Mlčanie

Mlčení. Závěrečný film Bergmanovi „božské trilogie“ je jedním z jeho nejkontroverznějších snímků. Nejen proto, že Bergman dává divákovi možnost vidět náznaky incestu, ale také pro velký emocionální náboj: tanky projíždějící ulicemi, pomalu vlečící se čas, dusno. Dusno, které nevyvolává jen nedýchatelný vzduch, ale také podporuje vědomí toho, že už není co říct. To vše podpořeno komunikační bariérou, kdy je jazyk redukován na šifry a sex na křehký rituál ponížení. Když jsem Mlčení viděla poprvé, tak mi moc nedal. Moc jsem ho nepochopila, ale to bylo asi způsobené tím, že jsem na něj psala analýzu. Nicméně, druhé shlédnutí mi dalo možnost lépe pochopit psychologii postav a tíhu celého děje. Takže další Bergman, co mě totálně odrovnal. (06.02.2014)

Mlčanie je dalšia filmova artova lahôdka pre naročneho divaka.Film sleduje odcudzenie dvoch sestier z ktorych je jedna Ester chora.Bergman cez obnaženu sexualitu skuma duševnu a citovu krizu sestier.Dej filmu sa odohrava v jednom opustenom hoteli v pochmurnom meste Timoka.Mlčanie je dost depresivny a tažko stravitelny film,ktory na dobu v ktorej vznikol je dost odvažny. (14.07.2018)

Film, ve kterém se opravdu více mlčí než mluví a přitom je ta studie dvou sester tak neskutečně hluboká, až se tomu nechce věřit. (27.12.2018)

Psychologický film s mnoha metaforami, který se dá vyložit několika způsoby. Připadalo mi, že dvě sestry nejsou ve skutečnosti dvě osoby, ale jedna bytost trpící maniodepresivitou/rozdvojením osobnosti/bipolární poruchou a celý film je vlastně studií tohoto psychického onemocnění a toho, jak takový člověk jedná v mánii a v depresi. Hotel a okolí hotelu byly metaforou okolního světa - hlavní hrdinky nerozuměly cizí řeči (absence komunikace, ale i vyjádření bariéry mezi sestrami/sestrou a lidmi v okolí). Zároveň tam byly takové až snové sekvence (tank, trpaslíci), které mi připomněly sen z dalšího Bergmanova filmu Lesní jahody. Rozhodně film k zamyšlení. (20.06.2018)

Zatímco Persona na mě byla asi příliš komplikovaná a měl jsem problém ji pochopit, tak Mlčení jsem myslím rozuměl, ale problém je, že mě prostě nebavilo a i přes relativně krátkou stopáž mi přišel dlouhý. Stejné téma mohlo být podáno mnohem záživněji než zde. (10.03.2019)

Šokující a silně znepokojující filmová studie osamělosti a nedostatku lásky v prostředí hříšného světa. Trýznivá vize světa bez boha, zmatku a bezmoci, jenž vytváří auru dodávající filmu hlasitý chladný pocit plný sugestivního nebezpečí. Podmanivé a různorodé stavy osamělosti a chtíče, pomocí kterých Bergman odhaluje témata dětství, citlivosti, dospělosti a otevřených emocionálních ran, které těží z bohatých vizuálních obrazů s bolestnou intenzitou a bohatou symbolikou. (08.01.2022)

Příběh dvou velmi osamělých sester s těžkou poruchou vzájemného vztahu. Neschopnost vzájemného porozumění z obou stran. Starší Ester se snaží mladší Anně přiblížit, ovšem způsob, jak to dělá, je natolik "nezdravý", že se nelze divit, že sestru děsí a motivuje k útěku. Sex s neznámým mužem jako náhražka lásky, možná i dobrodružství v jinak jednotvárném životě. Prostředí - cizí země, jejíž jazyk ani jedna ze sester nezná, výborně dotváří obraz samoty, neschopnosti komunikace a neporozumění. Velmi smutný a absolutně nadčasový film. (11.03.2009)

