Deviata brána

Po letech jsem ocenil dobře navozenou atmosféru a velmi dobrého Deppa, zjistil, že se u příběhu po slušné úvodní kapitole začínám nudit a mám nutkání přeskakovat stránky (bez ohledu na ilustrace), že Emmanuelle Seigner už mi nepřípadá tak dobrá jako kdysi, stejně jako film zraněný nepříliš dobře napsaným scénářem a doražený pitomým závěrem. (17.08.2011)

Johny Depp hraje velmi dobře a tajemná a napínavá atmosféra dělá své. Roman Polanski buduje po celý film silnou atmosféru jen proto, aby ji mohl zabít nedokončeným a nicnevypovídajícím finálem. Někde se stala chyba, zřejmě ve scénáři. Ukázkově promarněný závěr, který pak kazí dojem z celého filmu, který mohl být tak skvělý. Do konce jsem byl přesvědčen o pětihvězdičkovém zážitku, konec to ale všechno zabil. (20.05.2011)

Podivínský překupník vzácných tisků Dean Corso se nikdy nezdržoval otázkami morálky, vždy ho zajímaly hlavně peníze. Snad proto neváhal přijmout nabídku bohatého sběratele Borise Balkana prověřit pravost unikátní okultní knihy ze 17 století. Tučný šek ho bez problému smířil s tím, že mu během detektivního pátrání v Portugalsku, Španělsku a Francii půjde o krk. A možná i o duši. Jeho cestu za poznáním provázejí nanejvýš podivné okolnosti - záhadná žena ze zářícíma očima mu neustále zachranuje život, zatímco všichni, s nimiž se setkal, umírají. Nečekaný konec příběhu nechává na divákovi, kterou z nabízených interpretací vyprávěného příběhu osobně upřednostní. Nic na tom ale nemění fakt, že Devátá brána je, i přes svoje ambice, velmi nepovedený film. Zpočátku tajemná atmosféra ještě funguje dobře, ale příběh je bohužel stále hloupější až to bolí, režie je křečovitá a i Johnny Depp to zřejmě pochopil, a tak se celou dobu tváří dost znuděně a celý film strhává do podprůměru. (04.02.2009)

Jako budoucí knihovníček jsem si pozvolný příběh plný zaprášených bibliofílií užil opravdu vrchovatě. Johny Depp byl excelentní (Kde nebyl?), navíc se zaskvěl i Wojciech Kilar na postu skladatele a díky povedené kameře se bylo vskutku na co dívat. Leč stejně jako u všech Romanových filmů, které jsem zatím viděl, se přihlásil problém s přemrštěnou délkou. Kromě obstojně budovaného tajemna tak Devátá brána přináší i zbytečně natahované prázdno, které ve finále přizabíjí jediný excentrický coitus. V průběhu filmu mi hodně vadilo také několik hloupých deus ex machina situací (hlavně ten "matrixovský" souboj u řeky), když se však zatnou zuby, dá se to přežít... :) (04.07.2008)

Při úvodní hudbě ve mně zatrnulo, jelikož jsem měla vizi hradu v Transylvánii a titulky vzápětí mně přesvědčily o mém dobrém instinktu- Wojciech Kilar, mistr hudby. Už tímhle jsem byla natěšená. Následně mě uhranul Johny, pak se zjevila Lena Olin a já si říkala, jestli ukáže podvazky. Ukázala. A nejen to. Kromě těchto podnětů a přemýšlení nad tím, jaký byl ďábel malíř, ale nepřišlo nic dalšího, sice se při tom pěkně strávil večer, ale rozhodně mě to nepřinutí, abych to skoukla znovu, nebo nad tím přemýšlela, prostě průměr s Deppem. (09.07.2010)