Pardon, nezastihli sme vás

Kino Panorama - Festival Boskovice/// Obsazení 7/10 Děj 8/10 Hudba 6/10 Prostředí 9/10/// PLUS: silný a vtahující zážitek, docela přesné a uvěřitelné zpracování MíNUS: tak silné, až mi bylo z filmu špatně, je to pořádná depresárna/// Shrnutí: Značnou část filmu jsem přemýšlel, jak bych se já z této situace dostal, že to není tak těžké se v ní ocitnout. Postavy většinou jednali racionálně, uvěřitelně v rámci svých postav. Divák je spíš lituje, ale zároveň se k nim dostane tak blízko, až je to nepříjemné. Jedna věc je rodina a výchova syna, tam se dá pokazit hodně věcí (třeba tu pro něj prostě nebýt, protože musím do práce), ale v samotné práci kurýra, je to ukázkové peklo a způsob, jak všechno může jít ještě víc do háje./// Celkem 76%/// (10.07.2021)

Sice je asi lepší jezdit někde u PPL než makat na 3 směny ve fabrice mezi úkáčkama, ale 14 hodin a 6 dní v tejdnu bych to dělat taky nechtěl. Jinak já si přivydělávám tim, že rozvážim žrádlo, takže mi ve filmu trochu chybělo, že nejvíc těch problémů vám prostě udělaj dementní zákazníci. Nezvedaj telefony, dávaj špatný adresy, atd... Co se týče filmu, tak ono se tam většinu času nic moc zajímavýho neodehrává. Jsou to takový útržky z běžnýho života lidí z tý chudší vrstvy. Až v závěru se začnou odehrávat nějaký nešťastný události, kdy jedna spustí druhou, druhá třetí a pak už je to jako lavina. A já jenom čekal, jakou tragédií to celý skončí. Ale ono to neskončilo vlastně nijak. Velkym plusem filmu je naprostá věrohodnost a uvěřitelnost a skvělý herecký výkony všech (ne)herců. Sice z toho trochu smrdí taková levičácká propaganda, ale rozhodně zkusim i jiný filmy Kena Loache. 70% (16.12.2021)

Tak tu išiel Ken Loach tak ďaleko, že ďalšej svojej sociálnej dráme ani nechcel dodať žiaden ozvláštňujúci, originálnejší prvok, ako boli buď lúpež alkoholu, či negramotnosť v tej najjednoduchšej IT problematike. Sorry, We Missed You je skrátka o normálnom živote normálnej robošskej anglickej rodinky so všetkými problémami, občas sa tu objaví aj nejaká tá radosť, predovšetkým s dcériu a vyzerá to tak, že to manželom funguje aj v posteli, aj keď pod perinu nenahliadneme. Ku koncu ale Lavert situáciu hrotí "aby bolo skutočne o čom" a z vedúceho doručovacej firmy už robí čistého hajzlíka, pričom predtým sa dalo jeho chovanie logicky chápať. No a to sa týka aj istej deus ex machina udalosti, kedy sa veci začnú trochu viac komplikovať a nemám na mysli synátorové blbosti, s teenagermi majú Angláni určite veľké problémy v akejkoľvek spoločenskej vrstve. Som rád, že film skončil tak ako skončil a Loach nám neponúkol ani happy end, ani nezakopal všetkých pod čiernu zem. Svojim spôsobom ide o nezávislejšiu verziu Jokera, len Ricky si poväčšinu času dokáže udržať nervy na uzde a možno aj preto nás tu žiadna revolúcia v spoločnosti nečaká. (21.11.2019)

