Posledná noc v Soho

Očekávání byla větší než dojem, který se dostavil. Za mě přeplácané a bez zájmu z mé strany zjistit smysl všeho, co zde bylo barvitě představeno. (21.02.2022)

Příjemná neonová retrocesta za stinnou stránkou slávy. Edgar Wright zase nezklamal a jde vidět, že má rád staré italské horory. Tohle mi strašně vizuálem evokovovalo Argenta a hlavně Suspirii ať už kvůli barvám, zajímavou kamerou, nebo nelogičnostma které tak nějak přejdete. Anya Taylor-Joy do těch 60tek hezky zapadne, no a Matt Smith ještě víc, až mi připomíná řádného člena Playboy Clubu z 60tých. Jediné co mi vadilo je ten stupidní jekot stínů, který mě James Wanovsky naštval. Na druhou stranu jsem si vzpomněl i na Romera mimo toho Argenta, Thomasin McKenzie byla skvělá, když si vezmete jak lehce by to šlo zkazit Ale tady to prostě byla pastva zejména v té choreografii. Sice je ten konec takový pitomě naivní ale když to nevezmete moc vážně a necháte se unést příběhem atmosférou a hudbou je to vlastně ku prospěchu a dodává to takový ten fairytailový feel. Once upon a time in SOHO. :) Kašlu na to zvednu to ze 3* na 4. :) (14.03.2022)

Hudba super, vizuál super, McKenzie super. V druhé půle tomu dochazí šťáva, ale nějak to do cíle dokodrcá. Spokojenost. S horem to samozřejmě nemá nic společného, jestli se někdo u tohodle bál, tak je na tom fakt špatně. (23.11.2021)

První řekněme polovina se mi líbila moc, pak mi to ale začalo být tak nějak celý fuk. Chybělo mi tam víc strašidelna a celý ten příběh mi taky vyloženě nesedl. Konec docela dobrý. (03.03.2022)

Eeeh.. nenávidím kohokoliv, kdo se snaží nostalgií vytěžit celý snímek. Nostalgie je hollywoodský termín - "když to před 40 lety trhlo dolary, musí to i teď..", a to já do morku svýho čuráka nenávidím. Nostalgie je jen vsugerovaný pocit, že jsme prožili nějakou část života, kdy nám všechno přišlo skvělý a nádherný, protože nám filmy a televize vymývaly mozky stupidním a kvantitním obsahem, že jsme nepoznali co je dobré, a co břečka. Okey, dokážu se vcítit do kůže boomerů, co rádi stály fronty na banány, chodívali si kupovat nejžádanější mokasíny letošního léta ze Západu, a nosít indiánské přívěšky jako pomatený Medvěd, ale už je to zkrátka pryč, jako máslo ve středu v Kauflandu po osmé ráno. Wright má opět vypiplaný styl natáčení, třeskutý smysl pro různé fetištické choutky, a mladé jelenice, o které by si každý simp utřel tu svou kapičku spermatu ze šourku, ale to je pravážně málo. Ta šedesátkova část byla sice úsměvná, s plnou grácii odchozena, ale ta hororová část, pokud se tomu dá říkat, byla naopak naprosto nepovedená, a zdá se mi i odfláknutá. Takže, Edgare, s Baby Driverem sis mě opět získal, ale s tímhle si tě hážu do černé listiny omletých a zrecyklovaných režisérů, kterým ta boomerština už leze pomalu i prdelí. (24.06.2022)

Nuda ve skvělém audiovizuálním hávu. (23.11.2021)

Once upon a time in Hollywood Edgara Wrighta. Rukopis Edgara je tam čitelný. Wright bohužel vždy zvládal horor pouze jako podžánr komedie a mám takový pocit, že zde se opravdu místy snažil diváka vylekat, ale prostě to nefunguje. Hodně mě také obtěžoval neustálý product placement značící, že tento film měl vůbec problémy vzniknout a možná to tak mělo být. Společně s World's End asi nejhorší Wrightův film. (06.12.2021)

Obe ústredné postavy, herečky sú sympošky. (Natískanie afroamerického priateľa nasilu do snímky pôsobí ako päsť na oko, ale dobre.) Celý film je taká podarená vizuálno-hudobná hrátka, ktorá miestami pôsobí možno trochu až "muzikálovo", ale iba pôsobí, no nie je. Záver nie je prevratný, ani veľmi šokujúci, ale bol inak ok a hlavne, že film nepotopil. Taký celkom príjemný thriller-horor ;). (28.02.2022)

