Hanba
Skammen
Shame
Réžia:
Ingmar BergmanScenár:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Ingmar BergmanHrajú:
Liv Ullmann, Max von Sydow, Sigge Fürst, Gunnar Björnstrand, Birgitta Valberg, Hans Alfredson, Ingvar Kjellson, Frank Sundström, Ulf Johanson, Vilgot Sjöman (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Film režiséra Ingmara Bergmana predstavuje temnú víziu sveta, za ktorý sa jeho stvoriteľ musí hanbiť. Príbeh sa odohráva v dobe, ktorá žije neustálymi vojnami a konfliktmi. V takomto svete sa manželský pár hudobníkov utiahne na ostrov. Eva a Jan Rosenbergovci sú apolitickí a dúfajú, že na ostrove sa vyhnú zúriacej občianskej vojne. Pred vojnou však niet úniku, nájde si ich aj na samote. Jan stále viac prepadá strachu a zúfalstvu, Eva márne túži po dieťati. Keď ostrov napadnú povstalci, zabijú niekoľkých susedov Rosenbergovcov. Po porážke povstalcov sú Eva s Janom považovaní za kolaborantov a Eve sa iba vďaka pomeru s miestnym plukovníkom podarí dosiahnuť ich prepustenie na slobodu. Ale keď sa vrátia domov, povstalci znovu zaútočia a všetko sa začína od začiatku. Manželia sa rozhodnú ujsť na pevninu či iný ostrov, hoci nádej, že nájdu miesto bez vojny, je mizivá. Film vznikol v roku 1968 a ozýva sa z neho dezilúzia z aktuálneho svetového diania, poznačeného studenou vojnou i bojmi v Kórey a Vietname. Bohužiaľ ani dnes, v časoch globálnej vojny neprestáva byť jeho posolstvo aktuálne. Hanba získala viacero cien, okrem iných aj švédsku národnú cenu Guldbagge pre Liv Ullmannovú a ceny americkej filmovej kritiky pre najlepší film, réžiu a herečku. (RTVS)
(viac)Recenzie (71)
Začarovaný kruh, tí ktorý si myslia, že na vrchu, skončia na samotnom dne. V tomto prípade nemá zmysel, sám film sa ponúka a núka aby si ho človek pozrel a dostane krásnu predstavu, čo chcel tento švédsky génius dokázať a dokázal. Veľmi dobré ponaučenie, za 103 min. Prosím Vás, Bergman je revolucionár vo filmárčine a toto je svojím spôsobom prelom. FIlm, ktorý bude mať odozvu na veky vekov. /100 %/ ()
Sydow a Ullmannová předvádí excelentní herecký koncert a to v mírně netypickém “válečném“ Bergmanově snímku. I přes válečné téma se ale i tak dotýká jednoho z typických Bergmanovských motivů - vztah muže a ženy, žárlivost, nevěra... Ona silná, on slabý. Líbilo se mi že válečný konflikt byl jakoby nekonkrétní (nevíme kdo proti komu, kdy a proč atd.) a pozorujeme spíše obyčejné lidi jednající pod tlakem, v tísni a strachu (nikdo z těchto lidí vlastně ani nestojí na té či oné straně - chtějí si pouze zachránit holý život). Zajímavě bylo použito i motivu manipulace a válečné propagandy (scéna výslechu) a perfektní je v tomto filmu kamera – závěr na lodi s mořem plným mrtvol pak hovoří sám za sebe Opět za pět. ()
Opět velice intenzivní záležitost, jak už to tak u Bergmana bývá. Tentokrát ale opět v poněkud jiném balení. Nejmenovaná země v průběhu nejmenované války. To není důležité co za konflikt to je, jde totiž o pohled obyčejných civilistů na nesmyslnou destruktivnost války. Jim je jedno kdo bude zem ovládat, jim jde především o to, aby mohli i nadále prodávat borůvky, aby měli klid a mohli žít v míru a ve štěstí, jenže právě ona katastroficky působící válka najde skuliny a rozklíží i jinak navenek pevně vypadající vztah. Vývoj obou manželů nekompromisně