Asi to ukončím

Asi to ukončím. Tuhle otázku si budete pokládat celý film, ale v naději koukáte dále a očekáváte, co se nakonec stane, bohužel nestane se absolutně nic. Tohle je jeden z nejotravnějších, nejnudnějších a nejprotivnějších filmů, co jsem kdy v životě viděl. Nejen, že mě ten film absolutně nebavil, ale já ho už teď nesnáším, mám k němu averzi a opovrhuji jím. Ten film se tváří jako umění, bohužel je to spíš jako když známý malíř nacáká 2 barvy na bílé plátno a nazve jej umění a všichni jsou z něj absolutně vedle. Trailer lákal na creepy psychologickou podívanou bohužel je film jen drama a o Thriller či Horor se ani neopře. Doslova hodinu se film odehrává v autě, kde dvě nesympatické postavy se poeticky baví a filosofují o nezajímavých záležitostech ( Pokud Vás baví Poezie, tak si možná na své příjdete), ale mně tyhle básnické dialogy nebavilo číst natož poslouchat. Trošku se film zlepší s příchodem Toni Collette, která je i jediným plusem celého filmu, předvádí opět bláznivý herecký výkon a atmosféra u večeře je poměrně mrazivá, ale funguje to pouze v domnění, že očekáváte, že to na konci eskaluje do intenzivních a nepříjemných vod, ale na to Kaufman neměl koule a raději poslal protagonisty zpátky do auta a v tu chvíli jsem už myslel, že rozmlátím televizi. Film nemá žádný zvrat, pointu, vysvětlení, neděje se v něm absolutně nic, není to napínavé ani zábavné, 2 a půl hodiny básnických a metaforických rčení, které ve filmu absolutně nevyhledávám. Nu škoda tohle šlo absolutně mimo mě, krom hereckých výkonů zde nemohu pochválit vůbec nic. Raději kulku do hlavy než film absolvovat znova. Kaufmanské umučení EvilPhoEniXe. Příběh***, Akce>Ne, Humor>Ne, Násilí>Ne, Zábavnost*, Hudba***, Vizuál**, Atmosféra**, Napětí>Ne. 3/10. (05.09.2020)

Tohle není žádný Věčný svit neposkvrněné duše ani Adaptace. Kaufman píše ujeté filmy, ale tady svým specifickým způsobem zpracoval stejnojmennou knihu a je z toho pořádně depresivní film, který hlavně působí dost mysteriózním dojmem. Myslel jsem si, že se nám tu postupně odhalí nějaký ten zvrat, který třeba bude v kaufmanovském stylu... Třeba že ve sklepě bude nějaká mašina na klonování lidí nebo cestování v čase, nebo že to celé bude jenom rozepsaný román nebo tak něco. Původní předloha navíc údajně velkolepý zvrat na konci má. Zde si ho ale Kaufman schoval pro sebe, resp. ho celý film jen naznačuje, dává různé stopy a tak. A ne, nejsem až tak zabedněný. Když jsem si potom dohledal oficiální vysvětlení, tak jsem v podstatě všechno uhádl, ale... nevím, moc na tyhle hádanky nejsem. Spíš než "kaufmanovské" je v tomhle ohledu film "lynchovský". Taky to hodně působí jako komorní divadelní drama. Je tam minimum lokací, jsou tam třeba dlouhé scény, kdy si postavy jen povídají v autě. Celý film taky táhnou výborní herci. Někdy mi přišly dialogy skvělé, někdy dost úmorné. Přijde mi, že si tady Kaufman prostě s filmem jako takovým dost hraje, což je sympatický, ale často mě ty jeho hrátky moc teda nebavily. Radši bych klasičtější film než tohle artové mrky mrk. Zajímavý film, ale nic pro mě, znovu bych se na to nepodíval. (5/10) (20.10.2020)