Upřímně příliš nesdílím většinové nadšení z této podívané, a to přestože mě zde pár prvků oslovilo, jako celek jsem si tento snímek ale prostě nedokázal užít. K oněm pozitivům tedy určitě patří casting, kdy především ústřední duo mladých a talentovaných hereček zde odvádí vážně přesvědčivé výkony, jen tedy škoda, že mi ani jedna z nich není vůbec sympatická, ale opakuji, jejich herecký um je na velmi vysoké úrovni a zde to jen potvrzují. Každopádně i ostatní herci působí výrazným dojmem a filmu velmi kladně napomáhají. Dalším plusem Poslední noci v Soho je určitě stylově a vizuálně zajímavé a především působivé zpracování celého filmu, přinášející tím pak sebou i skutečně slušnou atmosféru. Toť pozitiva. Zbytek mě ovšem už příliš nenadchl. Především samotná zápletka má sice poměrně originální potenciál, ale můj oblíbený tvůrce Edgar Wright ho v mých očích tentokrát nedokázal záživně, zábavně, či jakkoliv jinak působivě zpracovat, než se to jinak celé vůbec rozjede, je pomalu půlka filmu pryč, no a když se to tedy konečně rozjede, tak to stejně drhne, chybí tomu cokoliv opravdu výrazného, strhujícího, nebo vážně překvapivého, což mě pak jen utvrdilo v závěru, kdy je pointa možná tedy sice nečekaná, zároveň ale i mdlá, bez toho správného wow efektu. Hodně u mě film doplatil i na fakt nefungující spád a absenci emocí a napětí, no a asi to nejzásadnější negativum pro mě představují jednotlivé postavy, kdy hlavně ta ústřední mě strašně moc iritoval, a když někdo nemůže prakticky hlavní postavu naprosto vystát, tak asi těžko ho pak může zaujmout zbytek filmu. Poslední noc v Soho je tak zkrátka sice výrazná a vážně nevšední podívaná, a upřít se jí nedá ani v určitých ohledech jistá působivost, rozhodně ale není zábavná a fungující tak, aby dokázala opravdu zaujmout a v jakémkoliv směru pobavit. (13.04.2022)

Až na hořící finále byl film naprosto skvělou a napínavou podívanou. (24.06.2022)

Dobré části, trapné části - výsledek mezi. Hlavní hrdinka je zpočátku nesnesitelná, ale je tam vidět vývoj její postavy. Od naivní venkovanky po ženu, která je v žraločím akváriu Londýna spokojena sama se sebou. Asi? Líbila se mi celá část cca od 20 minuty do půlky filmu, kdy se propadáme do minulosti a sledujeme osud Sandie. To má dost slušné vyvrcholení, ale to není konec filmu. Asi bych radši viděl tohle zajímavě natočené drama s cestováním do minulosti. Pokračujeme totiž pak s vidinami slendermanských zombie, odhalujeme neuvěřitelné zvraty a vidíme špatné triky prolamovaný zrcadel. Je jasné, co zobrazují ty šedí zombie (to se dá poznat ale Wright to řekne nakonec i ve filmu nahlas), ale za mě to působilo v provedení trapně. Myšlenka dobrá, ale to provedení nevyšlo. Stejně tak s těmi digitálními triky rozbitých zrcadel. Scéna v knihovně s halucinacema skoro působila jako z Bye Bye Mana nebo Slendermana. Evidentní je inspirace ve vizuálu Suspirií Daria Argenta a dalšími Giallo. Ťuk na zrcadlo a tři hvězdy. PS: Jo a toho spolužáka Johna asi vůbec nechápu. Chtěl tam mít Wright nějakou kladnou mužskou postavu? To nebylo nutné, ne? John fakt jen působí naivně, když neustále doskakuje za Ellis, i když vidí jak je šílená. Fandí ji, i když málem pobodá spolužačku a chce s ní stále chodit i když si kvůli ní pořeže nohy o zrcadlo. Přitom jí vlastně ani vůbec nezná!!! Jako neříkám, že takový člověk neexistuje, ale realistický mi to fakt nepřijde. (18.11.2021)

