Pardon, nezastihli sme vás

Tohle se popisuje těžce. Člověk vlastně čekal odlehčenou komedii, které se poté zvrhla do takové té suché komedie, které je spíše drama s poselstvím. A pak už je to jenom drama. Jen suché a hodně tvrdé. Děj v něm se určuje přes syna výtržníka, kterému byste mohli trhat vlasy po jednom a trhat mu nehty a stejně se bude chovat jako sráč jenom protože může a dceru, která chce řešit problémy tím nejvíc nelogickým způsobem jakým to jde. To celé je zaobaleno realitou. Dosti zvláštní. Takovou nelogické, za kterou by někdo dostal přes držku. Ale život občas takový je. Je na sebevraždu. Zvlášť když máte takového pechového ptáčka. K tomu celému si přičtu takový více než otevřený konec a je vymalováno. Ale kéž by bylo. Barvy by pomohli a dodali by nějakou logiku. Tou otevřeností asi žádám vždycky moc, ale já si nemohu pomoci. Zvláště když po tomto mám dojem, že jsem se díval na hodinu a půl na něco, co mi vlastně nic nedalo a bylo to k ničemu. I když vím, že nebylo. A to mě na tom nejvíce frustruje. (30.12.2020)

Vedle Karla Marxe neznám podobně tvořivého dělnického zastánce (a co jich bylo!) jako je Ken Loach, ať už je platí kdokoli a platí komukoli. Přes stále více se prosatzující filmy z honosných čvrtí, z honosných domů, s honosnými pracovními kabelami a mundury, hovoří ke mně Ken Loach mnohem srozumitelněji a jasnějí - mám stejný strach, že se kdy mohu dostat do sterilního prostředí buzžoustů stejně jako do brlohů nuzáků najatých na práci dle prekérních zákonů. Ano, prekérnost práce (prekarizace) je jednou z největších zlotřilostí neokapitalismu. Prekérními formami práce se dá přivydělávat, nikoli vydělávat. Při sledování rodinného života Rickyho a Abbie mi bylo mnohdy skutečně úzko (a zároveň slastně, nejsa v jejich kůži). A že film byl natočen podle skutečné události, na to můžete vzít jed, jak by mohl také jinak? Loach má s Maexem ještě něco společného - dovede vždy trefit hřebík přesně na havičku. Loachovi bylo při natáčení 82 let, možná se ho ani nezúčastnil, možná už někdo jiný přebral jeho taktovku. Bylo by to tak dobré... Já bych navíc mezi prekarizace zařadil i různé pracovní dohody vyžadující flexibilitu (teď potřebujeme, teď udělej), různé druhy konkurzů (např. obálková metoda) atd. - atd. až tak, že z obvyklé práce založené na dohodě o práci na dobu neurčitou mezi zaměstanavatelem a zaměstnancem, mnoho nezbude. (28.05.2020)

Sociálny film, ktorý normálne že dýcha Anglickom od skvelého akcentu, cez tie baráky, cesty, ryšavé hrivy a pehavé tváre. Od prvého fakof sa človek hneď cíti ako na ostrovoch. Napriek tomu, že sa tu riešia v celku vážne veci, ono je to celkom úsmevné. Zároveň účinne funguje ako taká sociálna sonda do priemernej britskej rodiny potýkajúcej sa s problémami bežného života. (18.01.2020)

Kino Panorama - Festival Boskovice/// Obsazení 7/10 Děj 8/10 Hudba 6/10 Prostředí 9/10/// PLUS: silný a vtahující zážitek, docela přesné a uvěřitelné zpracování MíNUS: tak silné, až mi bylo z filmu špatně, je to pořádná depresárna/// Shrnutí: Značnou část filmu jsem přemýšlel, jak bych se já z této situace dostal, že to není tak těžké se v ní ocitnout. Postavy většinou jednali racionálně, uvěřitelně v rámci svých postav. Divák je spíš lituje, ale zároveň se k nim dostane tak blízko, až je to nepříjemné. Jedna věc je rodina a výchova syna, tam se dá pokazit hodně věcí (třeba tu pro něj prostě nebýt, protože musím do práce), ale v samotné práci kurýra, je to ukázkové peklo a způsob, jak všechno může jít ještě víc do háje./// Celkem 76%/// (10.07.2021)

To je tá dnešná sociálna spravodlivosť. Niekto dostane všetko zadarmo a ešte aj peniaze do vrecka, a niekto ďalší má problém sa uživiť, a to aj napriek tomu, že pracuje pre zdieračskú firmu 16 hodín denne. Hlavne, že sme politicky korektní. Výborne sa na to pozerá, no svojim spôsobom to človeku otvorí nožík vo vrecku. Slušný nadpriemer. 80/100 (06.08.2020)