Asi to ukončím

Kde mám začít? Tenhle film je fakt těžkej zrecenzovat. Už jenom protože.. to musíte prostě vidět. Zároveň se mi líbil jako svině a na druhou stranu ho nenávidím. Tak a teď babo, raď. Jednu věc musíte vědět, fakt mám ráda divný filmy. Viděla jsem jich už spoustu a pořád mě fascinujou. Zkrátka přesně ten druh filmů jako tenhle, kdy si na konci řeknete "Co jsem to do prdele zase viděla?". (Ale co je moc, to je moc - ale k tomu se ještě dostaneme.) Pokaždý po takovým filmu se těším na dvouhodinový filozofování o tom, o čem to vlastně celý bylo. A následně ten film nemůžu dostat z hlavy dalších pár dní. Prostě labůžo. Taky že jsem si tenhle snímek pěknou polovinu pořádně užívala. Ta divnost, neklid a psychologickej horor.. Všechno to z toho nádherně sálalo. U každý scény jsem cítila, že je něco děsně špatně. Dlouhý záběry, monology, šílená rodina, děsivá atmosféra a neustálý napětí. Prostě úžasný. Pak jsem si ovšem začala říkat, jestli už to není moc dlouhý a netrpělivě poposedávala na židli, načež jsem zjistila, že zbejvá ještě hodina do konce filmu. Ta druhá půlka se neskutečně táhla, cesta zpátky byla stejná jako cesta na farmu, nic se nezměnilo. A pak se odehrálo něco, co bylo moc divný i na mě. Školník si sedne do auta, následně se svlíkne, vyleze (tuhle scénu nikdy nezapomenu, ach bože...), následuje nějaký animovaný prase na cestě do školy, pořád celej nahej a konec. No fakt. Prostě konec. Pochopila jsem to tak, že chlápek na konci umřel na podchlazení a celý si to představoval. Jestli to je pravda, netuším, každopádně mám dost. I já mám určitý hranice, který nechci překročit a nahej chlápek, co jde za animovaným prasetem je jedna z nich. Hodnocení: končím/10 (04.06.2021)

Hehe. Kaufman s diváky dobře vyjebal, hlavně teda s diváky Netflixu. Naservíroval jim film, u kterého musí myslet, aby ho vůbec pobrali a za to ho cením. JAK JSEM FILM POCHOPIL JÁ Dle mojí interpretace se vlastně jedná o úplně jednoduchý příběh odvyprávěný co nejsložitěji. Je jeden pár. On a Ona. On ji veze představit svým rodičům, Ona se s ním chce rozejít a čeká na vhodný moment, kdy mu to říct. Dorazí k Jeho rodičům, při večeři ji jim představuj a v tu chvíli se to pomalu začíná lámat. My nevidíme, co se reálně stalo, vidíme to, co se odehrává v hlavě Jí - především jsou v tom znát její obavy ze stáří a nemoci s tím spojené. Po opuštění domu jeho rodičů se oba vydávají domů. Obě tyhle "road movie" části jsou vlastně tím jediným, co se pevně odehrává v realitě. Ta druhá však končí Její vyřčenou větou Asi to ukončím. V realitě to On slyšel čistě a jasně a oba se pak následně rozešli. Ve filmu to ale On neslyší a místo toho si jedou dát zmrzlinu, ačkoli je zima a dokonce sněhová vánice. Tohle absurdně vtipné intermezzo se postupně metamorfuje do té "divné" (psychologické) roviny snímku, stejně pomalu jako u té první. Ta druhá psychologická část začne s příjezdem do školy, protože od této chvíle se vše odehrává v hlavě toho chlapa. Je tu jediná nedomyšlená scéna, mimo pve které je Ona zavřená v autě, čeká na Něj, ačkoli stále nepřichází a pak se jakýmsi zázrakem dostane ven. To tam je jen pro kontinuitu, v příběhu to ale nemá úděl. Druhá psychologická část se odehrává ve škole, kde starý muž pracuje jako školník. Ten starý muž je On v budoucnosti. Protože je plachý, nikoho si nenašel a sotva si vydělá na živobytí. Tu noc, která je evidentně výročím událostí, které ve filmu vidíme, na to vše smutně při práci vzpomíná a představuje si, jak krásné by to bylo, kdyby to vše dobře dopadlo a Ona neřekla tu památnou větu. Jenže jestli ho nemilovala, nedá se nic dělat a on s tím musel žít do konce života. Jednoduše - Je to o rozpadu jednoho páru z pohledů obou dvou, jenom jeden je v přítomnosti a druhý je v budoucnosti. KONEC MOJÍ INTERPRETACE. Dalo se to teda líp domyslet, ale to není hlavní důvod, proč nejsem spokojený. Ten film je totiž strašně protivný. Části v autě jsou složené jen z nudných (a někdy i zbytečných) dialogů a všechny postavy mi přišly neskutečně otravné a doufal jsem, že se jich zbavím co nejrychleji. Kvůli tomu to mělo slabou atmosféru a celý film mě docela nudil. A i když to není špatně vymyšlené a i když mám tyhle lynchoviny rád, na víc jak slabé 3* to fakt nevidím. To by to nesmělo mít tak iritující postavy. (30.10.2020)

