsem už myslel, že rozmlátím televizi. Film nemá žádný zvrat, pointu, vysvětlení, neděje se v něm absolutně nic, není to napínavé ani zábavné, 2 a půl hodiny básnických a metaforických rčení, které ve filmu absolutně nevyhledávám. Nu škoda tohle šlo absolutně mimo mě, krom hereckých výkonů zde nemohu pochválit vůbec nic. Raději kulku do hlavy než film absolvovat znova. Kaufmanské umučení EvilPhoEniXe. Příběh***, Akce>Ne, Humor>Ne, Násilí>Ne, Zábavnost*, Hudba***, Vizuál**, Atmosféra**, Napětí>Ne. 3/10. (05.09.2020)

Dokonalý paradox. To neustálé režisérovo přidrzlé obcování s divákovou trpělivostí (snad bych se dokonce ani nebál napsat, že z určitého úhlu pohledu jde vyloženě o znásilňování kulturního zážitku!) se totiž ve finále přetaví v nepopsatelně osvobozující pocit a pokorné pochopení, a zatím nic mi letos nepřineslo tak intenzivní odměnu, jako závěr tohoto klenotu. [Netflix] (22.09.2020)

Je to zajímavé, to jo, ale fakt mi dalo zabrat, abych se dodíval do konce. Je hodně těžké tento film popsat. Je takový zvláštní a rozhodně originální. Řekl bych že Kaufmanův styl prostě není můj šálek kávy, i když první půlku jsem si celkem užil. Celá pasáž u rodičů byla dost dobrá. Ale potom už mě to trochu přestalo zajímat. Líbil se mi formát 4:3. Pro lidi, kteří mají rádi takový typ filmů je to ideální, já nemůžu hodnotit jinak než průměrně. 5/10. (04.12.2020)

Rozhodne lepší rébus než Tenet! Berte si pero a papier, toto je scenár hodný poznámok pri 2.pozretí. Surreálna zasnežená cesta za nenaplnenými snami. Jeden segment má dokonca príjemne hororovú, znepokojivú atmošku á la Lynch. Neuróza a frustrácia sú tu premietnuté do štruktúry rozprávania, čo sa napokon dá u Kaufmana očakávať. Herecky nečakane príjemné, dialógy vycibrené a to scenáristické zrkadlenie! Uletených presahov (tanec, muzikál, divadlo, animák) je ku koncu "asi" viac, než by bolo dobré a trošku kazia dojem. Slovom, je to „miss or hit“. (18.09.2020)