Asi to ukončím

Takovej ten film, kde cítím, že to v určitých ohledech je pecka, ale doukoukat to je peklo. První část filmu je svěží a často i vtipná jízda začínajícím vztahem, pak se to u Jakeových rodičů překlopí do boží mystifikačky a hravýho vyjebávání s divákem tak, jak to mám rád, a některý dialogy Jakea a mladé dívky jsou vrchol scénaristiky. Bohužel tak cca od poloviny se to začíná vytrácet, vyjebávání s divákem už není hravé, ale sadistické, udržet pozornost vyžaduje s každou další minutou extra odhodlání a pomalu to přerůstá ve frustaci. Dokoukat poslední půhodinu už představovalo vyloženě utrpení. Přesto je těžký to jen tak šmahem odsoudit. I když ten balet si mohl Kaufman odpustit, protože to už působilo jako samoúčelná umělecká onanie, ten ujetej závěr dává filmu dobrej twist a mění celkové vyznění, resp. je důležitej pro to, aby se ten film vůbec dal pochopit. Ale ať je to zajímavý jak chce, že dokoukat to rozhodně není příjemnej filmovej zážitek zůstává faktem. Jsem rád, že jsem to do toho konce vydržel, jsem rád, že jsem objevil super báseň Bonedog by Eva H.D., originální a pozornost zasluhující to je bezesporu, ale asi to ani nikomu nedoporučím a znovu se na to už taky nepodívám. (02.10.2020)

Totální zoufalost. Vůbec si nedokážu představit tohle vidět v kině, takhle jsem od toho mohl alespoň odběhnout a bez pauznutí to nechat běžet, jelikož jsem už po první hodině věděl, že o nic zásadního nepřijdu. Nakonec jsem to tedy dokoukal, ale film s takto prázdnými dialogy jsem ještě neviděl, asi nikdy nezjistím, co tímhle chtěli autoři divákům sdělit. A pak že je Tenet nepochopitelný. 1/10 (10.09.2020)

Prvá 5* v roku 2021 patrí kontemplatívnemu road movie v zasneženom bezčasí, ktoré sa točí okolo muža a ženy. Nech sa stane čokoľvek, tak za predpokladu, že každý je strojcom svojho šťastia, on je dôvod, ona je príčina. S výnimkou vecí, ktoré sú už dané. Napríklad, že niekto musí byť aj to prasa prelezené červíkmi. A čas nemusíme akceptovať, no aj tak starneme. Film mal okrem iného u mňa dokonalý timing. Horko-sladká bodka za oslavami a návštevami, ktorá mi pomohla zvesiť pomyselné gule z minulovianočného stromu života. (09.01.2021)

David Lynch už je trochu z formy, tak svůj poslední film nechal trochu překvapivě natočit Charlie Kaufmana...a Charlie i sem propašoval svůj leitmotiv - rozpad vztahu - rozpadl se mu u toho ale celý film... Jeho snímek je jako horečnaté blouznění, kdy realitu deformuje horečka přehřívající mozek, jenž horkotěžko zpracovává počitky a vjemy smyslů...rozpadá se chronologické vnímání času, mozek jako realitu vnímá i útržky vzpomínek, záblesky bdělého snění...dekonstrukce reality, do níž jsou zabudovány i představy, myšlenky, pocity, sny...potlačení racionality...někdo by tomu mohl říkat i surrealismus... (02.10.2020)

První hodina je ještě velmi těžko snesitelná, samoúčelně intelektuální dialogy a velmi dlouhá a otravným způsobem bizarní večeře s rodiči jsou tu ještě předkládané příliš normálně, tradičně vypadající vyprávění hraje prim nad Kaufmanovými režijními hrátkami s vnímáním času a prostoru, ale jak otěže nad filmem přebere čistá alegoričnost, už to začne být zajímavé. Ne kdovíjak silně tnoucí do živého, ale aspoň už ne banální. 6/10 (25.09.2020)