Sousloví 'nenávidět či milovat' už dlouho žádný hollywoodský filmový projekt tak nevystihovalo. Kaufman odmítá tendenční lineární vyprávění, přimyká k postavám, které v autě vedou intelektuální rozpravy, udržuje pozornost snovým asociováním různých obrazů a daří se mu zvláštním způsobem podněcovat zvědavost, jak to celé vlastně dopadne. Stále zřetelněji přitom dává najevo, že zde nepůjde v prvé řadě o složitou romanci, nýbrž startuje působivou časoprostorovou deziluzi a pokládá interpretačně silné otázky, jejichž zodpovězení se odsouvá a vlastně nikdy diváka prahnoucího po vysvětlení zcela neuspokojí. Do popředí vystupuje kromě dalších filozofujících či sebeuvědomělých rozprav milenecké dvojice hlavně hra s filmovými žánry, které pomáhají zpřehlednit a definovat každý z jednotlivých dějových bloků - návštěva u rodičů je v podstatě zkouškou Formanovy trapnosti a hororové paranoie, rozhovory v autě inklinují spíše k povídkovému podobenství a v závěru se dostává i na tolikrát vzývaný muzikál jakožto čiré filmové vyjádření, v němž se realistické hledisko již zcela rozpadá. A úplné finále nabízí až surreálné uchopení myšlenek a otevřeně apeluje na diváka, že je pouze na něm, aby si udělal v hlavě pořádek a předchozí dění zkusil individuálně dešifrovat. ___ S vědomím, že jednoznačná interpretace zkrátka není na skladě a že tenhle spíše pocitový než dějový snímek naštve mnoho sledujících, musím Kaufmanovi vyseknout uctivou poklonu. Neřadím se sice k nadšeným divákům, ne vždy jsem jevil stoprocentní zájem o to, co si postavy vlastně povídají, a samotné formální uchopení závěrečných klíčových minut mě poněkud minulo, ale v průběhu jsem pociťoval velký a upřímný respekt k filmaři, který se nebojí jít proti proudu a točit snímky s matoucím a záměrně nedivákým uspořádáním, jaké vznikaly v dobách uměleckých autorských osobností. Asi to ukončím apeluje na vaše nejniternější cinefilní i smyslové buňky, a přestože se vždy nesleduje úplně pohodlně a divákovi se spíše škodolibě posmívá, tak klíče k vlastnímu pochopení jsou rozesety doslova ve všech koutech a určitě není vyloučené, aby zcela obyčejný divák nemohl tenhle intimní zážitek o ztrátě identity, stárnutí a vnitřním psychickém souboji plně a zúčastněně procítit. Mně se to celkem povedlo a asi se nebráním dalšímu setkání, které může být zase úplně jiným filmem. 75% (19.09.2020)

Výborně natočený mindfuck, u kterého si nejsem jistý co jsem 135 minut sledoval. Nenudil jsem se ani chvilku, ale těch WTF momentů bylo hodně. Je to zvláštní, je to zajímavé, je to něco co jste asi nikdy neviděli, přesto je to parádně natočené (kamera, práce s detaily, atmosféra, dialogy o všem a ničem, střih) a má to skvělé herce Buckley - Plemons - Collette - Thewlis. Charlie Kaufman je jako režisér a scénárista výborný, ale nejsem jsem si jistý, pro koho tento film natočil. Jestli pro sebe, nebo pro někoho, kdo pochopí každou myšlenku. Já to sice nejsem, nicméně film jsem si svým způsobem užil. (25.09.2020)

daptace, která se hodně drží předlohy, jenom to ukazuje trochu jinak, a v trochu jiném pořadí (aby to příjemnější v rámci jiného média). Což je největší slabina filmu. Protože divákovi možná až moc rychle dojde, co se tady děje. Ale i tak si myslím, že se závěrečná půl hodina hodně povedla. Tam jsem totiž měla obavy, aby to bylo správně uchopené. Přeci jen, z adaptace je úplně vystřižená debata, která se táhne celou knihou, kterou lze zasadit po skončení děje knihy, a je tam jako "nápověda", o co šlo, kdyby to někomu ušlo. Což je škoda. Protože během sledování filmu mě napadla pouze jedna možnost, o co jde. A obávám se, že by mě to napadlo i v případě, když bych předlohu nečetla (tam mě napadly postupně tři!). Škoda, že si scénář víc nepohrál s divákem. Ale na druhou stranu. Ta jediná varianta je zpracovaná krásně a citlivě. Takže oceňuji práci se scénářem, na kterém lze poznat, že Charlie Kaufman knihu opravdu četl, protože je tam dost úplně stejných pasáží včetně doslovně vedených dialogů. A do toho krásně zakomponavé to, co Kaufman přidal sám. Přesto je konec geniální, že si člověk může (vlastně musí) tak jako tak dost věcí domyslet a propojit sám. Nedostane nic zadarmo. V kombinaci s vizuálem, perfektní dílko. ***** Ráda bych zmínila technickou stránku, která je luxusní. Dost děje se odehrává v autě během jízdy za sněhové vánice. Takže je tam spousta odrazů, pohledů a nekončící zvuk drnoucích stěračů, který přidává dost depresivní atmosféru. Moc jsem si zamilovala práci s kamerou. To bylo super. Jessie Buckley byla dokonalá. Za mě táhla celý film a neskutečně jsem si jí užívala. ***** Krásný film, který vám buď řekne všechno nebo nic podle toho, jestli ho pochopíte. Což se odrazí od hodnocení... (31.01.2023)