Šok

Pekne komorne ladený duchársky horor,ktorý za tie roky to čo zo svojej strašidelnosti postrácal ale aj tak na rok vzniku tam bolo viacero atmosferických vychytávok.Film stavia na D.Nicolodi tá v každom filme čo som s ňou videl bola vynikajúca a tu to nebolo ináč.Hudba bola silnou súčasťou tohoto filmu a postarala sa viac krát o silno mrazivý efekt. Ťažko sa mi to hovorí a to hlavne preto,že mám rád deti ale tu mi ten malí satan liezol pekne na nervy a sympatický mi tiež dva krát nebol.Remeselne veľmi dobre odvedená robota.Aj keď od Bavu mam radšej gotiku alebo gialla aj ducharčinu vedel točiť. (21.03.2015)

Vyloženě „šok“ se v mém případě nekonal, ale překvapení určitě ano. ​Tento film má nesmírně precizní výstavbu scén, kde se hororové momenty takřka pravidelně střídají s tradičním rodinným příběhem. Náběhy do surrealistických či hororových výjevů splývají s realitou a během jejich dění jen stěží odhadnete, jaký má jejich přítomnost význam. Až do samotného vyvrcholení tohoto neobvyklého mysteriózního kousku vás Mario Bava nechává na pochybách, zda sledujete opravdový horor o nadpřirozených silách nebo spíše psychologické drama z rodinného prostředí plné nočních můr, strašidelných snů i šíleného chování syna i matky pod vlivem následků tragické situace. Na to, že jde o nízkorozpočtový snímek na poli hororu, s výpravou spíše televizní, vnímám tuto velice nápaditou práci se žánrem teprve jako velké překvapení, stejně tak výrazné rozpracování psychologie postav nebo povedené herecké výkony hlavních protagonistů. Atmosféra i hororové scény byly občas na můj vkus možná více hnusné, než děsivé, ale vzhledem na tu pohltivou sílu, kterou se tvůrcům v tak skromných podmínkách podařilo vytvořit s neustále stoupající tendencí, nemám ve výsledku moc výhrad. Problém mám zejména se samotným tématem satanismu, které mě jakkoliv míjí a chybí mi zde v něm jakýkoliv hlubší přesah nebo přínos. A když už, 4 hvězdičky mám mezi horory s dítětem posledným ďáblem obsazené pro Exorcistu z roku 1973 a černobílá Neviňátka, oba na mě zapůsobily určitě o něco víc. I pan režisér má pro mě na kontě něco lepšího, byť za tuto labutí píseň se stydět Bava rozhodně také nemusí. 65% (30.04.2021)

Divácky pomerne náročný, posledný film Maria Bavu. Príbeh začína vcelku nenápadne, len postupne sa začína diať čosi zvláštne, čosi, čo prerastie až do vcelku krvavého, nepredvídateľného finále. Nie je to film pre každého, soundtrack je miestami až kakofonický a Bava to divákovy nijak neuľahčuje, veľký dôraz je kladený na symboliku a nikdy nie je jasné, čo sú predstavy a čo skutočnosť. Technické spracovanie je samozrejme na úrovni, pri takomto psychologicky ladenom horrore by to samozrejme inak ani nešlo, a popri všadeprítomnej psychedelike je príbeh skvelý a dáva zmysel, aj keď sa dá vysvetliť viacerími spôsobmi. Daria Nicolodi tu podala jeden z najlepších hereckých výkonov svojej kariéry. Dospelá, nezabudnuteľná klasika. (25.01.2007)

Ne, ani napotřetí mě opěvovanej Bava neuhranul. Je pravda, že má občas dobrý momenty, chytrý záběry a hezky gradující finiše, ale jím formovaná atmosféra mě prostě neoslovuje. A když se k tomu přidá pár směšně teatrálních hereckejch výstupů a totálně nevhodně zvolenej hudební doprovod, je to zkrátka slabota. (04.09.2021)

Začátek filmu nás přenese k právě se stěhující rodince, která se rozhodla své životy opět spojit se starým domem, ve které už kdysi žili. Film spíše připomínal romantické snímky co dávají v na našich kanálech o víkendu a nic nenasvědčovalo tomu, že by mohlo jít o horor. My jsme si taky na první děsivé chvilky museli počkat takovou kratší půlhodinku. Za tu dobu mi začal ten malý ryšavý spratek lézt na nervy a já si říkal z jakého ústavu ho vytáhli. Musím však na konec říct, že se nakonec ukázalo, že jde o správnou volbu. Narušený kluk zahrál svou roli posedlého synka naprosto skvěle. Své záchvaty dokázal dovést až do takových výšin, že jsem začínal cítit opravdové mrazení na zátylku. Jeho skvělá mimika obličeje dokázala zvolna přejít z andělské tváře na psychopatického šklebu. Mario Bava se vždy dokázal obklopit skvělým týmem spolupracovníků a na jeho snímcích si diváci vždy nejvíce cenili naprosto dokonalého hudebního doprovodu, kdy dech beroucí melodie rozehráli pekelný poslech, který se navíc smíchal s na první pohled chaotickým střihem a vytvořili tak šílenou podívanou, která se začala odehrávat posledních zhruba 35. minut. Největší peckou však byl výkon dvorní Argentovy herečky Darii Nicolodi. Ze začátku si svou roli milující matky a pozorné ženy moc neužívala, protože na těchto scénkách toho není moc zajímavého, ale jakmile přišla na řadu temná strana filmu rozjela nezastavitelnou jízdu. Naprosto dokonale se vžila do svého úkolu a začala s bravurními schizofrenickými výlevy, které nenechají nikoho klidným. Hypnotizující halucinace se na nás začali valit ze všech stran a vyvrcholili hodně slušným závěrem, který mě určitě nezklamal, ale ani zrovna dvakrát nepotěšil. Přece jenom jsem čekal něco trošičku jiného. (29.04.2010)