You don't get hired here. (...) We like to call it on-boarding. You don't work for us. You work with us. You don't drive for us. You perform services. There's no employment contracts. There's no performance targets. (..) There's no wages, but fees. Is that clear? Naprosto. Na lidi musí bejt přísnost. Kdo maká od nevidím do nevidím na švarc systém, je motivován a nezlobí. Co by taky dělný lid podnikal, že jo? Samé nekalosti. Pokud jde o angažovanost a informační hodnotu snímku, není Loachovi co vytýkat. Obavy o situaci příslušníků nižších vrstev za neodůvodněné považovat nelze. Libertariánské sny se ve Spojeném království zhmotňují rychleji než jinde. Není pochyb, že britští profesionální řidiči jsou přetížení tak, že konec šichty odjezdí po správné straně vozovky. Příběh rodiny kurýra a pečovatelky pokrývá celý komplex problémů, zákonitost a provázanost: prekarizaci práce, stupidní (ale efektivní) ideologii švarc systému, kurvárny na trhu s bydlením, rozpojení závislosti dosaženého vzdělání a vyhlídek na získání slušného zaměstnání, příčiny kriminality mládeže, epidemii psychických poruch a rozpady rodin v existenčních potížích. Loach ušetří zlou slinu pro chronicky podfinancovaný NHS a společně se starou odborářkou zavzpomíná na akce sedmdesátých let (které přišly vnivěč nejen kvůli periodickým návratům voličů k Tories). Kritičtější lze být vůči formální rovině. Pomineme-li komplementární žánrovou metodu - výkony příležitostných herců (na fakturu?), nemůžeme přehlédnout hon na příliš mnoho zajíců zároveň. Rodiny v modelové situaci většinou řeší více problémů zároveň, ale některé mohl Loach přehlédnout alespoň z estetických důvodů; čítanka sociální práce též obsahuje vše, funkční literární dílo to z ní ale nedělá. Největší škoda je, že Loach své hrdiny idealizuje. Ricky rodina vyhlíží životně jako barvotiskový sovětský plakát ze třicátých let. Jakoby zbaveni práva na neřest, ač žádní myslitelé, její dospělí příslušníci jakýmsi zázrakem nedělají chyby, nejsou-li k tomu dohnáni zvnější. Sami od sebe nikdy. Za všechno může systém. Loach tím trochu překvapivě zastírá, že neosobní systémové podmínky dostávají do potíží příslušníky prekarizovaných vrstev právě tím, že je k chybování ponoukají a posléze je za ně drakonicky trestají (ku prospěchu jiných). V Loachových postavách nutně chybující proléty ze svého okolí nepoznáte, což je škoda, která se podepisuje na věrohodnosti jinak záslužného snímku. (03.01.2021)

Skvělý, čistý a srozumitelný film, u kterého si strašně cením už jen toho, že vůbec vzniknul - že někomu stálo za to natočit film o takovém námětu a navíc s takovou věrností realitě (v závěrečných titulcích si lze všimnout následujícího textu - "Thanks to the drivers and carers who shared information with us but did not want to give their names." - který prozrazuje, že film odráží zkušenosti skutečných kurýrů (a pečovatelek); s tím, že Loach se ovšem dle mého soudu drží stále při zemi a v reálu je to ještě horší - to močení do pet lahve, věčný stres a únava, mizerné finanční ohodnocení, nepříjemní zákazníci, atd., to je pořád jen špička ledovce kurýrského údělu. K filmu mě přivedl skvělý text Cena online nákupů: ničení vráceného oblečení i trpící planeta, který velmi trefně upozorňuje na odvrácenou stranu online nakupování, které je jinak prezentováno takřka výhradně jako pozitivní fenomén. Jsem opravdu vděčný, že se občas najdou podobné záblesky zdravého rozumu, které upozorňují na přehlížené problémy dneška (a jsem hodně zvědavý, zda budou skutečně kurýři v blízké budoucnosti nahrazeni autonomními vozidly a roboty, jak se dnes s oblibou predikuje). Nebylo mi u toho filmu do smíchu, obzvlášť závěr je strašná depka, přesto jsem ho velmi uvítal a intenzivně těch 100 minut prožil. Jak podobná britská sociální dramata odjakživa moc nemusím, tento film mě naprosto dostal. (25.03.2020)