Bitka medzi mužmi

Existuje snad větší klasika krimu noiru než Du rififi chez les hommes? Jak mám rád Kubrickovo Zabíjení, tak to nesahá této francouzské klasice ani po kotníky. Naprosto přímočarý příběh čtyř gangsterů, kteří se rozhodnou vykrást klenotnictví. Nejedna osudová žena, dokonce osudové dítě a "cizí" mafiáni, jimž se dostalo chuti na něco, co jim nepatří. Vrcholem, který již zůstane navždy nepřekonán je 25 (!!) minut akce, která proběhne zcela beze slov a bez hudebního doprovodu a naprosto vás upoutá do křesel. I to, co se odehrává před ní (Tony le Stéphanois se vrací ke své staré, zkouška alarmu) a po ní (závěrečné drama s únosem), je na jasných pět, ale ten loupežný "film ve filmu" se vymyká prostým hodnocením. A to ještě nemluvím o kapičkách černého humoru (nechtěné tóny či napomínající tatínek)! (16.08.2005)

V podstatě jednouchý přímočarý příběh, který od počátku přesně ví, jakého efektu chce dosáhnout. Film se dvěma zcela odlišnými polovinami, té první jednoznačně vévodí mistrovsky naservírovaná a nasnímaná krádež šperků, které předchází pečlivá příprava. V druhé polovině se rozhoří "válka" mezi dvěma zločineckými gangy, kteří se o lup přetahují a nárokují si ho. Co musím na snímku vyzdvihnout (a to mě opravdu potěšilo), byla částečná zkratkovitost některých pasáží (např. o krádeži se divák nedozví rozsáhlou pátrací akcí policie, ale strohým a krátkým záběrem na novinový článek, jenž si čte jeden z gangsterů). Filmů s podobnou tematikou jsem viděl bezpočet, nicméně (sugestivní) Rvačka mezi muži oplývá velkým kouzlem a svojí atmosférou dokáže neuvěřitelně strhnout. Zkrátka film o chlapech (nejen) pro chlapy. Klasika žánru. (14.12.2007)

Ze zlodějského filmu popisujícího s klinickou přesností loupež šperků (včetně dvacetiminutové bezeslovné sekvence vlastní akce) se snímek ve druhé polovině překlopí do drsného gangsterského dramatu. Skvěle vysoustružený scénář, hutná atmosféra, přesvědčivé herecké výkony, suverénní režie= (nejen) francouzská klasika. (06.01.2008)

Rvačku mezi muži poněkud sráží dva zádrhely. První "heistová" polovina zestárla podstatně více než ta druhá "kdo seje vítr, sklízí bouři". A poté že jde do značné míry o snímek oněch dvou slovutných němých scén (loupež a finální jízda Paříží), které z toho chtě nechtě ční a poněkud nešťastně strhávají pozornost na sebe. (19.07.2015)

Nadšený síce nie som, ale mimoriadne uznanie si tento film, ktorý poznám pod názvom Rififi, zaslúži aj po 60 rokoch. Niektoré scény sú svojim novátorstvom nezabudnuteľné, iné mi pripomínali slávne anglické kriminálky o pedantne napánovaných a uskutočnených krádežiach. Pravdou však je aj to, že niekedy som sa nudil a hudba sa tak okato snažila dotvárať napätie, až to rušilo. Ocenil som, že z hercov som poznal iba Hosseina a nemusel som zvažovať, či niektorá z filmstar hrá v súlade so svojimi možnosťami alebo nie. U filmov tohto druhu divák zvykne rozmýšľať, kto od koho odpisoval. Rok 1955 je veľkou zárukou, že bol viac zdrojom ako produktom odpisovania. (27.08.2015)