Rosemaryino dieťa

To fakt netuším, co je na tomhle filmu tak skvělýho. Celou dobu se to neskutečně táhne a závěrečná fáze rozuzlení se snaží z filmu udělat něco víc, než ve skutečnosti je, obyčejné psychologické drama o ženský, co má čekat dítě a má z toho děsný psychostavy. Roman Polanski je možná z jistého ohledu uznávaný režisér, který atmosféru umí pěkně vepsat do děje, což mu určitě neupírám, jenom se mi nelíbí, jak z tohodle filmu každý dělá kult, a přitom na něm není opravdu nic moc zajímavého ke sledování. Nebýt toho konce, tak se naprosto unudím k smrti. (23.05.2009)

Po prvním zhlédnutí před lety jsem konstatoval silný zážitek s efektní tečkou. Potíž je v tom, že se Polanski drží Levinovy knižní předlohy doslovně a v tom je kámen úrazu. Polanského snímek totiž je silný tam, kde divák neví, zda jde o paranoiu ženy s rizikovým těhotenstvím nebo o skutečné spiknutí a zásah nadpřirozených sil. Totiž teoreticky by to tak fungovalo, kdyby pointa nebyla notoricky známá. Rosemary patří k nejúspěšnějším Polanského snímkům a tenhle titul si obvykle průměrný filmový fanoušek vybaví jako první, když přijde řeč o Polanském. Ve své době totiž film fascinoval právě spojením mateřství a tehdy nesmírně oblíbeného tématu satanismu. Levinova předloha je o tom, jak silný dokáže být mateřský cit, a ne o psychóze nešťastné rodičky. Film by zkrátka mnohem líp fungoval jako psychologické drama než jako horor a doslovná tečka ruší a je nefunkční. Ostatně mnohem spíš než horor je to dnes vzhledem k závěru temná groteska. S odstupem doby potěší výkon Miy Farrow a především tradičně pečlivá Polanského režie, ale scénář a pointa jdou celkem mimo mě, takže na víc než 3* to nevytáhnu. Celkový dojem: 60 %. (02.06.2011)

Musím konstatovat, že jde o docela "hustý" film, který pomalu, postupně a nenápadně rozvíjí myšlenku příchodu Satana. Atmosféra je budována skutečně velmi dobře a herecké schopnosti zúčastněných také dávají jistotu kvalitního zážitku. Proč tedy ne 5 hvězdiček? Protože jsem četl o pár let dříve fantastickou knižní předlohu Iry Levina, a té se zkrátka tenhle snímek nemůže vyrovnat, ani kdyby chtěl. I přes své nesporné kvality. (19.08.2003)

Naprosto úžasná a dechberoucí filmová adaptace románu I.Levina. Mladá Mia Farrowová se zprvu nenápadně, ale postupně více a více zaplétá do osidel Satana. A nikdo jí nevěří - manžel, lékař, přátelé. Postupně se kruh uzavírá a ona zjišťuje, že všichni se proti ní spikli a už není cesta zpátky. Jen snová scéna divákovi napovídá, o jaký filmový žánr se jedná. Velmi jsem ocenil, že R.Polanski necituje knihu doslovně - především Satanovo dítě je v knize velmi podrobně popsáno, zato ve filmu je vidět pouze zakrytá kolébka. Jakoby do poslední chvíle nechával režisér diváka na pochybách. Jde opravdu o satanský horror, nebo jen hlavní hrdinka trpí halucinacemi a paranoiou? Tahle nejednoznačnost, na rozdíl od knihy, je vpravdě děsivá. Mistrovské dílo! (18.08.2010)

Rosemary má děťátko jsem si pár desítek let šetřil a následně jsem se díval vlastně úplně neplánovaně. Je to pro mě legendární film, i když jsem ho doteď neviděl. A je to naprosto skvělá záležitost a jsem v pokušení dát plné hodnocení. Možná by stačilo se podívat znovu. Nevýhoda je, že je to ten typ filmu, na který se člověk znova dívat úplně nechce. Mia Farrow je boží (a když se dívám na její fotky z novějších filmů, mám pocit, že je to snad hříčka přírody, ona i v 60 vypadá zase na dvacet) a Ruth Gordon je nádherně nesnesitelná. Je to o parník lepší než Vymítač ďábla a je to možná i lepší film, než Přichází satan, ale ten má Goldsmithe. Krzystof Komeda udělal ikonické main theme, ale nic víc, to je trochu škoda. Není to horor, ale mysteriózní psychologický snímek a působí i dnes moderně. Otazníkem je pro mě možná až moc dlouhý obyč úvod (který ale asi byl nutný) a trochu rozpačitý závěr. (10.12.2019)