Mne osobne teda Edgar Wright sadol aj v takomto plne vážnom poňatí a Posledná noc v Soho ma bavila. Prostredie Londýna 60. rokov je zaujímavé, réžia prvotriedna, vizuál atraktívny, herci kvalitní (Anya Taylor Joy ma ako Sandy až tak neoslnila, no Thomasin Mckenzie ako taká nevýrazná šedá myška pôsobila ako keby svoju postavu ani nehrala ale ňou žila- výborná kastingová voľba a perfektný výkon od mladej Novozélandskej herečky). Dej je spočiatku veľmi nejasný a Wright nás necháva spolu s hlavnou hrdinkou opájať sa vizuálom, krásami a zákutiami vtedajšieho Londýna v doprovode kvalitného dobového soundtracku (Downtown od Petuly Clark). Ono všeobecne je to jeden z tých filmov, kde prevažuje forma nad obsahom, ale osobne mi to vôbec nevadilo. Pár hororových výjavov a momentov sa nájde (kvalitné boli najmä scény halucinácií a preludy hlavnej hrdinky), no vyslovene báť sa nebudete ani sekundu- to však zrejme ani nebol zámer a žánrovo Horor na 2. či 3. mieste Poslednej noci v Soho presne pasuje. Ja som teda spokojný- Wright ukázal že réžiu má v malíčku a tiež že po viacerých skôr komediálne ladených a uvoľnenejších filmoch ktoré prevracajú zabehnuté žánrové klišé naruby, dokáže natočiť aj vážne poňatý film a pri tom stále nestratiť tvár a dodať niečo iné, originálne a štýlové. A ešte aj s prekvapivým twistom v závere. 80% (23.11.2021)

Po sérii rýdzo chlapáckych filmov si Wright natočil konečne aj niečo pre jemné pohlavie... Teda, až tak jemné nie, ako sa dozvedáme z tohto filmu, ktorý ma rozťahovaný úvod, potom zbytočné naťahovačky okolo psychiky hlavnej hrdinky, aby nás vtiahol do sveta, kde bude demýtizovať romatiku 60-tych rokov. Dobrý herci a hudba, do toho trochu očakávaný twist, akurát by som rád dokončil príbeh s jej matkou, ktorý ostal visieť vo vzduchoprázdne. (27.11.2021)

Londýn, kabaret, přehlídkové molo, retro, rohypnol a horor... (10.12.2021)

Tak tohle mě dostalo! Poslední noc v Soho se přitom první půlku vůbec netváří jako horor. Nesmělá dívka Eloise přichází do Londýna studovat módu, miluje retro hlavně šedesátky a ve spánku začíná sledovat život Sandie. Sandie je krásná tanečnice a zpěvačka v šedesátkách a Eloise s ní prožívá všechny ty nóbl podniky, nablýskané párty, romanci a pozlátko. Je to skvostně natočené, je tu pár hitů co znám i já (Eloise, Puppet on the String, Downtown) a paradoxně to vypadá nablýskaněji a dekadentněji než většina filmů, které jsou skutečně z šedesátek. Do hororu se to překlopí až v druhé půlce, kdy idylka minulosti skončí vraždou a výjevy z minulosti se začínají objevovat v současnosti, ale pak to stojí za to! U hororů se dávno nebojím, ale zdejší duchové byli opravdu odporní a přinejmenším jedna scéna ve finále (ruce) byla až fyzicky nepříjemná. Navíc režisér odpálí takovou pointu, že mi spadla huba až na zem a uvažoval jsem i o pěti hvězdičkách. Nu na 5* by to musel být horor celou dobu, ale jinak jde o výborný film a režisér Wright (Soumrak mrtvých, Jednotka přiliš rychlého nasazení) opět nezklamal. (21.01.2022)

