NiNoKuni

Pro mě Ni no Kuni bylo takové Running sushi zvratů. Jako pohádka to nemá špatný základ, ale podle mě je toho na talíř naservírováno trochu moc, a tak nám na provázku vznikne těch uzlíků na rozmotání až trochu moc, resp. po rozvázání jednoho vzniknou další dva. Zamrzí nevyváženost twistů, kde některé jsou průhlednější co sklo a některé jsou přehnané až nesmyslné a šlo by se bez nich lehce obejít. Všeobecně to kazí docela důstojně nastolené tempo děje a brání pozvednutí celku na vyšší úroven; imerze ze zážitku nebyla nikdy konstantní a to je škoda. Nemůžu řict, že je to špatný; jako dítě bych si tento drobný nekonečný příběh užil. Ale neubráním se pocitu, že to mohlo být o tolik lepší, kdyby to bylo jednoduše jednodušší. (11.02.2020)

Neuvěřitelně zapomenutelný film. Sice jsem ho zhlédla včera, ale už si moc nevybavuju, co se mi na něm líbilo. Animace? Hudba! Jasně, hudba byla fajn. Ale jinak to byl zmatek. Příběh běžel sem, pak zase támhle, postavy přeskakovaly ve svých přesvědčeních stejně snadno, jako když se rozsvěcí a zhasíná. Vývoj všeho byl nepřirozeně rychlý, nepřehledný a nenutilo to ke pořádnému sledování, ale naopak to nudilo. Kdyby z toho udělali seriál, všechno by to fungovalo lépe, mohlo by to být propracované, takhle to spíš působilo odbytě. Navíc těch zbytečných zvratů, bez některých bychom se přeci obešli. Není nutné do jednoho filmu narvat tolik věcí. Svět byl zajímavý, princip alter eg také, ale zbytek uvařili pejsek s kočičkou. Nechutnalo to zrovna nejlépe. (16.02.2020)

Přestože byly jasně patrné narážky na události / postavy / místa z původních jRPG videoher (nehrál jsem), s elementární orientací v příběhu jsem problém neměl, působil akorát hodně zkratkovitě, nahuštěně, povrchně, podstatné zákonitosti ale vysvětlil (na jiné zapomněl). Nijak zvlášť mě ovšem nezaujala ani průhledná zápletka, ani hrdinové či pohádkový svět. Vše navíc zaobalila sotva průměrná animace, přitom jsem tak trochu očekával "Ghibli standard", když už se legendární studio přímo podílelo na předloze. (23.09.2024)

S Wrath of the white witch má jen velice chabé pojítko a hlavně chybí nějaký charakter typu Drippy, který byste si na první dobrou oblíbili. Upřímně bych se raději podíval na filmovou verzi herního příběhu nebo na plnohodnotnou sérii, kde by byl prostor na pořádné vystavění postav a zápletky. Není to špatné ale zároveň ani neohromí, škoda. (22.01.2020)

Po dokoukání tohoto filmu založeného na v Japonsku prý docela známe RPG hře jsem docela solidně rozpolcený. Na jednu stranu jsem viděl obstojné fantasy s poměrně slušným potenciálem a pár zajímavými myšlenkami. Na druhé straně jsem viděl něco místy tak přehnaného, hloupého a nepovedeného... Ze začátku jsem byl docela zaujatý, myšlenka o propojených světech a jak to všechno mezi sebou funguje mě rozhodně docela uchvátila. Pak mi ale začali servírovat různé překvapivé zvraty a já vše jen sledoval s vyvalenýma očima a mírně otrávený, jak dokázali některé momenty nelogicky a mizerně provést. Nechápal jsem v jednu chvíli chování jedné z hlavních postav, zjištění kde se ukrývá hlavní záporák a kdo to vlastně je mi přišlo naprosto pitomé a finální odhalení, jak to mezi oběma hrdiny vlastně je bylo obdobně pochybné, nebo spíš podané tak, že mě to vůbec neohromilo a vlastně ani nepotěšilo. A těch momentů kdy jsem měl pochybovačně zdvihnuté obočí bylo opravdu hodně, ale bez spoilerů je nelze popsat. Co tomu chybělo? Možná delší a propracovanější expozice, možná ubrat na snaze co nejvíc šokovat nečekanými odhaleními, nebo prostě všechno mnohem lépe promyslet a pak i na plátně předvést. Takhle to bylo sice zajímavé, ale až příliš divné, špatně fungující... I am your father's brother's nephew's cousin's former roommate. 4,5/10 (16.01.2020)