Princezná a pol kráľovstva

Obě společné pohádky scénáristy Hudského a režiséra Janáka alternativním způsobem rozvíjejí známou zápletku, v níž hrdina sice zabil draka, ale vysvobozenou princeznu si má vzít nějaký podvodník. Jak to bylo v Korunním princi, viz v mém komentáři k němu. Zde v Princezně a půl království je výchozí otázka, jak to asi mohlo "doopravdy" být. Hudský si tuto otázku zodpovídá zcela správně: vysvobozená aristokratka se Honzovi poděkuje, počastuje ho nějakou odměnou, ale brát si toho burana za muže? Nepředstavitelné. Takže nápad opět dobrý, jeho provedení oběma herci rovněž dobré. Bohužel nic víc. Ve svém prvním pohádkovém scénáři, byť nikoli dokonalém, rozpracoval Hudský svůj námět natolik rozkošně, že dokonce ani režisér Janákova formátu ho nedokázal zkazit a výsledná pohádka Korunní princ je možná nejlepším filmem, jaký kdy natočil. Žel u tohoto úspěchu zůstalo. Následující Hudského pohádka (s jiným režisérem) byla zoufalá a tato letošní je - nijaká. Janák zůstává Janákem, takže jsme tam, kde jsme byli před Korunním princem. Princezna a půl království sice není tak trapná a pitomá jako třeba Princezna a písař nebo Pravý rytíř, ale na rozdíl od nich je zase zoufale nudná a prázdná. Ale strašně. Což ještě zdůrazňuje impotentní Eben, jemuž nikdo neřekl, že hraje ve filmu a nikoli v televizní soutěži (to ho mám rád, kdysi mi připadal opravdu zábavný a zrovna tato role mu mohla velmi slušet). Podobně nejapný (další můj oblíbenec) Myšička. Většina prostoru, děje a detailů je podřízena - ať to stojí, co to stojí - dvěma přebujelým nápadům: velmi chabě zdůvodněné výuce etikety a postupně stále otravnější Egononanii. Naopak je velmi dobře dějově pojat motiv postav, s jejichž (až nepravděpodobnou) úctou k zákonu je zlý vládce konfrontován (velitel, kněz), to je ale asi jediný kvalitní dílčí prvek. Jen sem tam to má nějaký drajv: celkem nadějný začátek, pak moment, kdy si Honza vezme na Egona kladivo a oddávací jízda v kočáře. Úplně marné nebyly ani scény s Honzovými rodiči. Josefíková s Lexou v pohodě, Kramár jako král slušný, okrajový Maděrič nádherně přesný. Dokonalá Uhlířová chybí v titulcích, což je trapné a pro filmovou "kariéru" této vynikající herečky takřka symbolické. (28.12.2019)

Zpočátku mi to skoro nepřišlo jako pohádka, spíš jako taková bizarní - a asi už tak miliontá - variace na Shawův Pygmalion, jen moderně genderově otočený, kdy tím buranem je muž, nikoli žena. Teprve v momentě, kdy Egon zavře princeznu u sebe a začne ji nutit k svatbě, mi to konečně začalo připomínat pohádku, a můj zájem na sledovaném ději vzrostl, ale stejně jsem se na konci neubránil pocitu, že kdybych to neviděl, o nic bych nepřišel. Ruml mi pro roli Honzy přišel poněkud starý, Prachař je zde coby Egon pozoruhodně ošklivý, (z nich nejmladší) Josefíková se mi zde snad poprvé moc nelíbila (herecky ani vzhledově), a ten Eben je asi fajn, ale spíš tam hrál sám sebe, a je otázka, nakolik se to dá považovat za dobrý herecký výkon. Největší výhradu bych ale asi měl k těm kostýmům, které mě tam dost zarazily - ne že bych byl nějaký odborník na dějiny módy v českých zemích, jen mi přijde, že minimálně od časů S čerty nejsou žerty se šlechta v českých filmových pohádkách obléká jak na dvoře Ludvíka XIV., a mně to přijde jednak už jako strašné filmové klišé, a jednak sorry, ale Bouzov fakt není Versailles a silně pochybuju, že se kdy v Čechách nosily takové šaty, jaké mají herci v tomto filmu (rád se ovšem nechám vyvést z případného omylu). Takže sice třeba ten Ebenův plášť je skutečně nádherný, ale v českých podmínkách mi přijde silně nepatřičný - jen můj dojem, možná špatný, netuším. (20.12.2021)

Ze začátku to vypadalo docela nadějně. Honza s obrovskou palicí vypadal jako komiksový superhrdina, jenže to vypadalo, že v dalším kole se bude muset utkat s dvorní etiketou. Příběh pak ovšem překvapivě uhnul, aby ukázal, že největším hlupákem tu je ve skutečnosti zachráněná princezna. Eva Josefíková sice je princeznovsky krásná, ale tady jí scénář hází moc klacků pod nohy. Se scénářem musí zápasit i padouch Jakub Prachař. A hudba ve své všudypřítomnosti dokáže být chvílemi až otravná. Takže zábava převažovala hlavně díky vedlejším postavám, jako je manželská dvojice Ondřej Malý a Pavla Tomicová. (24.12.2019)

Už se u mě stalo vánoční tradicí těžké zkritizování štědrovečerní pohádky, ale dnes udělám výjimku. Pohádka sice často drhla, obsahovala i přímo pitomé momenty, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem se nebavil. Nebyla to pro mě až tak pohádka, bral jsem to spíš jako nenáročnou komedii, a ta se díky Egonovi povedla. Jakub Prachař mě rozesmál hned v momentě, kdy se poprvé dostal do záběru, paruka byla dokonalá a později už to nezkazil. I přes prkenného a silou mocí vtipného rytíře Valeriána jsem si to docela užil. (24.12.2019)

Já tedy nevím. Jak jsem tuhle u Dvanácti měsíčků nadsadil, tak tady mám chuť ubrat, protože to nejspíš už nikdy neuvidím a neoslovilo mě to natolik, abych se tady nad tím rozplýval. Ale ani mě to nijak nepohoršilo. Se staršími, často reprízovanými pohádkami to asi nesnese srovnání, ale k zatracení to určitě není. (1 284.) (28.12.2019)