Opojné, atmosférické a podmanivé. Last Night in Soho vás svojou audiovizuálnou stránkou uvedie do úplne iných stavov, do stavov hypnózy a psychózy. Režisér Edgar Wright si zobral na starosť veľmi zaujímavú látku, primiešal do toho svoj výrazný režisérsky štýl, žánrovo skĺbil horror s thrillerom, na ktorých pozadí vystaval svoj dramat. Wrightovi sa velice svojbytne podarilo ustrážiť si dramatickú rovinu príbehu, ktorá funguje z naratívneho hľadiska asi najlepšie. Keď dám stranou to, že ide o prvú skúsenosť Edgara Wrighta s horrovým žánrom, tak sa mi zdá, že nie vždycky sa vedel vynájsť najlepšie a na zopár veciach bude musieť ešte do budúcna určite zapracovať. Rozhodne oceňujem režisérovu víziu, ako stelesniť to nehmatateľné a ako vydesiť diváka jednoduchými náznakmi. Nesnaží sa o žiadne lacné jumpscarey, za čo som rád. Strašidelné výjavy prevažne vychádzali z výplodov chorej mysle a nemožnosti rozlíšiť reality od halucinácii a bludov. Toto sa Wrightovi podarilo zakomponovať do filmu prostredníctvom silnej štylizácie a omamujúcemu vizuálnemu prevedeniu. Tento artový filmový počin je štylizovaný do 60. rokov, čo v sebe zahŕňa retro hudbu, vyzývavé šatočky, nočné bary, tmavé uličky Londýna, či blikajúce neónové svetlá. Ide o veľmi sugestívny zážitok, pri ktorom sa nedá nevšimnúť jeho sofistikovanú výtvarnú stránku, ktorá prekvapuje svojimi sýtymi farbami, osvetlením, hrou svetla a tieňov, i zrkadlovými efektami. Tiež si neviem vynachváliť i prácu s hudbou a zvukom, ktorá podporila tento oslňujúci vzhľad celého snímku. A nesmiem zabudnúť ani na tanečné čísla, ktorá ma vábili svojou choreografiou. Konieckoncov, práve táto hravá audiovizuálna forma si odnáša odo mňa najväčšiu zásluhu na tom, že si Last Night in Soho udržalo moju pozornosť od začiatku až do konca, nakoľko príbeh sám o sebe je na toto nepostačujúci, a keď mám pravdu povedať, tak v záverečnej fáze som oň mierne strácal záujem. Ďalším z indikátorov kvalitného rozprávania bola nepochybne naprosto pohlcujúca atmosféra, ktorá velice precízne buduje napätie. I kamerové zábery oplývajú obdivuhodnou hĺbkou a zaručene vás zoberú kamkoľvek si budete priať. Remeselne je to skrátka bezchybný film. Aj herecký koncert je v prípade Thomasin McKenzie, Anyi Taylor-Joy a Matta Smitha neodolateľný. Krásna Thomasin McKenzie naplno ukazuje svoj herecký talent, skvostná Anya Taylor-Joy dokazuje svojich kvalít, i charizmatický Matt Smith zvláda svoju rolu báječne. Ich postavy mi v príbehu sadli zo všetkých najviac, zvyšok charakterov ma dosť iritoval svojou archetypálnosťou. Last Night in Soho rozpráva príbeh o mladučkej Eloise, ktorá si až prehnane idealizuje 60. roky, že bola len otázka času, kedy sa jej skreslená predstava stretne s krutou realitou. Eloise sa vo svojich snoch začne vracať späť v čase do jej vysneného obdobia, kde prežíva život Sandie, na ktorej sa však nepekne podpíše táto doba. (05.02.2022)

Film bych rozdělil na tři části...první šedesátková super, prostřední zmatená nic moc a poslední strašidelná a vypointovaná opět super. K tomu skvělá hudba, barevná 60. léta a skvělé výkony Thomasin a Anyi. Lehký nadprůměr...škoda toho nudného středu. (12.03.2022)

Edgar Wright natočil mix hororu a dramatu, kde se hlavní hrdinka ve snech ocitá v 60. letech. Film je zajímavý, hravý a má pěknou stylizaci. Soundtrack je super a obě hlavní představitelky taky. Konec jsem nečekal, takže příjemné překvapení, dobrá jednohubka. 75% (21.11.2021)

Audiovizuál velmi dobrý, příjemná retro stylizace se skvělou hudbou. Škoda, že téhle kvality už nedosahoval scénář, který s přibývajícími minutami nedokázal výrazněji strhnout. 65 % (28.11.2021)

Prochazka skrz zanry, ktera skrz hororovy kousek chytre graduje. Jak je u Wrighta zvykem, audiovizualni slozka pracuje ruku v ruce s pribehem a kamerove vychytavky pri stridani predstavitelek jsou na bakalarskou praci. Jen je skoda, ze se zacatek trosku tahne. (13.12.2021)