Smrt a dívka
Death and the Maiden
La Jeune Fille et la mort
Réžia:
Roman PolańskiScenár:
Rafael YglesiasKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Wojciech KilarObsahy(1)
Nejmenovaná jihoamerická země těsně po zhroucení diktátorského režimu: v osamělém pobřežním domě očekává Paulina Escobar (Sigourney Weaver) návrat svého muže z hlavního města. Gerardo Escobar (Stuart Wilson) byl jmenován za předsedu výboru, jenž měl vyšetřit porušování lidských práv za starého režimu. Gerardo se však zpozdí kvůli píchnuté pneumatice. Když se Gerardo konečně dostaví, není sám. V jeho doprovodu se nachází cizinec: Dr. Miranda (Ben Kingsley), v němž Paulina rozpozná muže, jenž ji před 15 lety trýznil a vícekrát znásilnil... Roman Polanski a jeho zpracování divadelního kousku Ariela Dorfmana. (Pohrobek)
(viac)Recenzie (127)
Působivá konverzačka stojící na výkonu ústředního tria. Na minimálním prostoru předvedl Polanski nevídané divadlo, kterému chybí jen větší drive a nějaké ty zvraty. ()
Vznasi to zneklidnujici otazky. Je pomsta opravdu tak sladka? Byl natocen remake tohoto filmu The secrets we keep (2020). ()
Polanski je zver, ktorá sa vyžíva v totálnej psychologickej pitve ľudských osudov, zdanlivo normálne fungujúcich, no ktoré "pod povrchom" ukrývajú strašné tajomstvá. Po Bitter Moon ďalšia fenomenálna nemilosrdná "konverzačka", tentokrát troch ľudí uzavretých v jednej chate mimo civilizácie. Nenormálne dusná atmosféra, vytvorená "skoro z ničoho", životný výkon Weaverovej a Kingsleyho (záverečná spoveď nad útesom bola zimomriavková). Bravo maestro Polanski!!! ()
Dobré drama o tom, jak žena po letech náhodně potká svého někdejšího mučitele a dostane možnost vše mu vrátit. Celý film působí hodně divadelně, ale herecké výkony jsou civilní. Ben Kingsley geniální, Sigurney Weaver skvělá (mimochodem, v posledním záběru filmu je vidět, že je fáááákt hezká. Historická vsuvka: Přestože ve filmu není země, kde se příběh odehrává, konkretizována, lze téměř s jistotou tvrdit, že jde o Chile v době po skončení vlády Augusto Pinocheta (1990). Je pravda, že tamní tajná služba DINA se zejména v prvních letech po vojenském převratu (1973) dopuštěla poměrně drsných věcí, na druhé straně je namístě podotknout, že obětmi byli převážně komunisti, kteří (zřejmě) plánovali rozpoutání občanské války. ()
Keď to začne byť už príliš neprehľadné, bezvýchodiskové a pomaly aj nudné, prichádza dokonalé vyvrcholenie na útese a ešte lepší záver v koncertnej sieni. ()
Uměl bych si to předstait mnohem působivější na divadle (což původně bylo) nebo na papíře, ale i jako film to obstojí - komorní psychologické drama, které má nápad, spád i mrazivé napětí. Navíc skvěle zahrané (tedy alespoň ze strany Sigourney a Bena)... Polanski asi mnoho práce neměl. ()
Hysterie Sigourney sluší. Ačkoliv má zbraň a bojuje s démony, nyní to jsou démoni v její hlavě, žádný Alien. Film ale není o nic méně dramatický a bolestný. Psychická labilita herečce srší z očí a do poslední chvíle nevíte, jestli ten chlap, kterého mlátí a kterému nacpala vlastní kalhotky do úst jako roubík, je tím doktorem, který ji kdysi mučil a zda-li si skutečně zaslouží popravu z jejich rukou. Tak nějak jí to přejete. Ano! Je to on. To musí být on. Ale ten jeho pohled, tak zmatený a nevinný. Nevím o co jde, říká. Žádný šokující závěr se neodehrává. Skončí to tak, jak všichni čekali. Doktor je jen chudák, který kdysi na chvíli získal moc na druhými. A je odsouzen zůstat chudákem nadále. ()
Vynikající drama se skvělou Sigourney a Benem Kingsleym o násilí, vině, přiznání a možná odpuštění....a možná také ne. V opuštěném srubu, za bouře, deště a bez elektriky, kam přijede manžel kdysi týrané ženy, ale ne sám. Měl totiž defekt na autě a milý a sympatický doktor Miranda mu pomohl a dovezl domů....kdo je vlastně ten muž? ()