reaguje na válečné události. Z uťápnutého slabocha se s příležitostí beztrestného ubližování a s potřebou maskulinní statečnosti stává macho, jemuž se musí dříve dominantnější žena zcela podřídit, na což ona reaguje tím největším projevem slabosti, který ilustruje její zoufalost, přicházející s odcházející silou ve vztahu. Poddá se jakémusi pochybnému veliteli jedné válčící strany, který je však vzápětí obětí dalšího nesmyslného rozmaru války, který jen dokazuje, že ve válce se karty mění každou hodinou. Ohromně zajímavá studie destruktivnosti, vzepětí a poddanosti, přitom jde o jeden z Bergmanových nejpodceňovanějších a nejnenápadnějších filmů. ()
Ze zacatku je to nezvykle a i na Bergmana dost nudne. Pak si rikate ok, dostal tam ten pocit bezmoci jedince ve valecnem konflitku, ale pak se nam i postavy zacinaji docela vyvijet ... ()
Vystupujeme v hlavní úloze zlého snu někoho cizího, který po probuzení musí pocítit strašnou hanbu. Studie dopadu utrpení války na manželský pár obyčejných civilistů, vedoucí k rozpadu jejich vztahu i morálky, a odhalení charakterů na kost - překvapivě divácky vstřícný, reálný, byť silně symbolický mistrův druhý kus z ostrova Fårö, odkud není úniku. ()
Takřka dokumentární film o strachu a jeho důsledku. Bergman demonstruje svoji apokalyptickou, bolestivou a silnou vizi s křehkostí lidské důstojnosti a duše, v nebezpečných situacích, s celkovou opuštěností a neúprosnou přísností bez jakéhokoliv východiska. Rozbor hanby, morálního úpadku, sebenenávisti a násilí v prostředí nedefinované občanské války. Portrét páru vytrženého ze svých bezpečných životů, jenž je donucen vstoupit do děsivého světa zoufalství. ()
Bergman zasadil svůj tradiční "manželský konflikt" mezi bomby a střelbu a natočil tak "mimoděk" strhující válečné drama!! ()
ďalšie z vrcholných diel ktoré dlho čakalo kým ho zhliadnem. Premýšľal som nad tým koho hanba bude vo filme stvárnená... Hanba človeka, hanba ľudstva, za to akí sme, ako sami seba trápime. Hanba nám za naše činy. ()
Hanba, "dokonalé dílo" ( The New Yorker ) oscarového laureáta Ingmara Bergmana, zkoumá krutost války na příběhu mladého páru, který se pokouší přežít, i když se svět kolem něj propadá do chaosu. Děj začíná na osamělém ostrově, daleko od běsnění občanské války, kde hlavní hrdinové Jan a Eva ( Max von Sydow, Liv Ullmann ) uchylují do své apolitické pevnosti : na malou zemědělskou farmu. Jejich poklidná existence však začíná být ohrožena, když do jejich domova násilně vpadnou vojáci. Jan a Eva zachyceni uprostřed brutálního a nelidského konfliktu, přežívají s jedinou myšlenkou = vydržet. Závěr = 100% ()
Prostřední, o něco méně povedená část ostrovní trilogie. Téma války a ohrožení vnáší do Bergmanova světa cosi zbytečně konkrétního, popisného. ()
Tenhle film je obecně považovaný za politický. Podle mého je to spíš studie toho co dokáží s člověkem udělat strach a situace do nichž netušil, že se kdy dostane. Žádná humoreska. Nicméně filmová povídka napsaná na základě scénáře, kterou jsem četl dřiv než jsem viděl film, na mne působila ještě depresivněji. Marně dumám proč. Že by ten příběh bez obrazu působil více na fantazii? Nevím. Ale i tak je té temnoty ve filmu až dost. Navzdory nejvyššímu hodnocení se mi příčí napsat skvělé. Takže spíš: působivé. Velmi působivé. ()