Viem si to predstaviť, že ako filozofická kniha plná úvah o živote, zmysle existencie to môže byť naozaj dobré. Pretože tých myšlienok v hlave Jessie Buckley tu počujeme strašne veľa (niekedy aj jej frajer vyplodí čosi zaujímavého) a keby sme sa nad každou z nich mali zamyslieť, tak máme robotu na celé mesiace. Lenže tu sa k tomu pripájajú aj dialógy a okrem monológov hlavnej predstaviteľky sa tu nachádzajú aj prázdna výplň, taká nutná vata, ktorá natiahla film na skoro 2 a pol hodiny. A takýto štýl môže mnohých divákov umučiť k smrti. Takže ako kniha by to mohlo byť aj za plný počet, ale ako road filozofický film s pár slušnými zábermi na zasneženú krajinu to vystačí na priemer. (07.09.2020)

Ťažko k tomu hľadať ekvivalent. A určite sa tomu nedá odoprieť originalita. Hoci aj tá, môže byť len vecou pre nezasvätených. Tí čo sa možno dostali ku knihe Iaina Reida si povedia - dobrá adaptácia a tam to pre nich hasne. Pre nás, čo sme nepoznačený knihou vyvstáva pri pozeraní dôležitá otázka - a tou je, čo sa snažil majster týmto povedať. Napadlo mi hneď niekoľko vecí. Najlogickejšia z nich mi ale príde, že sa duša rozprávala sama so sebou. Ľavá a pravá hemisféra, myšlienky, nápady, pocity, fóbie. Ale nedávam za to ruku do ohňa. Celý príbeh sa bohužiaľ stráca v neskutočnej miere neustáleho kecania, vysvetľovania a filozofických úvah. Takto sa osoby medzi sebou nerozprávajú. A čím ideme bližšie ku koncu tým je to bizarnejšie. Kupodivu práve tá preformance a muzikál to pre mňa vytiahol na znesiteľnú úroveň. Inak sa jedná o ťažkopádne dielo, kde sa nedá vytvoriť vzťah podľa mňa k ničomu. A finálna myšlienka je natoľko všeobecná a pritom je podaná ako niečo úžasné, až som sa musel pousmiať. Toto nie je Európsky film. Toto je kvázi americké umenie. Kaufmanovi to očividne nejde, hoci mu nápady nechýbajú. Celý čas som si rozprával, prečo by ma to malo vôbec zaujímať. A odpoveď... práveže nemalo. Vážená hlavná predstaviteľka... Dakedy je hlúpe o veciach uvažovať. V budúcnosti tak radšej spravte. Ušetríte všetkým, čo sa do toho pustili s vami, kopec času. A možno som len fakt blbý a ušlo mi to. A druhá projekcia to napraví. Ale takto k tomu dielu pristupovať nechcem. A ani nebudem. Herecky slušné - hlavne Thewlis. (09.10.2020)

Charlie Kaufman zase posunul hranice toho, co pribeh na filmovem platne muze unest. Chvilemi to bylo az nesnesitelne. Pohled do mizerie, umrtnosti a do beznadeje lidstva. Jessie Buckleyova hrala dokonale ten typ stale negativne naladene zeny, ktery nemam rad.Ale mela hodne vynikajicich filosofickych postrehu o zivote.Kaufman přichází s hořkým ohlédnutím za mezilidskými vztahy: takovými, které nás díky vzpomínkám a pocitům mohou věznit i dlouho poté, co skončily. Jako noční můra. Příběh je založený na stejnojmenné knize kanadského spisovatele Iaina Reida. Pár, který se seznámil teprve před několika týdny, vyráží na venkov v americkém státě Oklahoma, aby poprvé navštívil Jakeovy rodiče. Večer s nimi všem zúčastněným přinese groteskní, nepříjemnou zkušenost. Slova jsou zbraně a krycí manévry, tchán a tchyně obyvateli domu hrůzy. Celý snímek je skládačka. Nejen individuální pojetí času, dokonce i základní perspektiva zůstává také po zhlédnutí otevřenou otázkou. Není to ale film surreálný, nýbrž racionální. Popově chytrý. Charlie Kaufman dovedně šifruje svá sdělení a klade nápadité divácké pasti. Kdo je muž dívající se z okna? Hledí hrdinka skrze čas na sebe samotnou v jiné dimenzi? Ten proces dekódování je třeba si užít, protože v něm spočívá značná část síly a originality díla. Po rozklíčování struktury Kaufman sděluje hlavně pocity: obavu z toho, jak člověka zatěžují komplikované vztahy, z křehkosti jedince a chřtánu samoty, který hrozí každému. (18.10.2020)