Překrásný obraz tichosti touhy, touhy po lásce, těle i naslouchání v Bergmanově skvostně depresivním podání... (03.03.2005)

Film o jednom děsivě působícím hotelu, ve kterém se za pár dní odehraje sesterská hra plná lásky a nanávisti. Film, který většinu času mlčí, avšak i z nejtiššího ticha (zajímavostí je nevkládaná hudba) na vás křičí svou tíživou atmosférou. Je to drama, ale chvílemi dokáže působit skoro hororově. Zrůdnost v každé z filmových postav naznačuje, že zrůdami jsme vlastně všichni - jen každý jiným způsobem. Vcelku nudný snímek, ve kterém Bergman opravdu šetřil dialogy, a který je však svou němotou a vleklými scénami vlastně poutavý. Nechutné myšlenky ("sperma páchne, po oplodnění jsem smrděla jako zkažená ryba") zní tolik reálně, až se vám z toho může zamotat hlava, v horším případě udělat zle. Pocitově a herecky dokonale odvedené filmové dílo, u něhož málokdo vydrží je tvořeno pro náročného diváka a, jak jinak, náročným režisérem. Však tři úhlavní postavy (Lindblomová, Thulinová a Lindstrom) ze sebe vydávají herecké nenapodobitelné výkony ve scéně za scénou. Ať už erotickou, tichou nebo "ječící". Mlčením završuje Bergman svou psychologickou trilogii, je to však jediné dílo, které jsem prozatím z této série měla možnost spatřit. Snad proto jsem byla vcelku šokována. Po otevřeném závěru jsem zůstala sedět jako opařená a přemýšlela jsem, čím si spravím náladu. (Rozhodně nedoporučuji v depresích! :) Mimochodem, skvělá Bachova hudba. Ne, že by jí tam bylo mnoho, ale sedí dokonale. (05.09.2010)

Dobré, zajímavé, odvážné, ale asi nedokážu ocenit / docenit. 65%. (22.06.2018)

Bergman nepochybně i v tomto filmu dokázal vytvořit zajímavé a originální filmové obrazy. Jazykově neznámé a cizí prostředí dokresluje odcizení dvou zcela odlišných sester. Mlčením také výrazně proniká otevřená i potlačovaná sexualita, která je ale spíše zoufalým výrazem prázdnoty a neuspokojení. Film je ale celkově poměrně nezáživný a obsahuje spoustu hluchých míst, kde se vlastně nic neděje. Hledat neustále skryté psychologické významy a symboly mě nějak nebavilo. (24.06.2018)

Umělecké. Tzn. prožívejte a vysvětlujte si to dle momentálního stavu. (11.11.2012)

V kontextu doby vynikající, v kontextu Bergmana klasika. (06.01.2016)

Musela to být zajímavá rodina, když ještě žil otec těchto sester. Určitě to byla výrazná osobnost, stejně jako jeho dcery. A ta mladší to trochu "odskákala". Bergman ovšem začíná příběh dost dlouho po otcově smrti, a ani se nenamáhá naznačit, zda jeho starší dcera má stejnou smrtelnou chorobu. Do toho vnímavý kluk, o jehož otci víme akorát to, že má moc práce (a možná už ani nežije, kdoví). Zaujalo mne, že ozvuky války na pozadí (tanky umožňují aspoň přibližně určit dobu) jsou použity (zneužity?) jen pro zvýraznění temné atmosféry - jakoby nemoc a nevyjasněné napětí mezi sestrami nestačilo. V jádru jde přitom o poměrně jednoduchý střet dvou metod, jak naložit se svým životem, když je mozek příliš hloubavý a zabývá se otázkou jeho smyslu. Psychodrama, které zaujme. Skoro spoiler: **** Zaujalo mne použití cizího státu, jehož obyvatelé hovoří řečí, které trojice hlavních postav nerozumí - geniálně jednoduché vyřazení všeho, co by komornost dramatu mohlo narušit. (14.08.2019)

Hodnotím za tři hvězdičky. Film na svou dobu vyobrazuje poměrně otevřené sexuální scény. (17.04.2021)