Obsahy(2)
Hollywoodsky nepřikrášlený obraz Země po nukleární katastrofě nabízí slavné ruské sci-fi natočené nejbližším spolupracovníkem Andreje Tarkovského. Povrch planety je zcela neobyvatelný a zpustošený, v lépe či hůře vybavených krytech živoří zbytky populace, zatímco armádní vedení stále vydává příkazy jednotkám v podzemních pevnostech a obrněných transportérech. Lidé umírají po tisících na následky ozáření a strádání a ti přeživší ztrácejí ve jménu přežití jakoukoli morálku. Hlavní hrdina, vědec Larsen, obětuje svou šanci na záchranu ve prospěch skupinky dětí, které lékař z hlavního krytu neuznal za hodné záchrany. Po smrti starého muže přebírá psaní jeho deníku nejstarší dítě a celá dětská skupina se vydává zničenou krajinou hledat nový život. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (71)
Největší síla Dopisů mrtvého tkví ve velmi působivé atmosféře postapokalyptického světa vykreslené skrze do sépiových barev tónovaný černobílý materiál a kulisy skládající se z ponurých, špinavých interiérů a exteriérů plných suti a rozvalin. Z příběhu, který se soustředí pouze na hrstku postav a ve své jednoduchosti by se dal označit za minimalistický, je jasně čitelný kritický komentář tvůrců varující před možnou jadernou hrozbou a vizi možné budoucnosti našeho světa přináší tento film vskutku depresivní a krutou. Potřeba tvůrců vyjadřovat se k takovémuto tématu nepochybně pramení z tehdejších napjatých vztahů mezi Sovětským svazem a Spojenými státy nebo z jaderné havárie v ukrajinském Černobylu, ke které došlo ve stejném roce, kdy byly Dopisy mrtvého natočeny. ()
Vrcholným produktem naší civilizace nejsou umělecká díla, vědecké teorie, prodlužování života farmaky, přesunování válečných konfliktů na periferie, ani muzeifikace přírody. Je to konzum, který nemá, a nikdy neměl,svého přirozeného nepřítele. Brzy se pod diktát konzumu dostane celá planeta - samozřejmě až na pár nepodstatných výjimek, které se povezou až na jeho chvostě. Co bude potom je dobře zdokumentováno už teď. "Dopisy" natočené v rámci jedinečné ruské tradice Tarkovskij-Sokurov ukazují konzum obrácený naruby (atomová válka je zde důsledkem, nikoli příčinou): místo barevných fasád domů vytrhané betonové bloky prorostlé dráty, místo nablýskaných aut jejich zdeformované vnitřnosti, místo zahrad s jezírky smrduté kalužiny... ...a místo lidí? Zase jen lidi, pokud zůstali naživu. Scénáristé Boris Strugackij a Konstantin Lopušanskij je generačně vymezují: starci s hrdou rezignací odcházejí do hrobu, střední generace si dělá ještě jakous-takous naději, mládí jde vpřed. ()
Za čo sa tento nezvyčajný apokalyptický snímok vôbec nemusí hanbiť, sú výprava a dekorácie ( spomeniem ešte trikovo ´´kúzelne´´ zobrazenú atómovú skazu neznámeho mesta ). Jedným slovom geniálne. Rovnako sa podarilo navodiť stiesnenú a bezútešnú atmosféru, ale film je rozprávaný príliš pomaly a komorne, čo v konečnom dôsledku protirečí s dokonalou vizuálnou stránkou. Dielo nieje pre bežného konzumenta. ()
Můj druhý film od režiséra Lopušanského. Smekám před vizualizací postapokalyptické budoucnosti, je to asi nejdepresivnější a nejpůsobivější zobrazení co jsem viděl (a že už koukám na filmy s touhle tématikou dlouho). Něco tyto filmy mají společného - jsou velice zvláštní a zaryjí se vám hluboko do duše. Chtěl jsem dát zasloužené 4*, ale závěrečná scéna mě naprosto dostala, a to i po hudební stránce. ()
Obraz zpustošeného světa po jaderné válce. Scénář zajímavý i herecký výběr ucházející, ale chybí zde právě pohled na zpustošenou zemi, pohled na bortící se společnost a následky této zkázy. Jediný dohromady asi tříminutový výlet doktora Larsena na černý trh a do dětské nemocnice vydá za celý film plný monologu a dialogu vedených v atomovém krytu. ()
Galéria (5)
Fotka © Lenfilm Studio
![Listy mŕtveho - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/000/339/339572_2326b6.jpg)
Zaujímavosti (5)
- Filmári si dali záležať na tom, aby svojim divákom neustále pripomínali, že to, čo vidia, sa nedeje v Sovietskom zväze. Aby to bolo zaistené, do pozadia bolo umiestnených množstvo zahraničných predmetov, ktoré určite okamžite upútali pozornosť súčasného diváka. Neexistuje tu jediný predmet s azbukou. Mnohé položky sú západným spotrebným tovarom, ktorý bol v 80. rokoch v Sovietskom zväze vzácny. Konkrétnymi príkladmi sú plechovky od piva a fľaša Jägermeistera na stole. Pušky tiež pripomínajú americkú výrobu. Vozidlá, vrtuľník boli tiež použité tak, aby šlo o stroje, ktoré Sovieti nepoužívali. (Arsenal83)
- Film bol uvedený v sekcii Medzinárodný týždeň kritikov na filmovom festivale v Cannes v roku 1987. (Arsenal83)
- Film nemohol vyjsť tri roky a až nástup Gorbačova a uvoľnenie cenzúry mu pomohlo uzrieť svetlo sveta. Problémom bola hlavne účasť Vjačeslava Rybakova ako spoluscenáristu, ktorý mal konflikty s KGB. (Arsenal83)
Reklama