Ja, Claudius

Seriál má za předlohu 2 Gravesovy romány. Jsou jimi již jmenovaný JÁ CLAUDIUS a druhý román CLAUDIUS BŮH A JEHO ŽENA MESSALINA. Druhý díl literární předlohy se zabývá detaily z Claudiovy vlády, čemuž se seriál věnuje pouze asi třemi díly. Ani první kniha se ve zfilmované podobě neobejde bez zjednodušujícího osekání řady faktů a událostí. Je znát především tlak na politickou rovinu spojenou se zákulisními intrikami a extrémní podobou brutality těch, co tyto intriky řídí. Jelikož jde o stěžejního jmenovatele, který je shodný i pro knihu, zůstává tím seriál své předloze poměrně věrný. Sledovat vývoj mladého římského císařství očima koktavého kulhajícího Claudia, který se jen shodou šťastných náhod stal v pokročilém věku císařem, je nejen poučné, ale i zábavné. Originální a velmi působivý je závěr, kdy Claudiův duch opouští pozemský svět a on rozmlouvá se svými mrtvými předky Augustem, Livií, Tiberiem, Caligulou, svou matkou atd. Kniha, stejně jako film, se samozřejmě neobejde bez řady popularizujících prvků. Zjevná je podvědomá polarizace postav na dobré a špatné dle postoje autora. Jistě nejde o objektivní výklad historie, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jde ale jistě o jeden z klíčů, který nám dokáže historii alespoň přiblížit. Seriál nenabízí pompézní bitvy a kulisy, tisícihlavé komparzy ani 3D animace. Nabízí mnohem víc. Dává možnost pochopit historii. (26.03.2012)

Naprosto geniální seriál. Ačkoliv se jedná o zpravocání formou "chudých" televizních inscenací, seriál rozhodně nenudí. Jedná se totiž o soustavný herecký koncert. Jakákoliv z postav musela být pro herce radostí. Brain Blessed, Sian Phillips, Derek Jacobi jsou ne až tak slavní herci, avšak jejich herectví je naprosto fenomenální. Caligula Johna Hurta je božský. Oproti hutné knize musel být samozřejmě seriál osekán, což však vůbec není na škodu, protože je tak přehlednější než předloha. Není co bych vytknul. (24.11.2008)

Skvelé herecké výkony v podaní Claudia, Caligulu, či zo ženských postáv Lívie nezmažú len malý historický prínos a nepresnosť tohto diela. Takmer tretinu seriálu vidíte v hlavnej úlohe cisára Augusta, ktorý bol len karikatúrou skutočnej historickej postavy. Sám známy ako vzdelaný, podporujúci umenie a kultúru, vzhľadom skutočne vznešený. Lenže tu na obraz prichádza obrastený nechuťák, nemorálny ako všetci okolo neho, no Augustus bol práve naopak veľmi prísnym strážcom mravnosti. Ďalším na rade je práve spomínaný Caligula. Čo máme z vynikajúceho hereckého prejavu, keď bol zasadený do nesprávnej doby? Áno, Caligula bol šialený, ale šialenstvo sa u neho prejavilo až zhruba po pár mesiacoch jeho vlády, nie od malička a ešte za vlády Tiberia. Naopak, ako nový cisár bol vo všeobecnosti prijatý s veľkým nadšením. Svoju popularitu aj zvyšoval prvotnými rozhodnutiami, vládol mierne, zväčšoval moc senátu, odmietal božské pocty i stavanie sôch. Tu to nie je vôbec ukázané. Takéto chyby robia z divákov hlupákov a nesprávne ich informujú. Daný seriál teda treba brať aj pre svoju teatrálnosť len ako paškvil skutočnej histórie. (15.02.2016)

Áno, je to inscenácia, všetko sa odohráva v interiéroch, nie sú tu žiadne akčné (tobôž nie davové) scény a masky sú už dnes smiešne, ale... ten scenár a tie herecké výkony! Jeden diel mi trvalo, kým som si zvykol na istú teatrálnosť, ale potom už som hltal jeden diel za druhým. Skvost, ktorý je vo vykreslení rímskych (ne)mravov a brutalitou niektorých scén rovnako pôsobivý a realistický ako Rím, ktorý túto "starinu" v mnohom citeľne napodobňoval. Vôbec sa nečudujem, že to bola za komančov taká udalosť. A John Hurt ako Caligula je proste úchvatný, McDowell mu nesiaha ani po členky. (25.10.2008)

Ani po rokoch tento televízny, historický seriál natočený podľa Gravesovej predlohy, nestratil nič zo svojej geniality. Stále senzačné, stále mimoriadne pútavé a stále rovnako očarujúce. Hovoriť o D. Jacobim čo by predstaviteľovi hlavnej postavy nemá zmyslel, to je ako nosiť drevo do lesa, ale ani ostatní herci nezaostali, skrátka veľká väčšina z nich podala excelentný výkon. Tu máme krásnu ukážku toho, že aj s jednoduchými papundeklovými (ale pritom peknými) kulisami a bez vizuálnych bombastických efektov, je možné natočiť majstrovské, nadčasové dielo. Stačí iba silný príbeh (o väčšinu sa postarala história sama), k tomu sieť intríg rozohraných hlavne babičkou Líviou a pútavé, mimoriadne strhujúce divadlo sa môže začať. Stačí už len žasnúť nad tým, čoho všetkého je človek schopný. Inak len tak naokraj, celková Claudiova charakteristika jeho osobnosti tu bola vykreslená a zahraná mimoriadne presne. Poznám iba jeden príklad, kde je jedno či si človek prečíta knihu alebo pozrie filmové spracovanie, a to je práve tento. (27.05.2015)