Asi to ukončím

Priznávam, že som to nie úplne pochopil a musel som si pustiť vysvetľujúce video na Youtube. Po pochopení uznávam, že ide o nádherný a smutný snímok, ktorý mal na mňa veľký dopad a hlboko sa mu skláňam. Vadí mi tu však jedna vec: aj keby som pochopil zvrat v závere filmu, stále by som prežil prvé dve hodiny kompletne stratený. Taký Šiesty Zmysel má takisto záver, ktorý od základu mení celý film, no aj dovtedy ide o plnohodnotný príbeh, ktorý je napínavý, vyvíja sa a hladko plynie. Pri I'm Thinking of Ending Things to tak nie je. Prvé dve hodiny ide len o surrealistické scény a príliš dlhé dialógy v aute, ktoré bez posledného kúsku skladačky nedávajú žiaden zmysel. A áno - sú krásne natočené, dobre zahrané a občas dosť znepokojivé, ale nijak sa nevyvíjajú. Znepokojivé napätie vrcholí niekde v polovici filmu a potom znovu na dlhší čas stagnuje. Je to škoda, lebo keby ma film dokázal udržať v nervozite po celý čas, stupňoval by moje obavy o hrdinku a na konci trochu jasnejšie vysvetlil zvrat, vybuchla by mi hlava a dal by som 5 hviezd. Takto za 3 s poklonou. (24.09.2020)

Vážnejšou vadou nového Kaufmanovho diela je fakt, že asi iba málokto sa bude chcieť naňho pozrieť znova. Kaufman si tento film napísal a nakrútil pre seba, divákovi ponúka síce množstvo podnetov na zamyslenie, či už filozofických, existenciálnych alebo čisto vizuálnych (modrá farba), ale tie nie je možné na jedenkrát vstrebať a tak je ďalšie pozretie nevyhnutnosťou, len je teda otázka, kto si dokáže takýto typ filmu pustiť znova. Čiže aj hodnotenie je len čisto orientačné a nemá v podstate väčší zmysel, ako naše životy, aj tak všetci smerujeme k smrti a do zabudnutia a tá cesta životom je chtiac nechtiac nesmierne stereotypná, asi ako niekoľkohodinová (zbytočná) jazda autom s vašou ženou po diaľnici (za vašimi rodičmi). Škoda, že v závere sa film začne prostredníctvom svojej surreálnosti rozpadať, pričom práve pri predchádzajúcich Kaufmanových dielach (rátame samozrejme aj tie na základe jeho scenárov) išlo o ich najsignifikantnejší prvok. Nedá mi si povzdychnúť, že aj napriek Kaufmanovým režijným schopnostiam nie je tento chlapík schopný si udržať tak potrebný odstup od látky a mám dojem, že v spolupráci s Gondrym mohol vzniknúť ďalší nesmrteľný kult. (27.09.2020)

Je to zajímavé, to jo, ale fakt mi dalo zabrat, abych se dodíval do konce. Je hodně těžké tento film popsat. Je takový zvláštní a rozhodně originální. Řekl bych že Kaufmanův styl prostě není můj šálek kávy, i když první půlku jsem si celkem užil. Celá pasáž u rodičů byla dost dobrá. Ale potom už mě to trochu přestalo zajímat. Líbil se mi formát 4:3. Pro lidi, kteří mají rádi takový typ filmů je to ideální, já nemůžu hodnotit jinak než průměrně. 5/10. (04.12.2020)

Po "synekdoše" (doufám, že je to česky správně) jsem opět dostal "kaufmännische Lust" (jak by řekl Němec) a byl jsem opět spokojen, především co do komplexnosti pojednání o "gerontofobii spoře se mísící s gerontofilií". Emersonova citace (viz film(: " It's tragic how few people possess their souls before they die. Nothing is more rare in any man, says Emerson, than an act of his own.", platíí pro všechny, včetně mladé ženy (Jessie Buckley), která se tomu chce sice vyhnout, ale nic pro to nedělá. Nakonec ze všeho zbude jen tanček (zde velmi působivý) "zavírání školních skříní" či nostalgická písnička v kulisách dětského pokoje. - Jake se svou mladou přítelkyní (ani nevíme, jak se skutečně jmenovala) prodrbou (jak spočítall jeden americký divák) 39 minut a 52 sekund v autě: s ohledem na časté změny (témat, nálady, vnitřních a vnějích hlasů, akcí a reakcí) není pro diváka ani toto ztraceným časem. I'm Thinking of Ending Things ("Asi to tu ukončím" či "Už mě to tu nebaví") je typem filmu, který bych v současné filmové produkci asi upřednostnil. (07.11.2020)

Trochu chápu, co se tím Kaufman snaží říct (vztah mezi muži a ženami, romantické filmy vs realita, nevyhnutelnost smrti, proplouvání částmi vašeho života, všichni jsme součástí jednoho celku), ale sakra kdyby to bylo o 30-40 minut kratší tak by to bylo o dost lepší. Aby jste všechno pochopili, tak to pravděpodobně budete muset hodně rozanalyzovat. Konec byl zajímavý (školní muzikál vs prevzetí nobelovy ceny), ale docela se to táhlo odnikud nikam. Řešit logický smysl tu snad ani nemá cenu - celý tenhle film je spletice metafor. Musím však říct, že po Anomalise a Synecdoche, NY jsem čekal trochu víc. K Synecdoche to má asi nejblíž, ale ta měla o dost silnější budget a nějak víc jsem se spojil s postavami. Konec mě taky víc u SNY víc zasáhl. A bylo to o trochu vtipnější. Co jsem četl zahraniční kritiky - film dává více smysl s přečtením původní knihy, kterou jsem však já nečetl. Bohužel jsem totiž lehce negramotný. Ale i to však je součástí lidského zážitku a když se koukáte na to zblízka je to stejné jako všechno ostatní. (04.09.2020)