Napsat dobré konverzační drama není jen tak. V daném případě autor oportunisticky vyšel vstříc aktuální společenské poptávce, jenže umělecky propadl. Drama je schematické, ničím nepřekvapí, dialogy jsou informativní. Zbytečný film. ()
Ve Smrt a dívka nás Polanski zavádí do divadelní hry o třech protagonistech. Hrdinka (Sigourney Weaver) si v sobě něco nese, její manžel (Stuart Wilson) se snaží vše poklidně řešit a cizinec (Ben Kingsley) má zaděláno na pořádný problém... Roman Polanski mi opět dokázal, že je velký režisér, i když k dokonalosti mi tentokrát něco chybělo. Polanski nás hodně pokouší, samozřejmě nezapomíná ani na provokaci (viz. dámské kalhotky jako roubík). Příběh nakonec dovádí do epického finále, jež leží kdesi mezi pravdou a lží / spravedlností a slepou mstou. Závěr se krom dramatického rozuzlení nese i v duchu obrazového kouzlení Tonina Delli Colliho (jeden z jeho posledních filmů) a hudebního doprovodu Wojciecha Kilara. Zároveň nesmím opomenout pro děj zásadní Schubertovu skladbu "Death and the Maiden," která zazní hlavně v úvodní a závěrečné scéně. Rafael Yglesias a Ariel Dorfman (autor původní hry) napsali skvělý příběh o utrpení, poznamenání i smíření. Polanski zde nezastírá svůj tvůrčí rukopis, jako vždy výborně vede herce, přičemž je umí pevně držet na určitých pozicích a dle potřeby s nimi hýbat jako na šachovnici. Sigourney Weaver hraje duševně poznamenanou Paulinu, v níž přítomnost Bena Kingsleyho odstartuje dlouho skryté osobní trauma a započne cestu odplaty. Stuart Wilson sehraje v této hře důležitou úlohu - prostředníka, který jejich setkání více méně řídí. Co filmu ubírá? Svým způsobem jeho nepřirozenost, chvílemi mi přijde příliš vykonstruovaný, což pro mě není u Polanského úplně zvykem. 75%. Pořád je to každopádně dobrý film. ()
Možná, že kdyby nebylo všude tolik zdůrazňováno, že jde o film natočený podle divadelní hry, tak se mi Smrt a dívka líbí víc. Hlavně ze začátku jsem si vše opravdu představovala spíš na jevišti. Závěr mě ale dostal, když se děj posunul ze strohých dialogů (a monologů) do něčeho akčnějšího.... ()
Dívka: "Geh, wilder Knochenmann! / Ich bin noch jung, geh, Lieber! / Und rühre mich nicht an - Odejdi, krutá Smrti / Jsem dosud mladá, jdi milá Smrti/ A nedotýkej se mně". (Matthias Claudius). Prosba dívky a následná Smrťákova replika je ve filmu vynechána; slova jsou nahrazena obrazy. Režírovat film o třech lidech, aby měl napětí (suspension) od začátku do konce, aby nebylo možno ani nalít si panáka, nebo nebylo možno si jej nalít bez rozlití, vyžaduje skutečnou režisérskou hlavu. To, co se v Chile skutečně dělo, jsme neznali díky přílišnému soustředění na sborové zpívání "venceremos". ()
Polanského pokání po letech. Závěrečná scéna doznání je vlastně Polanského monolog, ale konec samotný je zklamání, protože vůbec nic nevyřeší a všechno předchozí divadlo přijde vnivěč. Sigourney Weaver bohužel nikdy nebyla kus ženský, z který by vám ztvrdla kláda a těžko si představit, že zamlada nevypadala jako kluk, takže její postavu v mladší verzi mohl prznit tak maximálně buzerant, ale budiž, poznamenanou psychopatku hraje přesvědčivě. Vzhledem k tomu, jakej měl Roman vždycky čich na rajcovní lolitky, tenhle castingový krok mi úplně nesedí. Naneštěstí filmu celkově chybí jakákoliv mizanscéna, takže se vůbec nedivim, že skončil v propadlišti dějin a nikdo si na něj ani nevzpomene. ()
Zde nejde o one man show, ale o two man and one woman show. Opravdový herecký koncert s výrazným zážitkem. ()
Pohlcující drámo, ke kterému Polanski vybral akurátní herce. Většině vévodí Ripleyová, Izák na útesu ale taky zaválí. Po celý film ani nevadí vědomí, že tohle je opravdu spíše látka do divadla. Spíš je škoda, že je dopředu jasné, jak to skončí. ()
Několik falešných tónů by se našlo, ale Polanski neumí nezanechat následky a tak i po více než týdnu mám v hlavě takový nepříjemný pocit.... Snad z Kingleyho famózního (a i svým způsobem "odpudivého") herectví...to co zde předvedl opravdu vyráží dech ()
Přepsáno v únoru 2020. Smrt a dívka je působivým filmem záměrné konfrontace a občasných rozmáchlých gest. Původní divadelní hra chilského spisovatele Ariela Dorfmana je bolestivou ozvěnou traumat mučených obětí diktátorských režimů, což je samo o sobě vznešené téma ke zpracování, byť mám pocit, že Roman Polanski byl spíše fascinován rozervaností vnitřního světa v zajetí extrémních sadomasochistických hrátek. Efektně podávaná nebezpečná zátěž psychické odolnosti člověka na jednu stranu trpí na teatrální velikášství amerického dramatického herectví. Na druhou stranu tu ovšem otevírá krajinu nejniternějšího rozpoložení jedinců, naráží na dominanci, podřízení, sadomasochismus, důstojnost, ponižování a jednoduché překračování morálních zábran při opojném ochutnání síly a pozice moci. Jde o hluboké a nesmazatelné jizvy na duších, o vinu a její přijetí, také o pomstu, spravedlnost a schopnost odpuštění. Zuřivost je tu skryta v pohybu. Znalost pravdy je často nepřekonatelnou překážkou v pokračování života. Komorní drama zběsilého lidského střetu si zde vystačí pouze se třemi herci. Právo na svou soukromou spravedlnost bez slitování vyžaduje Paulina Escobar (místy jen teatrální Sigourney Weaver), oběť diktátorské instituce mučení. Náhoda dává šanci zadostiučinění, zloba volá po odplatě a neváhá bez zábran zastrašovat. Ponížení touží po času dominance. Po právu na svou spravedlnost zoufale volá také Dr. Roberto Miranda (zajímavější Ben Kingsley), náhodný host odlehlé přímořské vily. Téměř zapomenutá a vzdálená minulost křičí do vichru svou zlobu. Zneužití moci má vice úrovní a lituje svých promarněných příležitostí. Právo spravedlnosti rozechvěle zastupuje Gerardo Escobar (zajímavý Stuart Wilson), Paulin manžel a právník se zářnou kariérní budoucností nového a demokratického politického uspořádání života. Úpěnlivé lpění na zákonných formách spravedlnosti je znejistěno niterným dopadem a rozechvělostí srdce. Smrt a dívka je přese všechno působivým filmem o traumatu ze znásilnění pozicí moci. Smrt a dívka je extrémní katarzí lidského nitra a za to si zaslouží uznání. ()
Úchvatné komorní dílo, které je v prvé řadě hereckým koncertem třech osob v čele s božskou Sigourney Weaver. Co všechno může vzniknout z banální zápletky, kdy žena čeká na svého muže, který píchnul? V tomto případě brilantní psychologické drama, kde si neustále kladete otázku "Jak bych se tady zachoval?" Herci hrají tak přesvědčivě, že vás vtáhnou do děje a rázem se ze zamrzlého severu Čech přenesete do dusné noci v jedné jihoamerické zemi, kde nedávno proběhla jakástakás demokratizace (ve filmu se mimojiné objevují zajímavé vedlejší linie týkající se obecně vypořádání s minulostí nedemokratického režimu aplikovatelné třeba i u nás a vůbec celým filmem se potají táhne myšlenka zločinu a (formy) trestu). Polanski se tady zkrátka zavřel se třemi herci v domku a natočil DRAMA ve všech smyslech tohoto slova. Víc není třeba psát, stačí se jen podívat a zamyslet se. Tleskám především Sigourney (kromě nadvýkonu jí to tady i sluší a dočkáme se i pár vetřelcoidních pohledů) a za dechberoucí závěrečné "confession" i Benu Kingsleymu. ()
úžasná Sigourney, úžasný Kingsley, aj bez velikánskej výpravy na malej ploche sa dá urobiť niečo na čo sa oplatí pozerať. Scenárista bol znalec :) ()
Uf, no teda. Koncert pro tři lidi, přesně tak, jak to mám rád. Jednoduchá zápletka, která ovšem díky mistrnému scénáři a režii z člověka po celou dobu ždímá slušné dávky emocí a adrenalinu. K tomu mě překvapil konec, takže za mě zaprvé obrovské překvapení a zadruhé kurevsky parádní zážitek. 95% ()